Eclypse night ghost

Kapitola jedenáctá

"Becco? Jsi v pořádku?" ozval se vřelý, přátelský hlas. Otočila jsem se a usmála jsem se na Jasona, mladík si prohrábl své husté vlasy a věnoval mi polibek na tvář.
"Něco se se mnou děje." řekla jsem a pohlédla Jasonovi do očí. Cítila jsem jako by mi při tom pohledu tuhla krev v žilách. "Chceš o tom mluvit?" zeptal se Jason a přitiskl si mne k sobě. Nebyla jsem si jistá, jestli s ním o tom můžu mluvit, ale musela jsem to přece někomu říct. S Jasonem jsme přátelé už dlouhá léta, jen nevím jestli by mi věřil. "Vezmu si Bentleyho, musím si jít pročistit hlavu" usmála jsem se, při pohledu na Jasona. Chtěla jsem mu vyklouznout a utéct, někam daleko odsud, ale místo toho mě Jason silou přitlačil na zeď a začal mne líbat na krku. Vůbec jsem si neuvědomila co vlastně dělá u mě doma, ale nebylo mi příjemné se ho na to ptát, do jisté chvíle jsem byla ráda, že ho vidím.
Zatáhl mě za vlasy a kousl mě do rtu, druhou rukou mě tiskl k sobě jak jen to šlo. Měla jsem pocit, jako by se mi měli každou chvíly podlomit nohy. Snažila jsem se mu ze všech sil vykroutit, ale on mě vždycky ještě větší silou přitlačil ke svému hořícímu tělu.
Věděla jsem, že má převahu, nedokázala jsem se mu ubránit. Spodním rtem mi jezdil po krku nahoru a dolu.
Naposledy jsem se ho ze všech sil snažila ostrčit, jenže v tu chvíly co jsem to udělala, chytil mě jednou rukou pod krkem a druhou mi začal trhat tričko. Nebyla jsem schopná slov. Cítila jsem jak ze mě rve poslední kus oblečení a začal si mě prohlížet. Držel mi ruce nad hlavou, kousl mě do rtu a otočil si mě k sobě zády. Silou do mě vrazil tak, až jsem upadla na gauč, bez přemýšlení si lehnul na mě a já poznala, že tohle neskončí dobře. Přes všechnu svou sílu jsem se mu nemohla ubránit, čím více jsem se bránila, tím více byl agresivnější a surovější. Najednou jsem cítila  prudkou ránu do hlavy, omdlela jsem.

Cítila jsem, jak mě probudil studený chlad. Byla jsem v nějaké tmavé místnosti bez oken, chladno a zatuchlý smrad, naplňovali místnost nepříjemnou atmosférou. Hlava mě třeštila, chtěla jsem si šáhnout na hlavu, cítila jsem kapičky krve, jak mi ztékají po tváři, ale měla jsem svázané ruce. Provaz se mi zařezával do zápěstí, palčivá bolest hlavy neustupovala, snažila jsem se za každou cenu dostat z pout, ale marně, provaz byl pevně utažený. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale místnost byla tak tmavá, že jsem si neviděla, ani na špičku nosu. Najednou jsem uslyšela tlumené hlasy, rozvrzané dveře se otevrěli a světlo z chodby osvětlovalo místnost, která se za tmy nezdálo být tak hrozná. Všude po stěnách byla krev, zahalená osoba ke mě přišla blíž, někdo další zabouchl dveře a zase nebylo vidět nic. Měla jsem divný pocit, jako bych tu už někdy byla, jako by ta osoba co tu kolem mě chodí byl někdo koho znám. Cítila jsem dotyk na tváři hrubou rukou.
"Kdo jsi? Co po mě chceš?" tázavě jsem hleděla na obrys postavy a snažila se neznít vystrašeně. Najednou se ozval hluboký smích, přejel mi z toho mráz po zádech. "Spíš mi řekni, kdo jsi ty." řekl muž hlubokým hlasem. "Co máš v plánu? Odkud jsi? Proč chodíš do toho prokletého lesa? Hm?" řekl a chytl mě za bradu. Chtěla jsem ho nakopnout vší silou do rozkroku, ale nějaký hlas v mé hlavě mi našeptával ať jsem v klidu.
"Proč sakra nemluvíš?" vykřikl rozzlobeně a chytil mne pod krkem až jsem se začala dusit.

