Eclypse night ghost

Kapitola šestá

Záchranáři nás vyšetřili, s tím, že jsme v pořádku. S policisti jsme sepsali zprávu a od jednoho pěkného hasiče mám v zadní kapse číslo, ale Taylor to neviděl, naštěstí. Hasiči nám řekli, že ve stáji nikdo nezemřel, žádná těla ve stodole nebyla. Spadl mi kámen ze srdce ale kde teda všichni jsou? Otázka, která záhadně pořád zůstala nezodpovězená.

Po několika hodinách, kdy už policisti, hasiči i záchranka byli pryč, spolu s Taylorem jsme dávali dohromady ohrady, až se najdou koně.. Ovšem jestli se najdou, to nikdo neví. Příjždějící auto světlem ozářilo katastrofu, kterou požár zbůsobil. Bylo mi z toho do pláče. Má zvířata, ani žádná jiná se nevracela. Auto zaparkovalo kus od silnice. Vystoupili tři muži. "No jasně, to je James!" vyděšeně jsem zakřičela dívající se na auto, od kterého k nám přicházeli tři muži.
"Co se tu k čertu stalo?!" vyjeveně zařval, když uviděl tu spoušť. "Nevím, ráno jsme šli do stáje a stáj byla v plamenech. Volali jsme hasiče a ti řekli, že se tam nenalézá žádná mrtvola, po té co tu uhasily zbytek hořících částí stáje. " řekla jsem. Nebyla jsem schopna slov. Bylo to tak děsivé. Nikdo tu nebyl, tudíž nikdo nevěděl co se tu stalo. Hádankou ale je, kdo tu tedy založil ten požár.

Leo, Thomas, James, Taylor a já jsme polemizovali o tom, co se tu mohlo odehrát. Protože nikdo z nás takové kruté škodě nemohl uvěřit. Přemýšleli jsme, jestli se nám alespoň někteří koně vrátí, nebo si je budeme muset vypůjčit z dalekého ranče. Měli bychom větší šanci, že je najdeme.

Cítila jsem v tom nějakou souvislost, s tím co se odehrálo ten večer co jsem se ztratila v lese. Nevěděla jsem proč, ale věděla jsem, že musím do toho "prokletého" lesa. Dnes, nebo zítra. Očividné bylo, že není něco v pořádku. Čistě náhodou od tel doby co se přistěhovali Larckinsnovi, děli se podivné věci. Jenže nikdo ze stáje nevěděl, co se ukrývá v lese.

Po dlouhé debatě se Taylor s Leem a Thomasem, chystali pro pár svých koní v nedalekém městečku.

Zvláštní také bylo, že shořela jen jedna stáj. Ze všech 5 stájí jen jedna. Proč?

"Becco? Můžu s tebou chvíly mluvit o samotě?" usmál se Taylor. Poodešli jsme stranou, kde na nás nebylo vidět. Chytil mne pevně kolem pasu a bouřlivě mě políbil. Prohrábla jsem mu rukou vlasy, a on mě nepodobil. Rukou jsem ho elegantně pohladila po rozkroku, v tu chvíly si mě k sobě přitiskl. "Tak snad stihneme přijet ještě dneska" zašeptal mi do ucha. Políbil mě na rty a zakousl se mi do nich. Naštěstí jen lehce, nebolelo to. "Tak mi zavolej" opět jsem mu rukou přejela přes rozkrok. S úsměvem na rtech jsem se něj usmála a políbila ho na rty. "Dávejte na sebe pozor." řekla jsem a objala Taylora. Pořád na mě hleděl s jiskrou v očích a usmíval se.

Když jsme zůstali v areálu sami s Jamesem, přemýšleli jsme o tom, jak dostat koně zpátky. "Zítra ráno musím objednat dělníky, aby to opravila, nebo postavili znovu. Je třeba spravit i některé ohrady, hlavně je zpevnit." řekl a začal si psát seznam.

Nevěděla jsem jestli mám jít sama pěšky do lesa, nebo počkat na Taylora až se vrátí s koňmi. Jenže oni "je" nesmí spatřit. Musím vymyslet něco jinýho. Nejhloupější nápad, co mě napadl byl pozvat ho ke mě, než se vrátí Taylor. Bohužel má ústa byla rychlejší než mysl, nemohla jsem vzít otázku zpět.

"Nevím, zda je to dobrý nápad Becco. Ikdyž mi lichotíš, možná bychom měli hledat i ty nejmenší detaily. Třeba nás zavedou za tím, co způsobilo požár. Nebo kdo ho způsobil." usoudil James.

Sakra. Proč jsem tak hloupá? Místo toho, abych hledala stopy po svých zvířatech, včetně těch ostatních, zaobírám se lesem. Mám schopnost mluvit s koňmi. Jisté je, že musím do lesa. Horší je, že už je skoro tma. Když jsem se spojila s tím magickým zvířetem u těch přenádherných vodopádů, dal mi více než dar mluvit s koňmi. Byl to i rychlost, síla, odvaha a důstojnost. Jenže všechny ty dary se ve mě dohadovali, kdo z nich chce velet. Nemůžu ho zavolat. Nesmí ho nikdo vidět, bůh ví co by se pak opravdu stalo. Mohlo by to mít katastrofické následky. Musím nejdříve přemýšlet než něco řeknu.