Strážkyně Beacon Hills (Theo Reaken)

Část 2.

Pohřeb. Jak já bych tam nejraději nešla, ale musím. Byly to přece jen mí rodiče. Naposledy jsem se koukla na sebe do zrcadla. Měla jsem na sobě černé šaty těsně nad kolena, silonky, černé boty na podpatku.

Vlasy jsem si nechala rozpuštěny. ,,Jdeme?" promluvil na mě od dveří Argent. Za ten týden co jsem u tety Melisi a on tu tráví dost času, jsem se z přátelily. Popadla jsem kabát a psaníčko. Dole už všichni stály a čekali jen na mě. Brzda. Všechny pohledy byly nasměrované jen na mě. ,,Můžeme."pokusila jsem se usmát na ně. ,,Dobře."objala mě kolem ramen Lydie a rozešla se se mnou k autům. Argent, Melisa a já jsme jeli jedním. Scott, Lidie, Stiles,Malia jeli hned za námi. Liam, Mason, Corey a šerif měli čekat už na místě, na hřbitově. No a Theo? Toho jsem už dlouho neviděla. A vlastně jsem i ráda. My dva se stejně nemáme moc rádi. Vlastně kdyby byl normální člověk tak jsem schopná ho i zabít. Vlastně jsem ho už několikrát i nakopla, bohužel kdyby tam nebil někdo zakousl by mě jak hada. ,,Liv?Jsme tady."pohladila mě po koleni Melisa. ,,Jo."od kurtovala jsem se a vystoupila z auta. Celý obřad se tak hrozně táhl. Přála jsem si abych byla už v posteli a ¨mohla spát. ,,Upřímnou soustrast Bullet."potřásl si se mnou kněz a hned za ním ostatní lidé co tu byly. ,,Upřímnou soustrast Liv."objevil se přede mnou. ,,Ty ještě žiješ?",,Sarkastická a tak příjemná na pohřbu vlastní rodiny." ,,Co chceš Theodore?" ,,Co bych měl chtít?",,Radši nic.Musím jít.Snad tě už dnes neuvidím."chtěla jsem ho obejít ale chytl mě za loket. ,,Pusť." ,,Vím něco co ty ne. Pokud chceš to vědět přijď dnes o půl noci ke škole.Sama."pustil a odešel. Celé odpoledne jsem byla zavřená v pokoji a četla si. Vlastně i přemýšlela co mi tak důležitého ten debil potřebuje říct.O půlnoc. Před školou. A k tomu SAMA! Kdybych šla dveřmi ptal by se kam jdu. A i kdyby stejně pozná že tu nejsem. ,,Chystáš se někam?"objevil se ve dveřích o hodinu později a já se chystala jít za tím debilem ke škole. ,,Ven?",,Teď? V noci? Je deset večer a je tma." ,,A?" ,,Nikam nejdeš. Budeš doma." začal se přibližoval ke mě Scott. Docela jsem se ho bála. Zavřela jsem oči a napřáhla v obraném gestu ruce před sebe. ,,Co tu kurva..?"podíval jsem se na něho. Nemohl se pohnout jelikož jsem před sebou měla jako by bublinu. ,,Já..."začala jsem zmatkovat. Moje oči se plnily slzami a já si myslela že mi hlava pukne. ,,Oliv, teď se uklidni a dej ty ruce dolu jo?"pomalu ale jistě jsem Scotta poslechla. ,,Co mi to udělali?"zamumlala jsem mu to do košile. ,,Nevím ale zjistíme to.Slibuji." dal mi pusu do vlasů a začal se mnou kolébat z jedné strany na druhou. Cítila jsem jak mi těžknou víčka a já se propadám do temnoty.  
Když jsem se probudila v celém pokoji byla pořádná tma. Jako by byla půlnoc. Opatrně jsem ze sebe sundala přikrývku a stoupla jsem si. Připadala jsem si jinak. Tak divně. Rozsvítila jsem si lampičku a oblékla jsem se. Ten blbec mi musel sundat oblečení a nechat jen ve spodním prádle. Pro něco jsem chňapla do skříně a oblékla jsem se.

Udělala culík a připnula přívěšek na krk. Když jsem procházela kolem zrcadla něco mě na odrazu překvapilo. Moje vlasy. Už nebyly hnědé ale červené. A moje oči nenesly tu hnědou ale červenou barvu. ,,Červené oči?"párkrát jsem nimi zamrkala ale ony tam pořád byly. Co nejrychleji jsem vyběhla z pokoje a mířila si to do kuchyně od kut šel rachot. Jako by se tam střílelo. A opravdu, všichni byly skrčeni za stolem a nad nimi se míhali náboje. Sakra jak se dostat na druhou stranu? Průhledná zeď. Představila jsem si jak je kolem mě zeď a co nejrychleji jsem utíkal přes kuchyň a obývák až k nim. ,,Oliv.Co to sakra.."stáhla mě k sobě Melisa. Bylo mi jedno že mě asi střelily. Protože jsem cítila jak mě palčivá bolest projela rukou. Když přestaly konečně střílet, radši jsme zůstali při zemi. ,,Tati?!"podíval jsem se na Scotta jak klečí u jeho otce který je celý od krve. Cítila jsem jako bych měla potřebu ho chytit za ruku a zašeptat "Čas vypršel". Vlastně jsem se k němu posadila taky a opatrně chytila za ruku. ,,Čas vypršel.Je čas jít."řekla jsem a cítila jak mým tělem proudí zvláštní energie. ,,Bude už dobře."pohladila jsem ho po tváři a nechala aby jeho tělo se změnilo v prach. Zvedla jsem pohled ze země a podívala jsem se na ně. ,,Co ti to sakra udělali?"zašeptala Lydie. ,,Taky bych ráda věděla, ale teď musíme jít do bezpečí."zapomněla jsem že ještě míří do domu ale nestřílí. Hned jak jsem stoupla začaly mířit. ,,Oliv!"křikli na mě. Ale já tam stála jako přikovaná. Cítila jsem jak mě něčí tělo shodilo na zem. ,,Pomátla jsi se!?"začal na mě křičel Theodor. ,,Co tě to zajímá!?" ,,Mohli tě zabít!" ,,Starostliví jak něco.Ještě si musíme promluvit."řekla jsem a začal jsem se plížit za ostatními ke dveřím. ,,Nepřišla jsi.",,Tak to jsi musel přijít za mnou?" ,,Scott potřeboval pomoc." ,,Budete se tu hádat nebo jdete za námi?"ozvala se Lydie. Ani nevím jak ale zavrčela jsem. ,,Další proměna." ,,Jak další?Kolik jich sakra bude?" ,,Je jsou čtyři. A všechny tě dost vysílí." řekl a doběhl Liama a tak mě nechal pozadu. ,,Jakou jsem prodělala?"doběhla jsem ho. ,,Čarodějnictví. Teleportace, telekineze, čtení myšlenek a lektvary." ,,Co mě čeká?" ,,Banshee;hlas a předtuchy smrti."vysvětlil. ,,Budu jako Lydie?" pomyslela jsem si a poslala ji k němu. ,,Jo. To budeš." odpověděl mi. ,,Potěš koště."nic jsem radši neříkala a nasedla do auta k Liamovi. Ani nevím kam jsme jeli ale bylo to dost dlouho na to abych usnula. Bylo mi jedno kam nás Liam veze. A už úplně jedno že neřídil Liam ale Theodor.