"V tom obleku vypadáš dobře...ehm...teda...jinak."
"Díky Olivere," zasmál se Francis a poupravil si kravatu.
"Půjdeme ne?"
"Jasně."
Oba vyšli z Oliverova pokoje. U Francise být nemohli. Jeho táta začal mít problémy s pitím a Francis se jo trochu bál.
Dojeli do školy, kde Oliver studoval. Francis chtěl na stejnou střední, protože jí má blízko domu. Stejně jako Oliver. Vystoupili z auta, které řídil Oliverův táta a zamířili do tělocvičny.
"Je tady fakt hodně lidí," prohodil Francis.
"To je super."
"No to teda nevim."
"Je ti něco?"
"Ne ja jenom. Prostě mám pocit že sem nepatřím."
"Francisi. Prosimtě přestaň říkat takový blbosti. Ke mně budeš vždycky patřit," zastavil se Oliver a podíval se mu hluboko do očí. A zase to přišlo. Tak chuť ho políbit. Doknout se svými rty rty Francise Greena. Toho zrzavého kluka od silnice.
Chodba byla prázdná. Všude bylo ticho. U skříněk stáli dva kluci a upřeně se na sebe dívali. Ten pohled mohl trvat pár sekund, nebo dokonce minuty. To ani nikdo netušil. A pak to Oliver udělal.
Políbil Francise.
ČTEŠ
Francis & Oliver
Teen Fiction"Jednou, až budeš mít rodinu a děti, tak si na mě vzpomeneš a možná jim i o mně budeš vyprávět."
