You Belong with me

6.část

Pusťte si píseň,kterou budete mít vedle story pod obrázkem :) při čtení to je lepší :)

Druhý den ráno jsem vztala s dobrým pocitem úspěchu. Nikdy by mě nenapadlo,že jednou budu s Justinem,mým idolem zpívat duet! Jenže mám strach s Angeli....

Vyšla jsem z domu rovnou na zastávku,kde už čekala Abby. Měla skvělou náladu,ostatně tu má pořád. Když jsme konečně vystoupili z autobusu,můj pohled zaměřil to "roztomilé autíčko" Angel. Ach,chci taky auto!
Vztoupili jsme do proturů školy a šli rovnou k učebně výtvarné výchovy,kterou mám-ano, s Justine. S Abby chodíme do té učebny vždycky před zvoněním,abychom pomohli paní učitelce Remyové s přípravami na hodinu,což se týká pomůcek,barev a papírů. Někdy nám dovolí udělat různé dekorace na chodby.
Když  konečně zazvonilo,studenti se vrhnuli do učebny jako lavina a každý se snažil zabrat to nejlepší místo-úplně vzadu.

,,Tak já už jdu do zemáku."rozloučila se se mnou Abby, ,,Tak ahoj."

Měli jsme to celkem na houby,protože jsme většinou měli každá jiný studijní plán,kromě Fyziky a Francouštiny jsme spolu neměli ani jeden předmět. Tu moje oči spatřili Justina. K mému překvapení si mě ani nevšiml. Prober se,Tay! To,že se mu líbí,jak spíváš neznamená,že si tě všimne hned na každém rohu a to zvlíšť,když deset let nevěděl,že vedle sebe bydlíte. Sedla jsem si k oknu,protože tam mám výhled do širého okolí a tím pádem taky spousty a spousty inspirace. Ano,ráda maluji a baví mě to.

,,Ahoj Tay."promluvil na mě kdysi,až jsem se lekla a skazila rovnou čáru tuškou ostrým zahybem doleva.

,,Promiň,nechtěl jsem tě vystrašit."spatřila jsem Justina,který se na mě vlídně usmál (gif vedle). Nic krásnějšího jsem neviděla.

,,To...to je dobrý."zakoktala jsem se.

,,No....",znova nasadil úsměv ve kterém jsem se utápěla, ,,Dneska odpoledne bysme mohli zajít k nám domů a skusit si nějaký ty texty. Strašně se mi líbila ta tvý píseň."

,,No...dobře."kývla jsem.

,,Okey."naposledy se usmál a odešel zase za Lilem a spol,kteří nevěřícně vrtěli hlavou. Pochybuju,že jim něco řekl.

Odpoledne u Justina:

A zase jsme byli v jeho pokoji. Justin vytáhl kytaru a začali jsme zpívat. On měl zatím můj sešit s textem a u zpěvu skoušel vytvářet akordy,aby mohl skladbu zahrát na kytaru. Bylo by skvělé,kdybychom vyhráli. Vítěz,nebo vítězové dostanou stipendium na jednu prestižní školu,což by nám oběma moc pomohlo a taky peněžní odměnu.
Celou dobu jsme se na sebe dívali a já měla podivný pocit. Najednou bylo ticho a já viděla do jeho hnědých očí tak,jak jsem si to vždycky přála. Jeho obličej,ústa,nos a oči...všechno bylo dokonalé...Byli jsme si čím dál blíž.

Zařinčel mobil! Ty proradný stroji,musíš mi kazit moji první pusu!

,,To je Angel."vysvětlil Justin s mobilem v ruce, ,,Nechci tě vyhánět,ale asi by si už měla jít...Angel sem přijde a tak..."

,,Jo jasně chápu."přikývla jsem a zvedla se z gauče. Na Justinově výrazu bylo naprosto znát,že je nervozní. Takový trapas! Vyprovodil mě z domu a já šla ke hřbitovu za mámou a ve tvářích se mi leskli slzy. Miluju ho. Patří ke mě,ale nemůžeme spolu být...