Broken Heart

I don't belive

Stiles

Byl jsem rozuřený do běla. Vztek, mi koloval žílami. Hned jak jsme dali Abby do nemocnice s hlídkou, vyrazli jsme zpět do Queensu.
Na adresu kde byl signál telefonu. S Adamem jsme měli k dispozici tři hlídkové vozy.
Nabil jsem si pistol a vkročil do toho domu. Vypadal, že je prázdný. Kluci prohledávali hořejšek a já s Adamem, který mi jako vždy kryl záda, se vydal do sklepa.
To co jsem spatřil mi vehnalo nové slzy do očí. Byla tu stará madrace.
A na ní bylo spusta fleků krve.

Krve mé dcery.

Ten pohled mě dostal na kolena, ještě, když jsem spatřil, různé druhy bičů a nožů. Na jednom z těch nožů byly ještě stopy krve.
Hrdelně jsem zařval. Tohle bylo moc.
Nikdy jsem nečekal, že budu prohlížet místo činu, kde ublížili mojí dceři.

,,Stilesi, pojď.
Stan a Paul ohledají tohle místo, a vemou otisky. Pojď do auta.
Ten dům je čistý," chytne mě za rameno Adam.

Nechám se vytáhnout na nohy a odvést do auta. Vím, že jsem mimo. Nemohlo to být jinak. Pořád jsem nechápal proč?
Proč zrovna moje dcera?

Byl jsem vzteky bez sebe. A zároveň mi bolest z pohledu na moji malou holčičku trhal srdce.

Pořad ten obraz mám před očima.
Moje fialovo krvavá dcera.
Z pohmožděninami, monoklami, a krvavými ránami. Ale nejhorší byl ten její zlomený pohled. Nemohl jsem myslet na nic jiného než na ní.

Ani jsem nezregistroval jak mě přemístili z auta k lůžku Abby.
Stále jsem byl duchem nepřítomen.
Tolik mě bolelo ji takhle vidět.
Adam musel kontaktovat Dereka, protože mě z toho tranzu probrala až Derekova ruka.

,,Sti, zlato to bude dobrý," zašeptá a mě se v tu chvíli rozkutálí slzy z očí.

Přivinu se do jeho objetí.

,,Neochránil jsem jí.
Jsem k ničemu."

,,To není pravda.
Ty rozhodně nejsi k ničemu. Jsi ten nejlepší táta, manžel a chlap na téhle planetě," odpoví mi Derek a políbí mě.

Jeho polibek jako by mi dal sílu. Když bude Derek u mě, zvládnem to. Dostanem Abby z toho trauma.

****

Uběhl měsíc od toho kdy jsem vezl dcerku do nemocnice. Život se obrátil vzhůru nohama. Ještě nikdy mi nepřipadala policie k ničemu, tak jako právě teď. Ani jedinou stopu neprověřili. Případ mé dcery uzavřeli jako nehodu. Neuvěřitelně jsem zuřil. Hledal jsem na vlastní pěst. Jenže, to se nelíbilo veliteli.
Takže jsem skončil bez práce. Musel jsem odevzdat odznak a své zbraně.

Do toho ta záležitost s Nickem. Nemohl jsem uvěřit tomu koho nám Derek nastěhoval do bytu.

Představte si to, žijete s manželem, a zároveň s jeho Ex.
Měl jsem vztek.
Šílený vztek.
Navíc té jeho historce ani za mák nevěřím.
Prý že mu utekl Ex i se synem.
Jeho ksicht je krysí.
Jeho oči studené jako led a srdce?
To snad ani nemá.
Ale nejsem sám kdo mu nevěří.

Mark ani Anny mu nevěří stejně jako já. Nechápu, že to Derek nevidí.
Jediný klad na tom všem je Abby.
Díky Scottovi, Anny a Markovi není sama doma. Jakžtakž se z toho dostává. Mojí největší oporou je Adam.
Chtěl po mém vyhazovu z policie taky odejít.
Ale já věděl, že budu potřebovat někoho, komu budu věřit u zdroje. Zůstal tam jen kvůli mě.

Scott, Peter, a já jsme pátrali po tom zmrdovi co ublížil Abby na vlastní pěst.

Derek, ten se od návratu Nicka změnil.
I ta jeho posedlost mít dítě se zvětšila.
Zuřil, když nám zamítli adopci Daisy, kvůli tomu že jsem přišel o práci. Hrozně jsme se kvůli tomu pohádali.
Nakonec mi do obličeje vpálil to, že za to co se Abby stalo můžu já.
Už týden jsme spolu nepromluvili, spím u Marka a Anny.
Vtipný je co se semnou za měsíc stalo.
Ze spokojeného agenta, manžela a otce, jsem se stal troskou.
Můj cíl byl jasnej, chytnout a zabít toho kdo Abby ublížil.
Od toho jsem nehodlal ustoupit.