Eclypse night ghost

Kapitola osmá

Probudila jsem se na okraji lesa, hned u areálu stáje. Byla ještě tma a já jsem byla celá umazaná od bahna. Naposledy jsem si pamatovala jak mi přestalo být srdce a dívala jsem se sama na sebe jak tam ležím mezi těmi stovkami koní. Byla jsem z toho všeho hrozně zmatená, ikdyž cítila jsem se jako znovuzrozená. Cítila jsem, jak mi měsíc dodává energii, abych se postavila na nohy. Cítila jsem jak mi rychle bije srdce a hleděla jsem do areálu, zda-li někoho uvidím. Mýlila jsem se, všude panoval naprostý klid a tma, všichni koně už byli ve svých boxech, vím to, protože je slyším. Vlastně všichni až na jednoho. "Bentley!" vykřikla jsem do ticha.

Jak jsem mohla vrátit běž něj? Jakto, že tu se mnou není?

Cítila jsem se hrozně provinile, jenže jsem byla hrozně unavená a bolelo mě celé tělo. Váhala jsem nad tím, jestli se postavit na nohy a jít za Taylorem domů, nebo zpět do lesa pro svého koně.

Měla jsem jasno. Bez svého koně se nevrátím! Opatrně jsem se postavila na nohy, a rozešla ze do lesa. Najednou mě překvapila vidina. Hustý les obklopoval mého koně, ze všech stran. Viděla jsem vše z jeho pohledu, takže jsem o Jasonovi vůbec nevěděla. Před nimi stálo obrovské stvoření, ani nevím jak se mi to povedlo, ale pomocí mých nových schopností a pomocí telepatie jsem to obrovské stvoření zahnala. Nevěděla jsem o jaké stvoření šlo, měla jsem to rozmazané, jen vím, že uteklo a já svým obrovským poutem ke svému koni určovala mu směr ven. Vlastně né ven ale za mnou, nevím jak se to stalo, ale najednou jsem přesně věděla kudy se vydat, abych ho našla. Nevím proč, najednou jsem znala celý les, každý jeho kout, znala jsem každou šišku, každé spadané jehličí a bez ohledu na bílou hustou mlhu, jsem šla vstříc svému koni.

Po několika minutách, jsem překvapená stála před svým koněm, na kterém seděl Jason k smrti vyděšený. Bentley tiše zaržál na pozdrav a pokývl hlavou. "Becco? Jsi to ty?" vykoktal ze sebe Jason. "Ano jsem to já, co tu děláš s mým koněm?!" zamračila jsem se na Jasona. "Já se ztratil a Bentley mě našel. No a potom jsme se ztratili oba a teď jsi tu ty" řekl Jason vystrašeně. "Povíme si to ve stáji, pomož mi k tobě nahoru a jdeme do tepla" řekla jsem Jasonovi a natáhla k němu ruku. Beze slova mě vytáhl za sebe, nemuseli jsme ani Bentleyho vybízet k chůzi, sám se rozešel, pomocí telepatie jsem mu ukázala směr, kterým se vydat ke stáji.

Než jsme se nadáli, stáli jsme před stájí. "Co se ti vůbec stalo, že takhle vypadáš? " zeptal se mě Jason, který se uklidnil, když jsme byli v bezpečí. "To je na dlouhé vyprávění, taky jsem se ztratila, jenže jsem v tom lese nebyla po prvé víš" usmála jsem se na Jasona, když jsem zklouzla Bentleymu ze zad. Jason mě následoval. "Co se stalo tobě, že jsi tak vyděšený?" pohlédla jsem na Jasona s pozvedlým obočím. "To je na dlouhé povídání" mrkl na mě Jason a usmál se. Otevřela jsem dveře Bentleyho boxu a nechala ho tam zajít. Pořád byla všude tma, předpokládala jsem, že Taylor už spí, jenže jsem zase někde ztratila mobil, tak jsem se nemohla podívat kolik je hodin.

Už od dob Secretariata a jejich předků, vládlo pravidlo, žádné hodiny ve stájí! Člověk sám musí mít pojem o čase, nebo se to musí alespoň naučit. Velký dostihový areál, nevypadal nikdy tak opuštěně jako teď. Sice všechny stáje byly obsazené, ale koně nikdy nebyli klidnější, cítila jsem jejich spokojenost, hlavně spokojenost Bentleyho. Byl nesmírně vděčný, za to, že je ve svém boxe a že já i Jason jsme v pořádku. Vždy, když jsme se vraceli večer do stáje, nikdy jsme nerozsviceli, milovala jsem tu tmu, ticho i přicházející mlhu. Byl to nádherný pohled, kort když obloha byla doslova posetá hvězdami, kterým vládl obrovský zářivý měsíc.

"Nikdy se nezmněníš" usmála jsem se na Jasona. Vešla jsem do boxu a pohladila jsem svého hřebce po čele. Vzala jsem si kartáč a přejížděla jsem mu srst. "To ty taky ne" ušklíbl se mladík. Prohrábl si své blond vlasy a hleděl na mě. "Rebecco, řekni mi co se ti stalo v lese" řekl Jason. Hleděl mi vzpříma do očí, až mi jeho světle modré oči naháněli hrůzu. "Teď na to není vhodná doba Jasone" usmála jsem se na mladíka. Jason si nervózně prohrábl své blond vlasy. "Musím se převléct a musím jít domů, jestli se nevrátila Merci." řekla jsem a zamířila jsem do klubovny. Jason mě následoval a ikdyž byla ve stáji úplná tma, znali jsme každičký kout areálu.

