Posadila jsem se ke svému kolejnímu stolu ve velké síni. Upravila jsem si kravatu a pořádně se na ní podívala.
Zbožňovala jsem svou kolej, byla jsem na ní hrdá.
Podívala jsem se na druhý konec síně, kde jsem spatřila Poberty, jak se šklebí na naši Zmijozelskou vlajku.
Ušklíbla jsem se, vytáhla jsem si pod stůl hůlku a zamumlala příslušné zaklínadlo.
Poháry všech Pobertů se jim vylily do klína, čemuž se Zmijozelští začali smát.
Jem podle jejich pohledů jsem dokázala posoudit, že nadšení nebyli. Chtěli se jít převléct, ale zastavil je Brumbál.
"Vítám vás v novém školním roce, tento rok bude pro některé obyčejný a pro některé velmi zajímavý, možná až zábavný..." dále jsem ho neposlouchala a rozhlédla se kolem sebe.
Zvláště mě upoutaly nasupené pohledy čtyř Nebelvírů, kteří si pro sebe něco rozhořčeně mumlali.
"Aaah" uslyšela jsem vedle sebe vzdychnutí.
Nechápavě jsem se otočila na Adele, která se zasněně koukala k nepřátelskému stolu.
Luskla jsem jí před obličejem. Rychle se na mě podívala a nervózně se usmála.
"Co se děje?" zeptala jsem se a snažila se tam najít něco zajímavého, co by jí mohlo upoutat.
"No víš, jak jsem ti minulý rok říkala, že má jedno velké tajemství?" začala a já ji poslouchala. "Tak je to... Víš... Asi už dva roky jsem zamilovaná do Petera"
Vykulila jsem oči a divila jsem se, že mi nevypadly.
"Pettigrewa?" zeptala jsem se znechuceně. Kývla na souhlas a podívala se na něj. Taky jsem se otočila a mohla vidět, že zrovna mu z pusy visela špageta.
Odvrátila jsem pohled, ale má kamarádka na něj pořád koukala.
"Proč?" zeptala jsem se na jednoduchou otázku.
"Nevím... Prostě se to stalo" pokrčila rameny a dál na něj zasněně koukala.
"Asi se pozvracím" povzdechla jsem si, když jsem si všimla, že má zrovna chlapec celou pusu od pudinku.
