Jdu sám a sám,
Jsem daleko od tvých vrat,
Jdu sám jen díky vám,
Sladkými řečmi jsem tě mát,
Říkal jsem, že tě mám rád.
Už ani nedoufám v odpuštění,
Za to rychlé ponížení,
Když do ložnice tvé jsem se vkrad,
Byla jsi pro mě pokušení,
Když říkal jsem ti: mám tě rád.
Teď svému starému životu mávám,
Udál se nečekaný zvrat,
Všem kolem vždy nalhávám,
Že vše bylo kvůli vám.
Dosáhl jsem svého propuštění
A to vše kvůli ní,
Ušel jsem pole lán,
Byl jsem strašně nezkušený,
Když říkal jsem ti: mám tě rád.
V celém mém životě byl jen klam,
Stal jsem se lhostejným jako kat,
Proč jen jsem lhal nám,
Když na srdce jsem ti klad,
Že jsem jediný, kdo tě má rád.
Nebyl jsem k tobě upřímný,
Když hrál jsem, že jsem nevinný,
Změnil jsem se kvůli vám,
Byla jsi tolik naivní,
Když říkal jsem ti: mám tě rád.
Ach, život je někdy lhostejný,
Když ukázal mi to pokušení
A dovolil ti prohlédnout klam,
Donutil mě k ublížení,
Když říkal jsem ti: mám tě rád.
ČTEŠ
Básničky od A až po Z
Poetryvšechny mé básně, které vyjadřují mou cestu životem jakožto básníka amatéra