Strážkyně Beacon Hills (Theo Reaken)

Část 1.

,,Bull!Bullet McCall!Stůj!" křičela za mnou má matka. Jak já to jméno nenávidím. Stejně jako moji matku s otcem. Oba věčně zavření ve svých laboratořích a své jediné dceři si ani nevšímají. Nikdy tu pro mě nebyli a najednou se začnou starat. ,,Ty jsi neslyšela?!"chytil mě otec za ruku a cukl k sobě. ,,Jdeme!" a táhl mě zase z pátky k tomu hnusnému domu. ,,Né!"cukala jsem sebou na všechny strany. Nakonec mi to bylo k ničemu, píchli mi to. To svinstvo testují na jejich jediné dceři. Celou noc jsem měla horečku, zvracela jsem krev a jim to bylo jedno. Ráno jsem šla normálně do školy a dělala jako by bylo mi všechno jedno. Na zápěstí jsem měla modřinu kolem celého zápěstí. ,,Ahoj." přiběhl ke mě Liam s Masonem a Hayden. ,,Ahoj." dál jsem hleděla do skříňky a hledala učebnice. ,,Máš odpoledne čas? Přijedou kluci a i Lydia." ,,Musím domů...učit se." ,,Neučíš se pořád?" ,,A?" otočila jsem se na ně. ,,Přijede Scott. Chce s tebou strávit nějaký čas a ty se místo toho budeš učit?" ,,Je to moje věc. Pozdravujte ho od mě." prošla jsem kolem nich a vydala jsem se ze školy ven. Bylo mi jedno že budu mít doma peklo ale potřebovala jsem na vzduch. Bylo mi jedno kam jdu hlavně dál od nich. Šla jsem pořád rovně až jsem došla na palouček a přímo uprostřed jsem se posadila. Zhluboka jsem se na dechla a zaposlouchala do ticha paloučku. Vlastně bylo nezvykle ticho. Mrtvolně ticho. Cítila jsem jako bych se vznášela ve vzduchu. Byla jsem jako by mimo tenhle svět.

,,Bull?" ozvalo se před mnou. Tochle jsem otevřela oči a sletěla k zemi. ,,Au." ,,Co-",,Nic neříkej." oprášila jsem a zvedla ze země. ,,Co tu děláš?" podívala jsem se na bratránka. ,,To bych se měl ptát spíše já?" ,,Poskoci otravují, rodiče se začali starat a já to...nezvládám." potáhla jsem. ,,Poskoci? Starat? Tví rodiče? A co nezvládáš?" ,,Liam a spol. Včera mi něco píchly a takhle to vlastně se děje celý měsíc co mi něco dávají. Vždy mi je po tom hrozně špatně a oni dělají jako by ni. Poslední dva dna se mi dějí hrozné věci." ,,Pojď jsem." rozevřel svoji náruč. Moc ráda jsem ji uvítala. ,,Jé, Let" uslyšela jsem Stilese. ,,Hmm."víc jsem se přimáčkla ke Scottovi. ,,McCallová."uslyšela jsem jeho slizký a přesto melodický hlas. ,,Raekene."odtáhla jsem se od Scotta a pohlédla k Lydii a těm dvěma. ,,Ty máš Hnědé vlasy?" ,,Dlouho." ,,A modrofialové oči?" ,,Co?" vytáhla jsem zrcátko z kapsy. Opravdu. Modro-fialové oči. Když jsem mrkla měla jsem je zase hnědé. ,,Co mi to udělali." prohrábla jsem si své vlasy. ,,Nevím." ozval se. ,,Ani já." ,,Kolik je?" podíval jsem se ze slzami v očích na Stilese. ,,13:06.",,Musím jít." vzala jsem batoh a rozeběhla jsem se z domu. Ani ne za pět minut jsem stála před barákem. Nepamatovala jsem si jak jsem se tak rychle dostala před dům. Před dům kolem něhož bylo mnoho aut od policie. ,,Co se děje?" zeptala jsem se naší sousedky. ,,Bože zlatíčko! Je mi to tak líto!" ,,Co? Co se stalo? Proč tu je policie?" ,,Unikl vám plyn a asi tvá matka zapálila svíčku. Nestihly ani utéct. Je mi to líto.",,Né!"začal jsem křičet. Kolena se mi podlomily a já padal k zemi. Cítila jsem jak mě někdo těsně nad zemí chytil. ,,Né."šeptala jsem mu do hrudi. ,,Zasloužily si to." zašeptal. ,,Ale ne takhle." podíval jsem se mu do tváře. I přesto že jsem ho neviděla tři měsíce, tak možná trochu zestárl. Delší vlasy, několika denní strniště a stále otravný a i přesto melodický hlas. ,,Bullet?"přistála na mém rameni mužská ruka. Dělal to jen jeden člověk. Šerif. ,,Hmm."otočila jsem se na něho. ,,Je mi to líto ale teď budeš se mnou muset jed na stanici a pak můžeš jít za Mellisou." opatrně mě chytil za ramena a vedl mě k autu. Nechala jsem tam stát Thea. Vlastně ani nevím proč jsem se neodtáhla od něho. Vždyť já ho nenávidím. Tak sakra proč?Na stanici jsem strávila tři hodiny vyplňování papíru a odpovídání na otázky. V pět si pro mě přijela Mel. Nikdy jsem ji jinak neřekla. Vlastně jsem si vždy přála ji za matku, než tu co jsem měla. ,,V pořádku Liv."objala mě. ,,Pojedeme už?",,Pojedeme."usmála se na mě. Podepsala nějaký papír a mohli jsme jít. Celou cestu k ní jsme ani jedna nepromluvila. Před domem, no spíše na schodech, stály všichni. Scott, Liam, Lidie, Stiles,Malia, Mason, Corey, Mr.Argent a Theo. Vystoupila jsem a ani jsem nestihla pořádně vylézt z auta tuž mě mačkala Lydie s Malií v objetí. ,,Jsme tu pro tebe vždycky.Pamatuj." zašeptala mi do ucha Lydie. ,,Děkuji." Když mě pustily konečně jsem mohla se kouknout po ostatních. Jako první ke mě přistoupil Argent. ,,Upřímnou soustrast, Bullet." ,,Neříkejte to. Možná mi dali život ale nebily to moji rodiče." ,,Byly a ty to víš." ,,Nechci se s vámi hádat."odstoupila jsem od něho a podíval se na Něho. Ale tak kde stál nebyl. ,,Dobře." otočil se a odešel za Melisou. Když jsem tu noc seděla na gauči v obýváku s čajem v ruce a snažila se dokopat ke spánku, opakoval se mi slova co mi řekl. "Zasloužily si to." Udělala to? Byl by toho schopný. Vlastně bych se nedivila ale proč? Vždyť neví co mi dělali.