Strážkyně Beacon Hills (Theo Reaken)

Část .7

Tma jak já ji nenávidím a to jsem noční tvor. ,,Vidíš něco co nám pomůže?" ozvala se z vysílačka Malia. ,,Ne, jako by se po tom slehla zem." ,,Dobře tak se ještě koukni a pomalu se vracej." a vysílačka ohluchla. ,,Takže se máme vrátit?" ,,Rozhlédneme se tu ještě a pak to otočíme zpátky." podívala se nad sebe. V koruně stromu byl Theodor. Abych vám vysvětlila situaci. Ve městě někdo začal vraždit a nechával po sobě stopy. Ale ne jen tak obyčejné, nadpřirozené. Od toho dne co Scott a smečka hledaly Dereka uběhl týden. Za tu dobu se toho hodně změnilo. Derek a já jsme ukončily náš "vztah". Vlastně já to ukončila a začaly jsme smečce pomáhat. Bylo to vlastně docela vtipné když jsme byly v jedné místnosti a on se nechtěl po mě plazit a nebo líbat. Zato s Theodorem jsme se dost spřátelily, podle ostatních něco spolu máme. No a Derekovi se to moc nelíbí. ,,Nad čím dumáš?"srovnal se mnou krok. ,,Hodně toho se toho za poslední týden změnilo." ,,Derek?" ,,JO. Docela přemýšlím jak to zvládá. Celou tu dobu co jsme spolu spaly se mě snažil přimět ať s ním t¨mám vtah, jenže já nechtěla. Beru ho jako kamaráda." ,,S výhodami." ,,Už dávno ne." ,,Víš že mi můžeš říct cokoliv..."zastavil a otočil mě čelem k sobě. ,,Řekneš to pak Scottovi?Nebo Lydii? Nebo snad někomu jinému?" ,,Měl bych?" ,,Ne ale- u tebe člověk neví. I po letech."radši jsem se rozběhla směr dům. ,,Nechci být pořád ten který vás může pokaždé zradit! Nechci být ani součásti smečky! Chci abyste mi věřily! Myslel jsem že ty mi věříš! Ale jak vidím tak to Hele vlezl pěkně pod kůži!"zařval a bylo mu to jedno že ho kdokoliv může slyšet ze smečky nebo z lidí ve městě. ,,Co prosí!?"otočila jsem se na něho. Cítila jsem jak mi rudnou oči, jak se do ruky dostává síla která byla zatím jen dvakrát puštěna ven, pokaždé jen při vzteku. ,,Že jsi jen pouhá děvka! Děvka která dá každému! Určitě jsi dala i Stiles! Nebo sned i Li-" to už jsem mu vrazila facku až spadl na zem. ,,Ani jednoho si do té své prolhané huby! Nechápu jak je možné že tě Scott ještě nezabil nebo nevyhnal! Možná o Halovi přemýšlím až moc, protože si o něho dělám starosti! Byl součástí mého života a nějakou dobu bude. Navíc ty nemáš právo rozhodovat o mém životě deb-"v tu chvíli jeho rty přistály na těch mých. Byly jemné a měkké jak dva polštářky. Stála jsem tam jako socha a nechala aby mě líbal. ,,Theo..."zašeptala jsem do rtů a pohladila ho po tváři. ,,Promiň....za všechno...omlouvám se Liv."odtáhl se a čelem se opřel o to mé. ,,To já se musím omluvit, neměla jsem po tobě tahle vyjet. Vlastně máš pravdu přemýšlím nad ním až moc." usmála jsem se na něho a políbila. Ruce jsem mu dala za krk a přitáhla si ho blíž. ,,Nechci aby tě měl někdo jiný." podíval jsem se na něho. ,,Tak to se budeš muset snažit. Derek mě dnes pozval na večeři, k sobě." řekla jsem a pustila ho. ,,Snad tam nejdeš!?" ,,Jdu. Pokud chceš dodržet to co jsi řekl, tak se snaž."usmála jsem se a odešla do domu. Všude bylo ticho...a tma. Bylo to tak strašidelné. Dala si rychlou koupel a šla si najít něco na sebe. 

