Válka o Relikvie Smrti

Kapitola 9.

Ariana

Posadili jsme se na hrázi rybníka. Věděla jsem o hrozných skutcích, které spáchal. Zapsaly se do jeho duše. Ale i přes to jsem mu důvěřovala. Nebála jsem se s ním. Já věděla, že ještě nepřišel čas, kdy mi ublíží, ještě ne.

"Voda přináší klid," špitla jsem. Pohlédl na mě s otázkou v očích. Nevěděl o čem mluvím a to mi přišlo tak hrozně vtipné. "Jednou to pochopíš. Jednou," řekla jsem na místo vysvětlení.

Nohy jsem si ponořila do vody a nechala se unášet svýma myšlenkama. Zastavit čas, to bych teď tak ráda uměla. Aby se okolní svět zastavil a okamžik setrval a vyčkal, až se nám bude chtít vrátit.

Nad mojí hlavou proletěl fénix, byl to patron. "Albus," vydechla jsem sladce. "Už budeme muset jít," řekl Gellert.

Nechtěla jsem odejít. Voda přináší klid. Po tváři mi stekla jedna zbloudilá slza. Nechala jsem ho, aby mi pomohl na nohy. Držel mě za ruce a zpříma se mi díval do očí. Přála jsem si mít čas. Mnohem víc času. Já už věděla, že jeho příchod mě bude stát život, ale odmítala jsem si připustit, že si vezme i moje srdce.