Eclypse night ghost

Kapitola první

"To by pro dnešek stačilo Beco" řekl James s úsměvem. Byla jsem spokojená. "Takhle to má vypadat" dodal James než odešel. Poplácala jsem Bentleyho po spoceném krku. Spokojeně si odfrkl a zakýval hlavou jako by věděl co James říkal. Seskočila jsem ze sedla a vytáhla třmeny. "Ty jsi opravdu skvělé zvíře" špitla jsem do ticha a hleděla mu do očí. Vždycky jsem věděla, že jakmile se podívám do těch čokoládových velkých očí, ví o mě úplně všechno. "Tak pojď krasavče, dnes máme hotovo" usmála jsem se na něj. Otočila jsem se k němu zády, aniž bych ho musela vodit. Vždycky se rozešel a pyšně kráčel po mém boku. Nebylo tomu ani dnes jinak. Hned jak jsem nakročila, že udělám krok, už do mě strkal čumákem abych šla.

Než jsem stihla odsedlat uslyšela jsem známý hlas. "Ahoj Beco, musím s tebou mluvit" vyděšeně se na mě podívala. "Ahoj Liss, jen Bentleyho odstrojím a přijdu za tebou do klubovny" usmála jsem se na kamarádku. Liss jen přikývla a zmizela v uličkách obrovské stáje. Mezitím co jsem odstrojila krásného sametového andaluského hřebce. Spokojeně si odfrkl a hlava mu zmizela v hromadě sena. "Chvilku tu na mě počkej, pak tě dovedu do výběhu" usmála jsem se na klidného koně a přehodila přes něj odpocku. Naposledy jsem ho pohladila po sametovém krku , zavřela jsem za sebou box a zamířila za Kate. Procházela jsem se kolem prázdných boxů s jmenovkami koní, a rozhlížela jsem se kolem sebe. V celé stáji bylo ticho, protože měli všechni napilno, s přípravou na zítřejší závody. Prošla jsem dlouhou chodbou a na konci zahla doleva a vešla do místnosti. Byla jsem překvapená, když jsem spatřila Jamese, Kate , Lisu a Jill, jak se na mě spokojeně dívají. "Jsem rád, že jsi přišla" prohlásil James do napjatého ticha. Byla jsem nervózní co se dozvím. Nebyl to moc výmluvný člověk. "Zítra tu bude zase chaos, postarej se Trevorovi o koně hned brzy ráno. Budeš mít pak hodně napilno, protože tě jmenuji zítřejším rozhodčím." Ze široka se na mě usmál a mrknul. Než jsem stihla něco říct Kate pokračovala. "Během příštího týdne přivezou dalších několik zkažených koní, aby jsme se pokusili je napravit. Ovšem já pozítří odlítám na 14 dní do Španělska na stáž s Bonderem, takže budu potřebovat aby jses mi postarala o Delvara, jestli by to nebyl problém..." řekla rozhozeně a nervózně se na mě usmála. "Ovšem že se ti Kate postarám o nejlepšího šampiona mistrovství světa" Ušklíbla jsem se na ni. "Jamesi ani nevíš jakou mám radost, doufám jen , že si je budeme moct s Kate, Rickem a Lisou taky" nadšeně jsem se podívala na holky, ale zapoměla jsem na Lisu, která si před měsícem nehezky zlomila nohu , když roztleskávali důležitý zápas. Spatřila jsem jak se smutně zadívala do země , když v tom mě Katie objala se slovy "přesně v hodinu co závody začnou musím sedět na přednášce, je mi líto. Letos se nám musíš ukázat ty. Budeme ti držet palce a James ti dá trénink, zítra s mým hnědákem. Hned jak se vrátím uspořádáme slavnostní den na počest našich čtyřnohých bohů" zasmála se přes celou místnost. "No, to jsem nečekala ale dobře." Objala jsem svou kamarádku. "Musím jít, už se bohužel neuvidíme , buď na sebe opatrná. " znovu mě pevně objala, a zmizela ve stínu stáje. "Taky bych měla jít. Bentley na mě čeká" usmála jsem se na Lis, která byla na odchodu tak na mě jen kývla, zatímco James si mě prohlížel od hlavy až k patě několikrát za sebou.

