Shut up!

Kapitola 10.

"Co to děláš?" Promnul si ospalý Louis oči.
"Za pár dní jsou Vánoce, budeš mít narozeniny.. tak zdobím." Usmál se Harry.
"Aha." Řekl nepřítomně Loui a bez známky jakékoliv radosti odešel do kuchyně.

"Promiň Harry, ale na Vánoce chci být s rodinou.. Nezlob se na mně prosím."
Ikdyž to Harryho mrzelo, chápal ho.

Tyhle Vánoce nebyly pro Louisovu rodinu vůbec veselé.. Spíš naopak.

  Daisy se rozzářila jako sluníčko a rozběhla se ke dveřím když za oknem spatřila bratra. Louis se šoural sněhem, se sportovní taškou hozenou přes rameno, se sklopeným zrakem a nepřítomným výrazem.
Když ho obě dvojčata hned za dveřmi objaly, snažil se usmívat, ale ten úsměv byl hned na první pohled falešný.

"Díky nechci.." Skřivil Loui smutně pusu a podíval se na Lottie.
Ta vzdychla, položila talíř s cukrovím na stůl a posadila se vedle něj. "Všichni jsme smutní, ale můžeš se aspoň tvářit trochu vesele? Máš narozeniny, jsou Vánoce.. Aspoň kvůli dětem."
Loui si nechtěl připustit, že je ten který kazí Vánoční náladu, ale jak má být veselý když před pár dny přišel o maminku? Když má syna kterého viděl jednou? Když je člověk na kterého se polovina populace kouká mezi prsty?
   "Louisi jedl jsi už? Jsi úplně bledý.. Od doby co bydlíš u Harryho jen hubneš." Strčil do něj Mark. Tohle Louise okamžitě vytočilo, vmžiku se postavil, otočil se na Marka a vykřikl, "Tím myslíš co?! Že mně Harry nekrmí nebo co?! Že mně týrá?! Ano! Slyšel jsem jak jsi s někým telefonoval a vykládal mu jaká jsem uchlastaná troska! Jak mizím před očima, jak mně ten Styles ničí!" Křičel a máchal kolem sebe rukama. "Ale víš co.." Nadechl se a zaskřípal zubama. "Nevíš o mně nic." S tímhle Louis odešel nahoru a s prásknutím dveří se svalil do postele. Mark stál na místě jako přikovaný, zbytek rodiny ho tiše sledoval. Po chvíli si Lottie odkašlala a se slovy "Tak jo.." vstala a rozhlédla se kolem sebe, "Půjdeme večeřet ne?" Jako na rozkaz se všichni tiše zvedli a šli ke stolu. Lottie odešla za Louim, zaklepala na dveře a pomalu vešla dovnitř.
"Nejdu tam." Odsekl hned Louis, aniž by stihla něco říct. "Chci za Harrym, hned." Zvedl se najednou, vzal si svou tašku, naházel do ni pár věcí a podíval se na sestru, "Odvezeš mně?"
"Lou.. já.. nemyslím si že je to dobrý nápad.." Zakoktala Lottie a snažila se bratra přemluvit aby zůstal doma. "Fajn! Pojedu sám."
"Louisi!" Natáhla se po něm, ale Louis se vysmekl a bez rozloučení odešel.

