Broken Heart

We're not who we used to be.

Derek

Několik týdnů se nic nedělo. Nick mě stále týral. Policie, žádná nepřicházela. Nikdo mě z té hrůzy nemůže zachránit.
Když už jsem to vzdával. Stalo se to co jsem nečekal.

Toho rána přišel Nick opravdu naštvaný.
Né jen, že jsem to schytal já. Nechal mě znásilněného a zmlaceného na zemi.
Po chvíli jsem zaslechl pláč.
Pláč Daisy.
Ten pláč mi rval srdce. Ale já se nemohl vůbec pohnout.
Byl jsem svázan.
Po pár minutách pláč utichnul.
Bytem se rozlehlo prapodivné ticho.
Nick došel ke mě ruce od krve.
Nechápal jsem to, nebo jsem se snažil si to nepřipustit.
Jen jsem se slzama v očích koukal na něj.
Najednou do místnosti v padli ozbrojení muži.
Na jejich vestách bylo psáno FBI. Neskutečně se mi ulevilo.
Konečně bude po všem.

,,Daisy.." vyšlo z mých úst, než jsem zavřel oči.
Ještě jsem stačil zaregistrovat jeho hlas. Ten hlas bych poznal všude na světě.
Stiles.

"Sounds like something that i used to feel,
But I can't touch what i see."

Probudili mě světla v nemocnici.
Nechápal jsem co semnou je.
Co se stalo?
Proč tu jsem?
Pak přijde doktor.
A mě se zas zhroutí svět.
Přál jsem si se znova probudit. Přál jsem si ať je tohle zlý sen.
Ať se probudím na lůžku raději po zjištění, že mám leukémii, než aby tohle byla realita.
Ale bouhžel, když jsem se znova probral, musel jsem tomu zlému snu čelit.

Nick, naši holčičku zabil. Nechci znát podrobnosti jak. Stačí mi, že důvod mého nynějšího žití, nežije.

****
Po měsíci léčby, jak z fyzických zranění, tak psychických, jsem byl puštěn domu.

Ale kde je vlastně domov?

Má sestřenka se nademnou smilovala a vzala mě k sobě domů.
Můj stav vyžadoval péči.

"Just stop your crying
It's sing of the times
We gotta get away from here
We gotta get away from here
Just stop your crying
It's be alright
They told me that the end is near
We gotta get away from here"

Byli to nekonečné muka. Má duše se týrala slovem kdyby jsem udělal a neudělal.
Má nemoc tenkrát byla slabý odvar.
Tohle prázdno v mém srdci a ty výčitky mě užírali zaživa.
Bylo jen otázkou času, kdy mě opravdu sežehnou.

Když jsem byl na tolik schopen se zvednout, a jít na místo kam uložili mou Daisy, ustrojil jsem se pro ní.
Odmítnul doprovod Maliie, a na rohu v květinářství jsem koupil bílou Lilii.
U jejího pomníčku jsem se skoro zhroutil.
Tolik mě to bolelo.

Náhle jsem na svém rameni ucítil dotek.

"We're not who we used to be
We're not who we used to be
We're just two ghosts standing in the place of you and me
Trying to remember how it feels to have a heartbeat."

,,Dereku!?"

Uslyším jeho hlas, ještě před tím než se otočím.

Mé tělo se začne otřásat vzlykama.
Cítím jeho teplou náruč, a já se naplno rozbrečím do jeho kabátu.

,,Bolí to. Tolik to bolí," zašeptám, když už se uklidním natolik abych byl schopen mluvit.

Nemůžu uvěřit, že je tady a objímá mě.
Né po tom co jsem mu vše udělal.

Po dlouhé chvíli mě Stiles pustí.

,,You can't bribe the door on your way to the sky
You look pretty good down here
But you ain't relly good
We never learn, we been here before
Why are we always stuck and running from
The bullets, the bullets.."

,,Stilesi, tolik mě to mrzí. Podělal jsem to.
Já vím. Ale nikdy jsem tě nepřestal milovat.
Nikdy. Vždycky jsi byl v mém srdci," začnu mluvit a pomaličku k němu zvedám pohled.

Jeho oči jsou zalité slzami. Tolik mě to bolí.
Zlomil jsem ho, zničil jsem naší lásku a přišel o všechno.

Můžu to vůbec napravit?

,,Dereku," uslyším Stilesův tichý hlas.

,,Já tě opravdu miloval. Byl jsi pro mě vším.
Ty a moje dcerka, jste byli mé všechno. Dokonce tě i potom všem stále Miluju."

Konce jeho věty se chytím.

,,Napravím to.
Udělám vše abychom byli zase šťastný..."

Ale tady mě přeruší Stiles.

"But it's not you and it's not me.."

,,I když tě miluju, nechci nic napravit ani vracet. Nemůžem napravit to, že mi nevěříš.
Jak chceš slepit důvěru? Kdo mi zaručí, že se neobjeví další člověk z tvé minulosti a ty vložíš svou důvěru do něj a né do mě? Jak dlouho potrvá než díky tomu přijde opět někdo k úhoně? Já jsem neporušil náš slib, v nemoci a ve zdraví, v dobrém i ve zlém. Ty jsi do naší domácnosti přivedl kriminálníka.
Nařkl jsi mě ze žarlivosti. Abby znásilnili a ublížili jí, Marka zabil a s tím i náš vztah. Nemůžu s tebou být.
Jsem především otec.
A udělám vše pro štěstí svých dcer. Vrátit se k tobě, by byl opak toho o co se snažím. Je mi to líto Dereku, ale mezi námi není co slepovat. Rád ti pomůžu, když budeš potřebovat. Ale nevrátím se k tobě."

Cítím slzy jak se mi tlačí z očí. Vím, že to myslí vážně. Koukám na jeho vzdalující postavu.

U brány se zastaví. Přistoupí k němu stejně velký chlap obejme ho a odchází s ním.

''Trying to remeber how it feels to have a heartbeat
I'm just trying to remeber how it feels to have a heartbeat"

Stiles

Pomalu dojdu k bráně kde na mě čeká Theo. Bolí mě to, ale vím že jsem udělal správně.
Chci být s někým kdo mi bude věřit.
O tom přece vztah je, o důvěře.
Pokud partnerovi nevěříte, nemůžete mít plnohodnotný vztah.

Poté ucítím pevný stisk a objetí Thea.

,,V pořádku?"

Optá se mě.

,,Ano. Teď už je všechno v pořádku," odpovím mu a na malou chvíli se schovám do jeho náruče.

Jakmile se trošku uklidním, vyjdem spolu ze hřbitova.

,,Moc se omlouvám Theo. Nechtěl jsem abys to viděl."

Pohlédnu na něj.

,,Stilesi, nic ti nevyčítám. Vím, že Dereka miluješ.
A chápu, že nejde ze dne na den přestat."

Odpoví mi, a jeho dlaň chytne tu mou.

,,Jak můžeš být tak užasný?"

Vyhrknu.

Sice mě to ještě bolí, ale s Theem je snadné se usmívat.
On je přesně to co potřebuji.

Dopsáno. Předem se moc omlouvám za smutnou část. Nahoře v mediích a tady dole máte dvě písničky ze kterých jsou úryky textů, použité pro tento příběh.
Také se omlouvám všem Sterek shipers. Já si prostě nemohla pomoct, pokud jde o důvěru ve vztazích jsem stejného těsta jako můj Stiles. Můžu toho člověka milovat jak chci, ale žít s ním nemůžu.

No příběh spěje ke konci. Ještě tak kapitolka, možná dvě a Epilog.
Snad se vám bude líbit.
Děkuji za vaší podporu.❤