Podívala jsem se na spokojeně přežvykujícího andaluského hřebce. Vešla jsem do boxu a zhluboka jsem se nadechla a zaposlouchala jsem se do ticha, které přerušovali jen kroky zaměstnanců stáje a Bentleyho přežvykování sena. Přemýšlela jsem kdy se asi Trevor vrátí. Byl to můj mladší bratr, který před šesti lety dostal k Vánocům překrásného Fríského hřebce ze Španělského chovu fríských koní. Jeho jméno otřásalo všemi kdo koním rozumí. Byl to velmi temperamentní kůň, hrdý a já jsem ho vždy tiše obdivovala. Pokaždé když s Trevorem "tancovali" na drezúrním obdélníku, diváci a porota sotva mohli popadnout dech. Myšlenky mi přerušilo zvonění mého mobilu. "Ahoj bráško. Jak se máš?" zeptala jsem se svého bráchy, který byl se svou přítelkyní Jess v Londýně. "Ano, dneska za ním jdu, zítra ho vezmu do haly. " odmlčela jsem se. "Já vím, to bude dobré uvidíš. Musím končit, čeká mě ještě spoustu práce. Uvidíme se v pátek. Zatím se opatruj." Schovala jsem mobil do kapsy. Když jsem se podívala na Bentleyho, který přestal přežvykovat seno a hleděl na mě. Mlčky jsem hleděla do jeho čokoládových očí a chtělo se mi brečet. Najednou jsem ucítila jak jsem nezadržela slzy. Bentley ke mě přistoupil a položil mi hlavu na rameno. Okamžitě jsem ho pevně objala a zavřela oči. Nemohla jsem se smířit s tou zvláštní nehodou našich rodičů před dvěma lety. Policie nám tvrdila, že to byla nehoda a případ byl tak uzavřen. S Trevorem jsme věděli, že to nehoda rozhodně nebyla, ale nikdo se s námi nechtěl bavit. Věděla jsem, že tomu musím přijít na kloub, ale né teď kdy mě tu potřebují. Bentley o krok ustoupil a něžně mi frkl do ucha. Usmála jsem se a a pohladila jsem ho po čele. "Já vím, musíme jít" řekla jsem. Utřela jsem si slzy a sundala z něj odpocku. Nasadila jsem mu ohlávku, připla vodítko a přehodila mu ho přes krk. Otevřela jsem dveře boxu, Bentley z něj vyšel a zastavil se o kousek dál, abych mohla zavřít dveře boxu. Bok po boku jsme vyšli obrovskými vraty před stáj. Bentley hrábl přední nohou a začal do mě šťouchat čumákem. Věděla jsem co to znamená. V mžiku jsem se mu vyhoupla na hřbet, pevně jsem se chytila jeho hřívy. Bentley na nic nečekal a neuvěřitelnou rychlostí se rozeběhl podél stájí, kolem pískové jízdárny, přes most mířil k výběhům. "Tak se ukaž!" pošeptala jsem mu do ucha a přitiskla jsem se hřebci ke krku. Běželi jsme neuvěřitelnou rychlostí. Skoro jsme letěli. Běžel kolem potoka a přes obrovskou louku. Roztáhla jsem ruce a užívala si volnost. Lehce zpomalil, když běžel kolem výběhů s hříbaty a za chvíly se zastavil u svého výběhu. "Vždycky víš jak mě rozveselit." poplácala jsem hrdého hřebce po krku a pustila ho do výběhu. Sundala jsem mu ohlávku. Hřebec hlasitě zařechtal, postavil se na zadní a odcválal ke stádu koní na pastvině.

"Heleď Beco, volala mi Hannah. Slušně mě požádala abych se tě zeptala jestli bys nemohla vzít Caramela."  usmál se Jake. "To je jasné, že ho vezmu. Proto jsem tady." mrkla jsem na urostlého, hnědookého kluka s milým a vstřícným pohledem. "Dobře. Díky, máš to u mě" mrknul na mě zpátky a prohrábl si černé kudrnaté vlasy, střižené na krátko. Byl to moc pohledný mladík, většina děvčat ho nenechala ani odpočinout. Otočila jsem se na podpadku mých jezdeckých bot a zamířila jsem do sedlovny abych si připravila výbavu na Caramela. Caramel byl jeden ze starších koní, velmi moudrý s obrovským srdcem.

