Eclypse night ghost

Kapitola sedmá

James se rozhlížel po okolí, ale Rebeccu neviděl. Nevěděl kam zmizela, ale doufal, že se tu ukáže. Za chvíly má přijet Taylor. Zítra má přijet Rebecci bratr. James doufal, že se koně vrátí. Zazvonil telefon. Jamesovi volal Taylor, že už mají naložené koně a budou vyrážet zpátky za nimi. Chvíly se o něčem dohadovali, než James položil telefon.

Zapomněla jsem na jednu důležitou věc. Čas, který utíká v lese, je o mnoho rychlejší než opravdový čas. Rebecca byla v lesním čase pryč několik hodin, naopak v reálném čase jsem byla pryč několik málo minut. To byla velmi důležitá věc, které jsem si ještě nestihla všimnout. Ležela jsem pořád v lese. Má duše, tělo i srdce se stotožňovalo s duchem přírody. S okolním zvířectvem a s celým tajemným lesem a jeho okolím. Moje hlava si ukládala všechno informace. Cítila jsem jak mi nabívají schopnosti, že jsem zase o něco silnější. Sice jsem pořád byla v bezvědomí, ale jak jsem tam tak na sebe hleděla, v úžasu jsem hleděla na obrovské stádo, které stojí u mého těla. Moje moc roste. Propojení s nočním duchem lesa nabývalo na síle. Začínala jsem mít strach, kdy se objeví Taylor, James, Thomas o Leo v lese na koních.

Když pánové dorazili se svými koňmi. Můj duch spolu s mým tělem zůstal pořád v lese. Jednorohý král lesa, vyslal pár svých koní, aby doprovodili naše koně do stáje. Když začali vykládat a sedlat, aby mohli vyrazit do lesa, najednou z lesa začali vybíhat desítky našich koní. Všichni čtyři tam stáli a hleděli s otevřenou pusou, jak cvalem z lesa se vracejí koně a zůstávají v areálu stáje. Dohodli  se s Jamesem, že své koně tu na pár dní ustájí, aby nemuseli jet takovou dálku zase nazpět.

Seděli v hlavní kanceláři u piva. Nejenže nepili jen pivo, Taylor se mi snažil dovolat, jenže se nedovolal. "Za chvilku dorazí, ona ten les miluje od malička" řekl a vyzval Taylora k další sklence. Mezitím Leo telefonoval v rohu místnosti, hned vedle knihovny, Thomas a James byly zaujatí v konverzaci. Taylor přemýšlel o tom , jestli má vyrazit Rebeccu hledat, nebo počkat, až se vrátí. Nakonec usoudil, že bude lepší počkat, protože se vždycky vrátila. James říkal, že Tam chodí už několik let. Vždycky na chvíly zmizí, potom se vrátí a má zase dobrou náladu. Je to super, nechávají ji osobní prostor. Všichni ve stáji věděli, že tam chodí, ale nikdo z nich netušil o ničem co se tam opravdu nachází. Rebecca zdaleka ještě nevěděla všechno, co potřebuje vědět.

Po uplynulé době měli všichni upito. Taylor měl moje klíče od domu. Jasně jsem mu řekla, že kdyby cokoli, ať si tam dojde. Všichni tři byly zaujatí do konverzace, bylo vidět, že se bavil. Přemýšleli, jak druhý den budou shánět lidi na opravu a postavení nové stáje. James chtěl hezčí , lepší s hlavně bezpečnější . Zabezpečit pozemky, sehnat psy, zvětšit pozemky, postavit novou halu, kruhovku a bazén na léto. Dlouze o tom diskutovali, až začali ztrácet pojem o čase. Pořád se měli o čem bavit, pořád měli co pít a tak nebyl důvod spěchat do postele.

Bentley se ocitával v hloubi lesa, probíhal celým lesem a zuřivě řehtal. Bylo očividné, že hledá svou majitelku. Bohužel byl dost daleko od stáje i od jejího areálu, Rebecca jej nemohla slyšet ale někdo ho přeci jenom slyšel.
Jason. Ten byl ve stáji, těsně před požárem, jenže když se rozeběhl za žhářem , ztratil se mu v lese. Jason volal na Bentleyho, jak probíhal lesem. Bentley, nádherný andaluský hřebec zastavil a zaposlouchal se směrem volání. Poznal známý hlas svého ošetřovatele, tak se z místa rozeběhl přímo za Jasonem. Po chvíly Jason uslyšel dusot kopyt, byl velmi překvapený, když zjistil, že to není Bentley. Jason byl hodně vyděsěný, když k němu přicválal zvláštní kůň. Byl to posel ztracených duší, bílý jednorohý koní, jak rychle se objevil, tak zase zmizel. Jason nevěřícně stál na místě ani se nehl. Bentley k němu po chvíly našel cestu. Stál před ním s strkal do něj čenichem. Snažil se mu něco říct, ale Jason mu nerozuměl.

