Moje Učitelka

Naděje umírá poslední

Všichni se pomalu laudali ze třídy, hned co se rozloučily s paní Mayersovou a popřáli ji hodně štěstí.
Řekla jsem si, že bych měla taky. Nemůžu to přece nechat takhle. Bez rozloučení, ještě naposled si užít její společnost a vidět její úsměv.
Ano bylo to trochu sobecké ale víte co? Udělala bych to znova. Jen pro ten pocit.

Ve třídě jsme zůstaly jen ona a Já.

"Paní  učitelko?" řekla jsem nesměle.
"Hmmm?"
Dívala se do nějakých papírů co měla na stole. Asi se nechtěla koukat na mě.

"Hodně štěstí na Gymplu. Chci abyste věděla že mi budete chybět. Ikdyž Já vám asi moc ne." vyhrkla jsem ze sebe.

"Díky... Taky mi budete všichni chybět. A třeba se na Gymnáziu ještě uvidíme. Budete pokračovat ve studiu na Gymnáziu ne? Jen příště Prosím bez těch komplikací." mrkla na mě.

Vrhla jsem se jí kolem krku. Naše poslední objetí. Měla pravdu, uvidíme se na Gymnáziu. Udělám Všechno proto aby ti tak bylo. Ještě dva roky a znovu ji budu vídat. To zvládnu.

Pozdravila jsem a vyšla ze třídy.
..... tak za dva roky.....