Když jsme projížděli kolem nekonečného lesa, Caramel zneklidnil, což u něj nebylo obvyklé. "Notak klid hochu.." snažila jsem se jemným hlasem uklidnit valacha arabského plnokrevníka. Caramel se najednou zastavil a v dálce před námi byl vidět nějaký kůň. Pobídla jsem Caramela do cvalu a s větrem o závod jsme proletěli kolem mlýna, přes polní cestu, kolem zátoky, ale kůň byl pryč. Zastavila jsem a začala se rozhlížet, ale nikde ani stopy po žádném zvířeti natož po koni. Všude bylo ticho, které bylo přerušovaně šumící vodou a zpěvěm ptáků.
Cválali jsme po lesní cestě, když v tom se Caramel zastavil a postavil se na zadní. Před námi stál ohromný černý hřebec, který se taky postavil na zadní. Caramel ustoupil a pokývnul hlavou. Nechápavě jsem zírala na černého hřebce, který hrdě hrábnul nohou. Tiše odfrkl a doslova zmizel mezi stromy. Nemohla jsem tomu uvěřit. V životě jsem neviděla krásnější zvíře. Byla už tma, tak jsem se rozhodla vrátit se pomalu do stáje.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Byl ten záhadný kůň opravdu záhadný, nebo někomu jen utekl? Proč mi nechtěl ublížit, když se o něm tvrdilo, že je to zabiják. Celé mi to nějak nešlo do hlavy. Proč? Jen přebíhal z lesa do lesa a já jsem náhodou jela kolem? Chtěl mě snad vystrašit? Proč se o něm se mnou nikdo nechce bavit? Myslí si snad, že si vymýšlím? Proč se mi posledních 14 dní zdá o tom jak se probudím na skalisku u nádherných vodopádů? Nic mi nedávalo smysl.

Vedla jsem Caramela do boxu. Myšlenkami jsem se toulala všude možně. Kdo mi zodpoví všechny mé otázky? "Hodný " pohladila jsem Caramela po krku. Caramel si odfrkl. Odsedlala jsem vznešeného lipicána. Sundala jsem mu uzdečku. Vyčistila jsem mu kopyta, a několikrát jsem přijela jeho spocené a slepené chlupy kartáčem. Nasypala jsem mu nakrájené ovoce do žlabu a chystala jsem se odejít. Když jsem si všimla jak se v dálce něco lesklo. Co to asi může být? Uklidla jsem Caramelovi věci do sedlovny. Když jsem se vrátila , něco bylo jinak. Nemohla jsem přijít na to co bylo jinak ale něco určitě.

Bentley přešlapoval v boxe, hlasitě ržál. Přiběhla jsem k němu, ale nikde jsem nic neviděla. Zvláštní .. Pomyslela jsem si. "Co se děje Bentley?" nechápavě jsem pohlédla na svého hřebce, když jsem vlezla k němu do boxu. Pohladila jsem ho po šíji. Bylo vidět, že je klidnější, ale pořád nebyl úplně klidný. Nevěděla jsem co se děje, jen jsem věděla, že něco není v pořádku. Bentley se nikdy nenechal jen tak něčím rozhodit. Vzadu ve stáji jsem viděla pohyb a tak jsem se přikrčila. Rychle jsem vyndala mobil z kapsy a psala smsku Jasonovi.
"Jasone? Prosím, potřebuji tě akutně ve stáji! Někdo tu šmejdí." Odeslala jsem zprávu a čekala co se bude dít. Viděla jsem postavu jak se snaží něco najít, ale asi nevěděl kde to hledat. Když jsem viděla Jasona přicházet, postava co se snažila něco najít zmizela.
"Beco jsi v pořádku? Stalo se něco?" pohlédl na mě zadýchaný kamarád. "Někdo tu byl! Něco hledal a očividně to nemohl najít. Jen co byly slyšet tvé kroky, osoba zmizela. Nerozumím tomu." řekla jsem zamyšleně.

Jason odešel. Už jsem ve stáji skončila, tak jsem se vydala vše pro jistotu zkontrolovat. Když u hlavních dveří se cosi zablesklo. Došla jsem k hlavním dveřím a všimla si starodávné veliké mince. Strčila jsem ji do kapsy a vše zkontrolovala. Vše se zdálo být v pořádku, tak jsem se pomalu vydala domů.

Doma mě přivítala Merci, fenka border kolie. "Ahoj zlato" políbila jsem ji na čenich. Běhala kolem mě a vrtěla ocasem. Otevřela jsem prosklené dveře na zahradu aby se mohla vyběhat venku. Mezitím jsem minci odložila na svůj psací stůl. Zamířila jsem do kuchyně, abych si udělala po celým dni něco k jídlu, ale měla jsem stažený žaludek, takže jsem z lednici vyndala jen jablko. Merci se pi několika minutách vrátila, tak jsem za ní zavřela a zamkla. Pro jistotu.. Pomyslela jsem si a zamířila jsem do koupelny. Nalila jsem si sklenku vína, s Merci jsme sledovali můj oblíbený pořád v televizi a potom jsme šli spát.