You Belong with me

9.část

Fajn,takže bylo odpoledne. Táta byl k mému překvapení doma,ale já byla ráda. Moc času spolu nestrávíme,jen občas večer u televize. Já stála před svojí skříní a vybírala oblečení. Ne,není to rande! Po čtvrthodinovém vybírání jsem se konečně rozhodla pro bílé tričko,modré kalhoty a jednu mikinu. Jak říkám,není to rande! Svoje brýle jsem si upravila a usmála se. Dneska je tvůj krásný den,Tay!

Konečně-zazvonil zvonek.

,,Já jdu otevřít!"řítila jsem se po schodech jako neřízená střela a otevřela bílé vchodové dveře.

,,Ahoj."pozdravil Justin s matným úsměvem, ,,Jdeš?"

,,Jo počkej,jen se obuju,strpení..."poprosila jsem ho a nemotorně si nasadila renisky, ,,Tak a můžeme."

,,Kam jdeš?"zeptala jsem se ho,když jsem viděla,že směřuje k němu domů.

,,Do garáže pro auto."vysvětlil, ,,Přece si nemyslíš,že půjdeme pěšky?"

Nakonec jsem jen přikývla a Justin naskočil do auta,které otočením klíčku nastartoval. Když se rozjel,myslela jsem,že tahle jízda bude moje první,ale taky poslední.

,,Spomal!"okřikla jsem ho.

,,Neboj,rychlá jízda,to je moje."pokusil se mě uklidnit,ale moc to nezabíralo.

,,Hned jsem klidnější."řekla jsem s ironickým tonem.

Nakonec zasavil v centru města,kde stála taky naše škola. Bylo to fajn,být zase po dlouhé době takhle venku.

,,Tak kam půjdem?"zeptal se mě Justin.

,,Můžeme se jít projít."navrhla jsem, ,,Všechno mi pěkně popíšeš a nakonec se mi můžeš vyplakat na ramínko."

Justin se zasmál:,,Brek není zrovna moje parketa,ale projít se můžeme."

Jen tak jsme chodili jarním městem a povídali si. Slunce svítilo a ptáci spívali.

,,A ona se s tebou rozešla prostě jen tak?"zeptala jsem se Justina.

,,Jo,prostě přišla a řekla,že je konec."

Rozhostilo se ticho. Cítila jsem se trapně,nechtěla jsem to vytahovat a už vůbec se ho nějak dotknout.

Začalo se stmívat a oba jsme dostali pořádný hlad.

,,Máím nápad!"luskl prsty Justin, ,,Počkej tady!"

O asi deset minut později se vrátil a v ruce svíral krabici pizzy.

,,Mňam!"

Justin se zasmál a posadil se na lavičku. Já jsem se bez váhání přidala a krabici jsme společně otevřeli. Byla v ní teplá pizza se sýrem,plátky šunky a salámu,kukuřice a se smetanou.

,,To si nemusel!"řekla jsem Justinovi.

Mávl rukou:,,To byla maličkost. Ty si mě vytáhla ven a já nám zaplatil jídlo. Není to fér?"

Oba jsme se pustili do kousků pizzy a při tom si povídali o té písni. Podle Justina byla dokonalá. Já měla jiný názor,podle mě má ještě nějaké mouchy.

,,Hele,padá hvězda!"zaklepal na mě Justin a opravdu-z nebe padala jasná hvězda.

,,Přej si něco!"řekl.

Chvíli bylo ticho,ale pak se ke mě obrátil:,,Co sis přála."

,,To je tajný!"

,,No ták."prosil s psíma očima.

,,Abychom v té soutěži vyhráli."prozradila jsem, ,,A co sis přál ty?"

,,Aby tahle chvíle nikdy neskončila."

Byla jsem sticha a ani z jeho úst nevzešla žádná slova. Hvězdy zářili a byla tma,jen pouliční lampy osvětlovali městečko. Justin se ke mě pomalu nakláněl.

,,Hele,tak užý radši půjdeme,ne?"řekla jsem ve snaze se TÉ chvíli vyhnout.

,,Jo,máš pravdu."usmál se aniž by dal cokoli najevo, ,,Moje přání nebylo vyslyyšeno."

Zasmála jsem se a objala ho.

Justin mě vyhodil u nás doma a zamával mi.

,,Díky za tenhle den."řekl.

,,Nemáš za co."objala jsem ho, ,,Tak....asi ahoj."

,,Čau."

V posteli jsem měla chuť jednu si látnout. Co jsem to za krávu? Proč jsem ho odmítla? Asi proto,že nechci nic kazit...ale já ho miluju tak proč se nedokážu vzschopit? Po blomání mojí myslí jsem usnula...