Básničky od A až po Z

Vzpomínky

Já, ač nerada najevo city dávám,

musím říci, že ráda tě mám,

že ráda se na tebe dívám,

když spíš a já usínám.

Myslím na vůni tvé kůže,

na dotek tvého těla.

Od doby, cos mi dal růže,

jsem tě chtěla.

Teď jedna duše, jedno tělo jsme,

když v objetí tvém usínám

a poté ráno spolu snídáme

v době, kdy tě lépe poznávám.

Je krásné tě vedle sebe mít,

mít na tebe vzpomínky,

a však s někým být neznamená navěky.

Nemohu tě dostat z hlavy,

celá se v tobě ztrácím,

když tvůj pohed na mě už neutkví,

já na tebe už také nemyslím.

A však budeš pro mě Ten jediný,

pro kterého vše udělám,

tys ve všem nevinný,

nevěřils ani náhodám.

Já řekla náhoda a ty osud,

chci pryč dokuď,

vše špatné nezmizí

a ty se mi navrátíš.

Vím, je příliš pozdě říct,

jak moc ráda tě mám.

když ty už jsi pryč

a já na tebe vzpomínám.

Nevrátíš se, není to v tvé moci,

už ti není pomoci,

tvé tělo tu stále je,

ale tvá duše v neznámu cestuje.