Válka o Relikvie Smrti

Kapitola 18.

Gellert

Stalo se přesně to, co jsme potřebovali. Lektvar začal fungovat. V tuhle chvíli mě začala zajímat jedinná věc. Bezová hůlka. Ona byla nejmocnější ze všech a já chtěl její moc ovládnout. 

I Albusovi se představa nejmocnější hůlky líbila, ale víc byl posedlý něčím jiným. Chtěl znovu vidět svou matku. Mě kámen vzkříšení nijak nezajímal. Neměl jsem mrtvé, které bych toužil znovu vidět. 

Rozhodli jsme se, že se vydáme za bezovou hůlkou a s ní se pak dostaneme i k tomu kameni a nakonec k neviditelnému plášti.

Museli jsme se na to připravit, ten kdo ji má, ji rozhodně nevydá bez boje.

Další problém nastal ve chvíli, kdy jsme potřebovali odejít. Aberforth byl proti. Ne, že by mě jeho názor zajímal, ve skutečnosti mi byl zcela ukradený, ale my potřebovali, aby s náma spolupracoval. Musel tu být pro Arianu, která nemohla být sama. Jenže on byl tvrdohlavý hlupák.

I když to bylo proti všemu, co jsem chtěl, rozhodli jsme se s Albusem počkat. Dát si na chvíli od relikvií pauzu a věnovat se jiným věcem. 

Ahoj děcka! Vím, že to teď docela flákám, takže přijměte mou omluvu. Doufám, že s blížícíma prázdninama budu mít víc času, ale raději nebudu nic slibovat. Dejte mi vědět, jak se vám tento příběh líbí. Budu ráda za každý komentář i hlasování. 

S láskou...Vaše koláčková Kirké..