Válka o Relikvie Smrti

Kapitola 11.

Albus

Souhlasil. Nemohl jsem tomu uvěřit, ale on vážně souhlasil, že zůstane a to i když poznal moji šílenou rodinu. Musel být anděl, alespoň tak jsem ho vnímal.

Posadil jsem ho ke stolu a se zájmem sledoval jeho dokonalé rysy. Aberforth byl s Arianou, snažil se jí uspat, ale to nebylo úplně lehké. Když něco nechtěla, nikdy to nebylo lehké. 

"Ještě jednou ti děkuju za Arianu. Není to s ní lehké," povzdychl jsem si. "Je citlivá," řekl Gellert zamyšleně. "Jo, trpí smrtí naší matky," přitakal jsem souhlasně. "S tím by se dalo něco dělat," řekl a získal si tím i ten poslední zbytek mojí pozornosti. "O čem to mluvíš?" zeptal jsem se zvědavě. "Říkají ti něco relikvie smrti?" Zamyšleně jsem se zamračil. "Je to z tý pohádky. O třech bratřích, myslím." "Co když to nejsou jen pohádky? Co když něco z toho je skutečné?" zeptal se naléhavě Gellert. "Mít ty relikvie, byli by jsme nepřemožitelní," vzdechl zasněně. 

Možná jsem si nebyl jistý jejich pravostí, ale když je Gellert chtěl. Přišlo mi, že je mojí povinností mu vyhovět.

"Tak je najdeme. Spolu," řekl jsem jistým hlasem. On musel vědět, že na mě se může vždycky spolehnout.

Další kapitola je tu. Co si o ní myslíte?? Vaše Kirké..