Otevřela jsem dveře klubovny a zamířila jsem ke své skříňce, Jason mě následoval, jenže jsem neslyšela, že hned jak zavřel dveře zamkl. "Proč jsi tak tajemná? Co se to v tom lese stalo? Přijde mi, že jsi se změnila. Proč mi to nechceš říct?" zeptal se Jason. "Jasone, věř mi, i kdybych chtěla, nesmím ti to říct. Rozhodně né teď. Až přijde čas, řeknu ti to. Věř mi prosím." usmála jsem se na Jasona a vyndala jsem si ze skříňky legíny, abych se převlékla než se vrátím domů. "Fajn" řekl a pak dodal "tohle mi promiň, ale nemůžu se ovládat v tvé přítomnosti" řekl. Než jsem stihla něco říct, popadl mě zezadu za vlasy a rukou mi zakryl ústa, abych nemohla křičet. Zuřivě mě začal líbat na krku, druhou rukou mi zajel až pod kalhotky. Cítila jsem vzrušení a zároveň napětí v místnosti. Zuřivě ze mě začal strhávat oblečení. Otočil si mě čelem k sobě, sundal mi ruku z úst a než jsem stihla něco říct, strčil mi jazyk do pusy a začal mě vášnivě líbat. Strhal ze mě poslední kus oblečení a chytil mě pod krkem. Druhou rukou mi jemně kroužil tam dole. Zase si mě otočil zády k sobě a chytil mě za vlasy, cítila jsem jak do mě pronikl. Pevně mě držel za krk a líbal mě na krku, hlasitě jsem vzdychala, až mi rukou zavola pusu. Otočil si mne zase čelem k sobě a znovu mě začal zuřivě líbat. Netušila jsem, kde se v něm vzala ta hrubost ale líbilo se mi to. Znovu ho do mě strčil a vyzdvihl mě do vzduchu a opřel o mou skříňku. Nohama jsem ho objala v pase a jednou rukou jsem mu zajela do vlasů a druhou rukou ho objala. Byl tak tvrdý, tak hrubý a bylo to skvělý. Byl tak hrubý, až mi promáčkl skříňku. Na chvíly zpomalil a zakousl se mi do rtu. Naposledy ho tam několikrát zasunul a vášnivě mě políbil. Oba dva jsme byli úplně spocený. Jen jsme na sebe tiše hleděli a já věděla, že se něco děje. "Promiň Becco, nemohl jsem se udržet" řekl a znovu mě políbil. Ustoupil, abych se mohla obléci.

Když jsem byla oblečená a Jason taky, všimla jsem si té promáčklé skříňky. "Páni, to byla ale divočina" řekla jsem a zasmála se. Jason se ušklíbl. "Udělal bych to znovu" řekl a pohladil mě po tváři. Naposledy mě políbil. "Dobrou noc" zašeptal mi do ucha a mlčky odešel. Cítila jsem jak jsem napjatá.

Doufala jsem v to, že se to nedozví Taylor, ale kdyby jo, no tak se holt zase vrátí odkud přišel.
Pomyslela jsem si.

Otevřela jsem dveře klubovny a zamířila jsem do stáje. Měla jsem smíšené pocity. Přemýšlela jsem nad tím, jestli to bylo dobře, ale stejně jsem oproti němu byla bezbranná, zpočátku jsem se opravdu bránila, ale po chvíly jsem musela polevit. Nikdy bych to od něj nečekala, nikdy jsem netušila co se v něm skrývá a to mi vykouzlilo úsměv na tváři.

Zastavila jsem se u boxu svého koně. Něco mi nesedělo, něco bylo jinak. Něco se mi zablísklo v oku, opět ta mince, to snad není možný.

Proč je ta mince u mého koně sakra?

Přehodila jsem přes Bentleyho deku, nasadila jsem mu ohlávku a přicvakla vodítko. "Pojď hochu, pro jistotu, si tě vezmu na zahradu" řekla jsem a vyvedla hřebce z boxu.
Zamkla jsem obrovské vrata stáje, i branku.
Měli jsme štěstí, že tu nemáme jen jeden box, naštěstí tu máme náhradní stáj, pro případ jako je tenhle.

Branka od mého domu byla odemčená a klíč byl v zámku, byl sice v zámku z druhé strany, než jsem přicházela, ale byla jsem vděčná, že mi nezamkl. V domě byla tma, bylo mi jasné, že už spí a tak jsme spolu s Bentleym vešli na zahradu. Ještě jsem ze stodoly vyndala staré zateplovací bandáže a nasadila mu je na všechny čtyři nohy. "Dobrou noc hochu" políbila jsem vznešeného hřebce a sundala mu ohlávku. Otevřela jsem mu vystlaný přístřešek slámou, aby si tam mohl zalíst a vydala jsem se k hlavním dveřím.