Vlasy jsem si dala do drdolu a lehce namalovala. Do kabelky jsem si hodila mobil a drobné na taxi. Sice mám auto ale opravdu nehodlám tam jed autem. Oblékla jsem si kabát a šla čekat na taxi. Za ani ne půl hodinu jsem stála před bytem Dereka. Když jsem chtěla zazvonit uslyšela jsem jako když někdo je v bytě. Sáhla jsem opatrně po klice a zkusila otevřít. ,,Dereku?" křikla jsem do bytu. Všude kolem mě byl nepořádek. Skříň byla na zemi, křesla převrácená. ,,Dereku?"zeptal jsem se znovu. Nic se pořád neozývalo. Když jsem prošla celý jeho byt až na jeho ložnici. ,,Hale?" opatrně jsem vešla. Nikdy jsem si nemyslela že něco takového uvidím. Celá ložnice byla vzhůru nohama jako zbytek bytu a před postelí ležel v krvi Derek. ,,Dereku!"co nejrychleji jsem se k němu ze sunula a hledala mu puls. Nic. ,,Ne...Prosím ne."šeptal jsem a snažila jsem se ho oživit. ,,Dereku!?"ozvaly se hlasy z obýváku. ,,Prosím."zkoušela jsem to znova i přesto že jsem věděla že už puls nenaskočí. ,,Liv!Derek-",,Prosím."zkoušela jsem to znova. ,,Ne.Ne, ne."šeptala jsem a ignorovala stékající slzy po mých tvářích. ,,Musíš žít." zkoušela jsem oživovací kouzlo, nefungovalo. ,,Co se stalo?" ,,Nevím. Musí žít, on prostě musí žít."šeptal jsem znova dokola. ,,Je mi to líto. Ale jeho srdce neslyším." ,,Jak dlouho tu jsi?" ,,Dlouho...Je celá od krve." podotkla Lydie. ,,Hodinu.",,Hodinu se ho snažíš oživit?" ,,Je mi to líto, Oliv."chytil mě někdo zezadu za pas. ,,Ne, ne. Musí žít."podívala jsem se na něho. I přes to že můj obraz byl rozmazaný poznala jsem že je to Theo. ,,Je nám to líto, Oliv." přitáhl si mě do objetí a konejšivě mě hladil po zádech. Cítila jsem se v jeho objetí nějak...bezpečně...až moc. Bylo mi jedno že se na nás všichni dívají. ,,Ty?" ,,Ne. Byl jsem s ...s Tracy."po tom co řekl se mi zastavilo srdce. Pomalu jsem se od něho odtáhla. Stoupla jsem si na proti něho. ,,Věřila jsem ti, zradil si. Temnota žila uvnitř mě a já ji pouštím ven."zašeptala jsem slova co jsem našla v knize na vypnutí lidskosti. Zavřela jsem oči a nechala aby moje lidskost odešla,vypnula se. ,,Olivie co to povídáš?" vstal a díval se mi do očí. ,,Neříkej.Mi.Olivie!"zavrčela jsem a chytla ho za límec jeho trička. Cítila jsem jak jsem ho vyzvedla nad zem. Celý jeho obličej byl červený a pomalu mu docházel kyslík. ,,Oliv...."zašeptal a já ho odhodila na druhou stranu ložnice. ,,Má se mnou ještě někdo problém?"otočila jsem se na ostatní. Scott, Liam, Malia měly drápy a vrčely na mě. ,,Co jsi to udělala?" ,,To co jsem měla udělat dávno Lydie. Vypnout je. Jen zbytečně překáží." pohled jsem přesunula na zrcadlo  na skříni, šlo krásně vidět jak see Theodor zvedá ze země a vrčí. Tak tak jsem vyhnula když po mě skočil. Když se na mě podíval byl překvapený. ,,Tohle jsi zavinil ty,Theodore."řekla jsem a teleportovala jsem se do skladu. Musím zmizet. 

Pod dlouhé době zase díl. Rozhodla jsem se udělat jen deset dílů. Asi to tak i bude stačit.