Francis měl narozeniny. Byly to ty nejhorší narozeniny vůbec. Jackie se stále nenašla, jeho táta na něj byl naštvaný a řekl mu, že nedostane žádný dárek. Oliver ho na chodbě ani nepozdravil a dělal, že ho nezná. Horší způsob, jak prožít své jedenácté narozeniny, ani Francis neznal.
Zrovna šel po chodbě a čekal, až zazvoní na další hodinu. Když ale procházel kolem záchodů, tak zrovna zazvonilo a někdo ho vtáhl dovnitř.
"Co to sakra děláš!" zapištěl.
"Ticho prtě, nebo nás uslyšej."
"Co chceš Olivere. Najednou si mě všímáš co? A navíc už jsem stejně starej."
"Promiň."
"Za co?"
"No že jsem si tě nevšímal, ale pochop to."
"A jak to mám podle tebe asi jako pochopit?"
"Utahovaly by si ze mě. Nemůžu se bavit s prtěrem Francisi. Děti jsou zlé," sklopil Oliver hlavu a zašel do místnisti se zrcadlem, kde se opřel o omyvadlo. Francis šel za ním.
"Tak si jich nevšímej."
"To nejde. Prostě to nejde."
"Tak proč jsi mě sem teda zatáhl, když to nejde."
"Máš narozky."
"No a? Stejně jsou na prd," pronesl Francis a opřel se o záchodové dveře.
"Mám pro tebe dárek."
"Hm a jaký ty mi asi můžeš dát dárek?"
Oliver se jen odlepil od umyvadla a přešel k zrzkovi. Z kapsy vyndal papírek a dal mu ho do ruky.
"Zkus tam zavolat," pošeptal mu do ucha a odešel.
Opět tam nechal stát Francise samotného.
ČTEŠ
Francis & Oliver
Novela Juvenil"Jednou, až budeš mít rodinu a děti, tak si na mě vzpomeneš a možná jim i o mně budeš vyprávět."