"Proboha co tady děláš?" Vykulil Harry oči když otevřel dveře a za nimi stál zmrzlý Louis se sněhovými vločkami ve vlasech. "Pustíš mně nebo tady mám umrznout?" Pousmál se a sklopil zrak.
"Ah no.. jo. Proboha pojď." Zčervenal Harry a jakmile zavřel dveře skočil mu Louis kolem krku. Když Harry uslyšel jak brečí polekal se, "Řekneš mi už co se st-" ale než to dořekl objevila se Anne, "Louisi! Co tady děláš? Co se stalo? Jsi úplně zmrzlý proboha pojď dovnitř, pojď."
Louis se posadil vedle Harryho na gauč, dal mu hlavu na rameno a chytil ho za ruku.
"Já vím že je to hrozná blbost.. Utéct od rodiny na Vánoce.. ale když.. už jsem to nemohl vydržet, každý se tam na mně dívá jako na odpad, snad jen kromě holek." Loui se otočil tak, aby mu nebylo vidět do obličeje, zmáčkl Harryho ruku a popotáhl. Bylo mu hrozně trapně, odjel od rodiny a teď tady brečí jako malé dítě u svého přítele doma. "Pokazil jsem vám Vánoce, omlouvám se.. Už bych měl radějí jít."
Harry ho ale nepustil a vyděšeně se podíval na svého tátu, ten Louise zastavil, "Nemusíš nikde chodit, vždyť jsi taky naše rodina." Usmál se. Gemma ho chytila za ruku a se slovy "Neboj bráško vrátím ti ho." Louise odvlekla do kuchyně. Zatímco mu chystala čaj si sním chtěla promluvit, "Víš... Eleanor není jediná která si toho všimla. Toho že tvůj jídelníček je z velké části alkohol a cigarety."
"Harry.. ví to?" Zamumlal Loui.
"Řekl mi to sám, chtěl to semnou probrat. Chtěl ti pomoct Loui.. bál se o tebe." Otočila se na něj Gemma.
Najednou se v kuchyni objevil Harry, usmíval se.. Vzal si cukroví z tácu a pohladil Louiho po zádech, "Už je ti lépe?"
Louis se na něj podíval, pousmál se a pak sklopil zrak. "Chtěl bych si lehnout, nevadí to?" Opřel se o kuchyňskou linku jelikož se pomalu neudržel na nohou. "Jo jasně.. pojď." Chytil ho Harry a odešel s ním do své ložnice. Louis si sundal mikinu a kalhoty, zalezl pod peřinu a usmál se na Harryho, "Děkuju.." Harry mu dal bezeslov pusu a odešel zpátky do obýváku.

"Volala mi Lottie." Zastavila ho hned Anne. Harry se na mamku tázavě podíval. "Ptala se jen jestli je Louis v pořádku a že to Marka mrzí, ale to mu raději neříkej."
Harry přikývl a posadil se.

"Spí.. koťátko moje." Rozplýval se Harry už asi po čtvrté kontrole Louise. "Měl by jsi tomu svému koťátku dát najíst." Řekla Gemma a podala mu talíř s večeří. "Dolů počítám nepříjde, ale jíst musí."

"Nemám hlad." Zabručel Louis a zakryl si obličej peřinou. Harry vzdychl, posadil se vedle něj na postel a talíř s jídlem položil na noční stolek.
"Zlato.. prosím, jak dlouho jsi nejedl? Jakmile jsi vešel do obýváku všichni si všimli že jsi jen kostřička. Nesnaž se problémy řešit alkoholem a tím že budeš odmítat jíst.. Proč to vůbec děláš?" Harry byl opravdu smutný.. Chtěl svému chlapci pomoct, jen nevěděl jak..
"Proč to dělám?!" Pískl Loui a smutně, ale zároveň naštvaně se na Harryho podíval.
"Podívej se na mně! Nevlezu se do jeanů, prdel mám jako nějaká holka!" Jen co to Louis dořekl, rozbrečel se a zapadl zpátky do peřiny.
Harry na něj vykulil oči, "ty se v kalhotech akorát ztrácíš.. a zadeček máš úžasný Lou.. Mně se líbíš takový jaký jsi. Nechci aby jsi se měnil a už vůbec ne na úkor svého zdraví."
"Jsem troska.. nechutná troska. To se lidem líbí? Gay s kulatým zadkem a břichem? To těžko! Říká mi to každý, každý Har, víš!" Louis nevěděl jestli má křičet nebo mluvit potichu, nevěděl vůbec nic..

Tenhle díl je ve většině pouze má fantazie. Nechci tady dělat z Louiho žádnou utýranou chudinku, nebo naprostou trosku (v celém příběhu) z jeho rodiny hajzly apod. Doufám že tady nevzniknou žádné hádky.. :)

A taky vám moc děkuju za 200 hlasů 😍❤️