Broken Heart

Epilog

Derek Hale

Po svém zmizení z Beacon Hills jsem odjel mimo USA. Změna prostředí mi měla pomoci zapomenout na vše co se mi stalo, a co jsem udělal sám špatně. Odjel jsem do Evropy, procestoval jsem Anglii, Itálii, Francii až jsem nakonec skončil zpět v Anglii. Usadil jsem se v Londýně, a znova si otevřel praxi.

Staré rány se hojily, a já si byl schopný najít nového přítele. Jenže to bych nebyl já, aby se to znova nepokazilo. Nick Grimshaw se na mě podepsal. Ve vztahu jsem byl ten submisivní, a nedokázal se smířit s tím, že můj partner mi nechtěl dominovat. Mé chutě byli troškou zvláštní. Po rozchodu jsem si našel přes webovky novou známost, a já jsem nehal tu submisivní stránku ještě více rozvíjet.

Asi chcete slyšet jak jsem teď spokojený a šťastný. Ale to nejsem. Stále mi chybí Stiles. Nikdy ho nepřestanu milovat. Nikdy nepřestane být mým manželem a životní láskou.

Po dvaceti letech se vracím do Beacon Hills znova. Má nemoc se vrátila a já vím, že pro tentokrát na ní umřu. Je mi přes sedmdesát let, a jsem smířen se svým koncem. Jen jednu věc chci stihnout před tím než nadobro opustím tenhle svět. Chci se rozloučit se Stilesem. Naposledy ho spatřit, možná i políbit.

Tohle městečko je kouzelné. Můžete ho opustit, ale ono se nezmění. Kráčím k bílému baráčku. Na zahradě pobíhají děti. Vypadá to skoro na mateřskou školku. A pak na houpačce spatřím Stilese. I přes šedivé vlasy, je stále krásný. A já ztratím odvahu za ním jít.
Vypadá velice šťastně. Pak k němu dojde Theo Reaken, sedne si do vedlejší houpačky, a něco směrem ke Stilesovi řekne. Slyším jejich smích, a spatřím ten zamilovaný úsměv, který kdysi patřil jen mě. I po těch letech ho Stiles věnuje Theovi. Nemůžu tam jít a rozloučit se. Stiles má spokojený život, já ho už zničil dost. Pro tento případ jsem napsal dopis. Hodím mu ho do schránky, a vyjdu z městečka k ruinám, mého bývalého domova.

Zde umřeli mé rodiče, bratři a sestry. A dnes tu chci umřít já. Smrt beru jako vysvobození, nežil jsem svůj život naplno. A konečně se setkám, se svou rodinou. Lehnu si na místo, kde býval obývák. Naposledy se pořádně nadechnu a s myšlenkou na Stilese oči zavírám.
Sbohem.

To byla poslední Derekova myšlenka, než naposledy vydechnul. A snad se splnil jeho sen setkat se s rodinou. Druhý den ráno, bylo na stanici šerifa Stilinski oznámen nález těla. Po ohledání, bylo zjištěno, že muž umřel na Leukémii v posledním stádiu.

Stiles / Theo

Svatbou s Theem jsem začal jednu z nejšťastnějích kapitol svého života. K malé Ashly jsme pořídili ještě dvojčátka Ernieho a Lucase. Abby nás udělala dvojnásobnými dědečky, porodila holčičku Britt, a kloučka Andrewa. Ashly se stala spisovatelkou. Psala především o homosexuálních párech, jako osvětu pro homofobní lidi. James se stal právníkem. Žil v LA, a vzal si syna, Liama Dunbara. Britt se stala učitelkou Biologie, Fyziky a tělocviku. Ernie šel ve stopách svého dědečka a tatínka, stal se šerifem BH.

Prožil jsem opravdu krásný život, a nikdy jsem nelitoval, ničeho čím jsem si prošel. Po dvaceti letech kdy jsme už byli staří a hlídali vnoučata.
Se mi připomněla minulost. Ernie přišel domu se smutnou zprávou. Našli tělo v troskách domu rodiny Hale. Byl to Derek, po ohledání lékařem, prý umřel na Leukémii. Ten večer byl hrozný, a nevím jak bych ho zvládal bez své rodiny. Druhý den mi Theo přinesl obálku nadepsanou mým jménem, že prý byla ve schránce. Roztreseně dopis otevřu a začtu se do řádků.

Drahý Stilesi,

pokud čteš tenhle dopis, znamená to, že jsi se odmítnul bavit a vyhodil jsi mě, a nebo jsem ztratil odvahu a nedošel jsem za tebou. Ať už jedno nebo druhé, je tu dopis co se za mě s tebou rozloučí.

Je mi líto, že jsem zbytek života nestrávil s Tebou, a nesnažil se Ti vynahradit bolest, kterou jsem způsobil. Věz, že jsem Tě nikdy nepřestal milovat. Chtěl bych se Ti za vše omluvit. Doufám, ze mi to odpustíš.

Umírám, Leukémie mě zas objevila, ale tentokrát už mě nic nezachrání. Prosím Tě jen o jednu věc. Chci být pohřbený u své rodiny. Buď s Theem šťastný.

Sbohem Derek Hale.

Slzy mi kanou po tvářích. Umřel. Derek Hale umřel, a já jsem mu nestačil říct, ze u jsem mu dávno odpustil. Po chvíli se kolem mě obtočí ruce, a Theo si mě stahuje do náruče. Proto ho taky miluju, vždycky se o mě postaral. Po týdnu, jdeme na Derekův pohřeb. Já přejdu k rakvi, a zašeptám ta slova, které ode mě potřeboval slyšet.

,,Odpouštím Ti Dereku," řeknu, položím na rakvi bílou růži, a přejdu do náruče Thea.

Třetí osoba

Stiles a Theo Stilinski, oba umřeli ve věku 87 let. Umřeli jako šťastní a zamilovaní lidé, ve vlastní posteli, přitisknuti jeden vedle druhého.
Pro jejich děti, vnoučata a pravnoučata to byla bolestná ztráta. Všichni je moc milovali. Ale byli vděčný, že odešli spolu, a né každý sám. Věděli, že při posledním výdechu se drželi za ruce. A jen se domnívali jaká mohla být jejich poslední slova. Při každém rodinném setkání, se na ty dva vzpomínalo. Navždy byli v srdcích své rodiny.

Konec. Nemůžu tomu uvěřit. Když se dívám zpětně, tak se modlím aby to nebyla moc velká slátanina. Doufám, že se Vám líbí né jen Epilog, ale i celý příběh.

I zde budu vděčná, zda napíšete svůj názor. Co se vám líbilo a co se nelíbilo.

Moc se omlouvám, za chyby, na které v příběhu narazíte.

A také vám moc děkuji za vaší přízeň, hvězdičky, a vůbec přečtení. Snad to nebude jen ztráta času. Děkuju všem co semnou vydrželi až dokonce.
❤❤❤