Všude je tma a já slyším jen,
Šumění lesa, láká mě ven.
Jdu za ním, slyším zpěv,
Teď vím, že není cesty zpět.
Usedám pod strom, poslouchám,
Do měkkého mechu ulehám.
Vidím hvězdy, měsíc,
Ale já chci vidět víc.
Chci vidět světlušky, víly,
Počkám si chvíli.
Slyším vlka i kojota,
Kunu také, padá na mě hluchota.
Slyším vše a zároveň nic,
Potřebuji mít pro tohle cit.
Vstávám z mechu, jdu dál,
Někdo něco pěkného zahrál.
Jdu za melodií, za světlem,
Někoho slyším, jde sem.
Ohlédnu se tam a zase zpět,
Už slyším vílí zpěv.
Ocitám se na mýtině dětských snů,
Vidím tu krásu lesů.
Víly se koupou v měsíčním světle kouzelném,
Skřítci se usmívají, chodí jeden po druhém.
Vidím nic a zároveň vše,
Vílí královna se hrdě nese.
Pán skřítků kráčí za ní,
Jelen se všem uklání.
A já jen v tichém úžasu hledím...
BUDÍČEK!!! Ale né, ten krásný sen ztratím.
ČTEŠ
Básničky od A až po Z
Poetryvšechny mé básně, které vyjadřují mou cestu životem jakožto básníka amatéra