Jak tak seděli v Jamesově kanceláři, najednou se stalo něco velmi podivného. Země jako by se otřásla na pár vteřin. Vypadalo to jako by něco velmi velkého a těžkého se snažilo utíkat, ale byl moc těžký, na to aby mohl utíkat. Všichni tři se přestali smát, přejel je mráz po zádech. Vyprávěli si strašidelné historky a hlavně historii lesa, obklopující areál stáje. Po několika následujících minutách se zase dali do řeči a náramně se bavili.

Jason se vyhoupl Bentleymu na hřbet. Bentley hlasitě zaržál, hrábl kopytem a rozeběhl se. Kličkoval mezi stromy, Jason se pevně chytil hřívy a držel se nohama. Bentley, jakmile se tenhle kůň rozeběhl plnou rychlostí, bylo nadmíru velmi těžké se udržet. Najednou se Bentley zastavil, před nimi stála postava, staré ženy, měla rudé dlouhé šaty a obličej měla zahalený. V té tmě nebylo poznat, o koho se jedná, ovšem Jason chtěl zanechat chladnou hlavu. "Ztratil jsem se, nevěděla by jste kudy ven?" pohlédl Jason na zvláštní ženu, co před nimi stála. Dívala se na ně a pak se začala strašidelně smát. "Musíš hledat bílý dub, měsíční světlo a lesní mlha ti ukáže cestu ven" řekla, hlasitě se zasmála, až Jasonovi proběhl mráz po zádech. "Děkuji" ochotně pokývl hlavou a čekal, co mu žena ještě řekne. Bohužel ho zklamala, několikrát se hlasitě zasmála, pak řekla nějakou nesmyslnou větu zamávala svou velikou holí a zmizela v korunách stromů. Jason nechápavě hleděl vzhůru, koruny stromů vypadali jako ruce, spousty rukou, které se drželi, aby uchovali svá tajemství. Byl nejistý, jak v takovéhle tmě má hledat bílý dub. Pobídl Bentleyho pomalu vpřed, že se snad nějakým záhadným způsobem najde cestu ven. Bentley se ochotně krokem rozešel vpřed, bylo vidět, že ani on netuší kudy se mají vydat. Les je obklopoval ze všech stran, po celém lese byla neuvěřitelná tma, nebylo vidět na krok, lesem proplouvala napjatá atmosféra. Jason se vyděsil, když za sebou slyšel funění. Otočil se, ale nic neviděl, poznal, že je Bentley nervózní, pobídl ho a ten se nečekaně rozeběhl, málem se Jason neudržel, ale na poslední sekundu se chytil hřebcovi husté hřívy.
Najednou, jako by je pronásledoval celý les, všechno bylo děsivé a děsivě rychlé. Bylo hrozné, jak z toho všeho člověk dostával strach. Divný pocit v Jasonově hlavě se stupňoval, postupně se zvláštními zvuky, s tou ženou a divokou zvěří.
Jason věděl, že je něco pronásleduje, ale nevěděl co. Bentley byl velice nervózní, nelíbilo se mu, že nemůže vybéhnout ven. Cítil energii své majitelky, ale nevěděl kde ji hledat.
Když začala padat mlha, Jason věděl, že jsou ztracení. Doufal v to, že Bentley najde cestu ven, pomalu přestával doufat úplně. Vrcholem bylo, když je začala nahánět smečka vlků, ozval se hrozivý řev. Jasonovi tuhla krev v žilách. Byly nuceni zastavit, když se před nimi objevilo, něco co ani jeden z nich nečekal.

V kanceláři bylo ticho. James s Leem odjeli domů, Thomas ještě kontroloval koně a Taylor byl už docela opilý, tak pomalu kráčel k Rebecce domů. Přemítal nad tím, kdy se mu jeho krásná a jedinečná dívka vrátí, jenže absolutně neměl tušení, co se v lese dělo. Prohrábl si vlasy a kousnul se do rtu, jakmile si vzpomněl na včerejší noc. "Kéž bys tu byla, chybíš mi" řekl a pohlédl k noční obloze. Po dlouhé době byla opravdu posetá hvězdami, obrovský krvavý měsíc byl jako třešnička na dortu.