You Belong with me

10.část

Ve škole jsme se s Justinem pozdravili,ale jinak nic moc. Abby zase nedorazila,nejspíš byla nemocná,ale to bylo to poslední,co mě trápilo. Teď jsem ve spěchu mířila k učebně francouštiny. Sedla jsem si do lavice a tiše vyčkávala,až se ve dveřích objeví hnědovlasá hlava Justina a letmo se po mě koukne. Moje modlidby byli vyslyšeny.

,,Zase pozdě,pane Biebere?"švihla po Justinovi pohledem učitelka francouštiny, ,s'asseoir!"

Když viděla,že na ni Justin kouká jako na zjevení,přeložila mu to:,,Sedněte si! A laskavě se to doučte,protože už za pár dnů odjedeme do Paříže a vy si ani nebudete umět požádat o jídlo."

Justin jen prokroutil očima a sednul si vedle Rayena. Dokonce mi nevěnoval ani jediný pohled. Zlobí se snad?

Po francuštině jsem se vydala na školní park,ale při ceste tam mi někdo zakryl dlaněmi oči a já byla "oslepená".

,,Kdo je?"řekl mi známý hlas.

,,Jeden z nejlepších lidí na světě?"zasmála jsem se a oddělala jeho dlaně.

,,Až takovou chválu si přece nezasloužim."usmál se.

,,Ale jo."

,,Jdeš ven?"

,,Nevím,ty?"

,,No,spěchám za klukama,ale chtěl jsem se tě zeptat,jestli by ses nechtěla odpoledne zastavit.."

,,Dobře,tak v pět?"navrhla jsem.

,,Jo,tak v pět."

,,V pět."přikývla jsem.

,,Tak v pět."zopakoval.

,,Jo v pět."

,,Ahoj. V pět."teď už to znělo komicky..

Odpoledne jsem se tedy zastavila za Justinem. A zase jsme seděli v jeho pokoji na gauči a zpívali. On měl ale tentokrát takový zvlástní úsměv na tváři.

,,Proč se tak směješ?"nechápala jsem a šťouchla do něj loktem.

,,Nevím."zasmál se, ,,Prostě se usmívám. Vadí ti to?"

,,Ne,naopak."

Najednou bylo ticho. Jakoby se Země zastavila a my tam byli samy. Měla jsem chuť ho obejmout.

,,Tak pokračujem ne?"mávl rukou a zase přiložil své ruce na kytaru.

,,Jo.."

Když se začalo stmívat,odcházela jsem.

,,Tak ahoj."usmál se.

,,Jo,ahoj."mavla jsem mu na cestu.

,,Hej,ani jsem ti neřekl,že zase chodím s Angel."

Tohle mě dostalo. Jakoby mi vrazil kudlu do zad. Myslí to vážně?

,,Omluvila se a vzala všechno zpátky."

,,A-aha."předstírala jsem nadčení, ,,To je supér."

,,Jo,to jo."

,,Tak čau."

Když jsem se otočila,začala jsem vzlykat. Musím mít zrovna já takovou smůlu?