Válka o Relikvie Smrti

Kapitola 3.

Albus

Posadil jsem se na lavičku na místním hřbitově. Byl tu klid. Otevřel jsem knihu, kterou jsem měl právě rozečtenou. Byla o přeměně kouzelných tvoru. Všechno tohle mě fascinovalo.

"Fénix, spálen a zrozen z popela?" ozval se hlas za mými zády, který přečetl nadpis kapitoly z mé knihy. Otočil jsem se. Stál tam chlapec, tak v mém věku, tedy sedmnáct let. 

Měl světlé vlasy a studánkově modré oči, ve kterých jsem viděl takovou zvláštní jiskru.

"Jsem Gellert Grindelwald," natáhl ke mně ruku a já jí nervózně stiskl. "Albus, Albus Brumbál," představil jsem se. Elegantně si přisedl na lavičku vedle mě.

Byl tak jiný, než lidé, které jsem do té doby znal. Něco na něm mě rázem zaujalo.

  Zůstali jsme tam spolu sedět až do temné noci. Zjistil jsem, že toho máme s Gellertem hodně společného. Byl vážně chytrý a téměř ve všem jsme se dokázali zchodnout. 

"Musím už jít," vydechl jsem nakonec, ačkoliv velmi nerad. "Uvidíme se?" zeptal jsem se toužebně. Rázně přikývl a mě se díky tomu na tváři utvořil široký úsměv.  

Za okny našeho domu se míhala hřejivá světla svíček. I když už bylo chladno, do tepla domu se mi nechtělo. Přál jsem si zůstat s ním a dozvědět se o Gellertovi úplně všechno.

Rozloučil jsem se s novým přítelem a po dlážděné cestě jsem se pomalu vydal ke dveřím našeho roddiného domu.

Doufám, že alespoň někdo z Vás v tom našel zalíbení a přeju Vám hezký  zbytek Vašeho dne...Vaše Kirké..