You Belong with me

7.část

Po přibližně půlhodinovém pláči u matčina hrobu jsem se vydala domů,kde mě však nikdo nečekal. No jasně,táta zase trčí v autodílně,jak jinak. Uvařím alespoň něco k jídlu. Vyndala jsem pánev a o pár minut později už se domem rozléhala vůně opékané slaniny a cibulky s vajíčky. No,není to nic extra,ale nám to určitě postačí.

V pokoji jsem si sedla k sešitu a psala. Chtěla jsem se zese bestat všechny své emoce,ale nešlo to-i sešit na ně byl moc malý. Všechny texty neměli melodii,která by se k nim hodila a já byla úplně vygumovaná. Venku ještě ke všemu pršelo a to vytvářelo nepříjemnou atmosféru. Bezmocně jsem klesla hlavou na polštář a zavřela oči.

Probudil mě zvuk zvonku. Kdo to k sakru je? Táta nosí klíče. Seběhla jsem schody dolů a otevřela vchodové dveře.

,,Justine?"udivila jsme se promoknutému sousedovi,který se klepal zimou jen v tričku.

,,A-ahoj."vykoktal roztřesený zimou.

,,Proboha,co se stalo?"

,,No...já..."koktal, ,,Chtěl jsem se ti omluvit za to,že jsem tě tak vyrazil."

,,A to kvůli tomu jdeš v dešti a ještě ke všemu jen v triku sem?"

,,No...asi jo."zasmál se.

,,Pojď dovnitř."pobídla jsem ho a za pár chvil už stál celý mokrý v našem obýváku.

,,Nejdeme nahoru?"navrhla jsem a on se zasmál.

,,Klidně."

Šli jsme do mého pokoje a já jsem si všimla,že díky mokrému tričku se Justin chvěje.

,,Já...."koktal, ,,Zbí to blbě ale....sundám si triko jo?"

Dala jsem se do smíchu:,,Jo,klidně."

Svlékl si tričko a stál tam s namakaným tělem uprostřed mého pokoje. To jako vážně?

,,Proč si tak skleslej?"zeptala jsem se,když jsem viděla jeho smutný obličej.

,,Angel..."řekl, ,,Rozešla se se mnou."

,,A proč proboha?"nechápala jsem a v hlouby duše jsem se radovala.

,,Nevím."odpověděl, ,,Prohráli jsme zápas a ona se dala dohromady s kapitánem našich soupeřů."

,,Tohle jako vážně?"

,,Jo!"

Měla jsem pocit,že se za chvíli rozbrečí (gif vedle). Byl z toho vážně hotový. On ji doopravdy miloval! Objala jsem ho:,,To bude dobrý."

Pohladil mě po vlasech a já se podívala do jeho obličeje. Byl to přece můj parťák,teda...ve zpěvu. Musím mu pomoct!

,,Víš co? Co kdybychom si zítra někam zašli. Já nevím,třeba na pizzu."navrhla jsme mu,protože jsem ho chtěla rozptýlit.

,,Myslíš to vážně?"

,,Jo!"přikývla jsem, ,,Přece se nebudeš doma trápit."

Justin se zamyslel:,,No tak jo."

Nakonec odešel a já jsem si lehla do postele a usnula.