"Proč sis myslela, že bych to vykecal?" zeptal se mě asi v devět večer.
"Protože jsi Bradavický cassanova" neodtrhla jsem oči od knihy, kterou jsem četla.
"Nejsem až takový zmetek" zamumlal, když jsem pořád neodtrhávala pohled od knihy tak se posadil naproti mně a vzal mi jí z ruky.
"Blacku, vrať mi to" natáhla jsem po knížce ruku.
"Ne nejdřív si vyslechneš, proč by jsi mi měla věřit" nadechl se vydechl.
"Poslouchám" byla jsem nervózní. Nechtěla jsem, aby mluvil o tom, že mu mám věřit. Po těch letech jsem myslela, že toho nejsem schopná.
"Chápu, že mi nevěříš jsem přece jen jsem z Nebelvíru a ty ze Zmijozelu" začal, ale já na něj pořád pochybovačně koukala. "A taky jsem ten Cassanova no, ale i tak mě docela překvapilo a možná i zesmutnilo, ale jen trošičku, že si o mně myslíš tohle. O tom jaké to mám doma ti říkat nechci, ale můžeš mi věřit, co kdybychom zahodili naši nenávist za hlavu a zkusili to spolu teď nějak přežít ? Potom, až budeme zpět v Bradavicích, můžeme se zase urážet" zasmál se nakonec a já s ním.
"Dobře, jsem Dahlia" podala jsem mu ruku.
"Sirius a slibuju, že to nikomu neřeknu"
Zašklebila jsem se a natáhla se pro knihu, kterou mi podal.
"Jak můžeš číst, už jsi jako Evansová" ušklíbl se.
"Lepší než se dívat na tvůj ksicht"
Názory? 😊
Děkuju za všechny komentáře a votes ❤S láskou Katt 🐍