"Kde k sakru je zase Rebecca?" zvýšil hlas James, když hleděl na Bentleyho, který se snažil rozkopat celý box. "Notak klid hochu, klid" řekl James klidným hlasem aby hřebce uklidnil, ale hřebec dál vztekle kopal všude kolem sebe, do stěn boxu a vzpínal se na zadní. "Tohle nevypadá dobře, ale ty to víš viď?" zkušeně si prohlédl rozzlobeného koně. James vytáhl mobil z kapsy a vytočil policii. "Dobrý den, chci nahlásit pohřešovanou osobu. Ano jsem. Jistě. Už je to tak 3 dny, co se neukázala ve stáji. Dobře, počkám tu na Vás." položil James hovor a mobil uklidil do kapsy.
Několik policejních aut stálo v celém okolí a pozemků stáje Villsonových. Stovky pěšáků se psy pročesávali celé okolí i kolem lesa, kam se i policie neopovážila vkročit. Policejní psy u lesa stáhli ocas a začali kňučet. Všichni policisté se hlásili postupem času do vysílačky velícímu důkstojníkovi, který právě hovořil s Jamesem.
"Měla tu být ráno a neukázala se. Naposledy jsem ji viděl předevčírem odpoledne. Její kůň také zmizel a její pes také." řekl James rozzlobeně a podával důstojníkovi fotografie.
"Budeme dělat co bude v našich silách. Nevšiml jste si, že by se tu někdo poohlížel? Máte tu koně vysokých hodnot. Mohlo to být úmyslné. Možná Vám bude zvonit telefon a budou po Vás žádat výkupné." řekl velící důjstojník a zapisoval si poznámky do bločku. "Chci aby jste ji našli, okolnosti mě nezajímají. Pokud ne, budu si stěžovat u vašich nadřízených. Jde tu o život mladé dívky! Klidně zavolám televizi, hlavně ať se najde." Rozhořčeně se podíval na důstojníka, který jen ztěží polkl. Nadechl se, podíval se Jamesovi zpříma do očí, ikdyž byl skoro o hlavu menší než James. "Tohle jsem chtěl slyšet." řekl, otočil se na podpatku a odešel z místnosti. Došel až ke svému terénímu autu, popadl vysílačku a bylo slyšet, že povolávají posili. Po té přivolal další tři muže na výslech všech přítomných a dělali si zápisky.
Začala padat mlha, bylo cítit jak se blíží bouřka. Stromy se v korunách ohýbali, jak vítr nabýval síly. Ve vzduchu byl cítit nepříjemný zápach, něco zlého se blížilo a nedalo se tomu zabránit.
Koně ve stáji zneklidnili. James chodil stájí a kontroloval box, po boxu, zda jsou dobře zajištěné a zda jsou všichni koně na svých místech. Všichni koně, až na jednoho. "Bentley.." špitnul James do ticha prázdného boxu, který byl úplně zničený, rozkopaný, všechna prkna byla nejméně na dva kusy. Je neuvěřitelné, jakou může mít kůň sílu. Při tom pomyšlení se James necítil vůbec dobře, věděl, že tohle jednou přijde, ale nečekal, že to přijde takhle brzy.
Vedoucí důstojník popadl Jamese za rameno. "Máme stopu. Je tohle z jejího oblečení?" podíval se důstojník se zvedlým obočím na pochmurného Jamese. "Ano, tohle je z jejího jezdeckého trička. Kde jste to našli?" otočil se James na důstojníka. "Nedaleko příjezdové cesty. Jsou tam i stopy pneumatik, už tam máme technika. Nebojte se najdeme ji i její zvířata." řekl vedoucí důstojník s pokusem o úsměv a zase odkráčel k autu.

"Rentgen vypadá být v pořádku. Sádru Vám konečně sundáme Liss" usmála se sestřička a fotografie rentgenu nesla primářce. Liss se ušklíbla. Kate ji pohladila po rameni. "Konečně se budeme moct všichni pořádně projet" řekla a stiskla Liss ruku. V tu chvíly se rozezněly všechny televizní obrazovky najednou. "Pohřešuje se mladá dívka, je jí kolem 20 let, vysoká asi 170cm, ztratila se se svým psem Merci dvoulétá border kolie a také se ztratil její hřebec Bentley. Pokud budete mít jakékoliv informace, prosím volejte na policii." Liss spolu s Kate jen hleděli na obrazovku. "To byla přeci.." řekla roztřeseným hlasem Kate. "Rebecca!!!" zakřičela Liss a bez váhání začala brečet. Obrazovky zase zhasli a nemocnice rázem oživila koncerzaci o ztracené dívce. 

Katie s Liss šli jen tiše k autu. "Musíme tam jet, ihned. Když tě vyrazíme budeme tam za 6 hodin. Jedeme!" řekla Liss a nasedala do auta. Kate samozřejmě souhlasila a sedla za volant a okamžitě startovala auto. Obě se připoutali, pustili si rádio, aby se dozvěděli více a vyrazili na cestu do Kentucky.

Z rádia se dozvěděli, že je pohřešována dva dny a nikdo o ní noc neví. Jako by se do země propadla, nebylo o ní ani vidu, ani slechu.