,,Jimi byl v té době docela v suchu. Jediné, co otci vadilo byly Jimovi alergie. Často smrkal, a proto měl prý "špinavé" ruce, přestože si je byl umývat. Jinak se k němu, ale choval v pohodě, vlastně si ho trošku rozmazloval. Pamatuju si, jak ho učil písmena. Hrozně mě mrzelo, že se takhle nevěnoval mě." Řekla jsem psyciatrovi a ten si zase naškrábal něco do notesu.
,,Jsme u tvých devátých narozenin. Mám tu poznamenané, že tehdy bylo něco jako pokus o první...odchod vašeho otčíma." Zamumlal brýlovec a otočil stránky sešitu.
,,Ano. Bylo to zhruba na začátku července. Hned druhý týden prázdnin jsme měli jet na tábor. Byl to náš první tábor s náboženským zaměřením. Jsme evangelíci.
Na ten tábor nás měl odvézt taťka. Už předtím bylo vidět, že mamka zvažuje rozchod, ale nic se nedělo.
Takže, trošku poskočím. Na táboře se mi poslední dva dny před odjezdem udělalo zle. Vysoká horečka, zvracení, neustálý spánek. Ani si ty dny pořádně nevybavuju, jen útržky, bylo mi fakt zle.
Naši pro nás dojeli hned v poslední den ráno. V autě jsem se mimochodem ještě pozvracela, z čehož byl samozřejmě hrozný průšvih.
K doktorce jsem šla až o dva dny později. Jeli jsme k ní autobusem, protože nás Zdeněk odmítl odvézt. Musím naznat, že to byl fakt děs, celou cestu jsem cítila žaludek v krku.
Každopádně, dojeli jsme k doktorce a ta naznala, že se jedná jen o chřipečku a předepsala mi penicilin.
A právě někdy během toho týdne, kdy jsem jen spala a po několika hodinách jsem byla buzeny, kvůli penicilinu, mamka se rozhodla taťku vykopnout.
Nepamatuju si přesně, jak to probíhalo. Mám to všechno hrozně rozmlžené. Vím jen, že nás mamka posbírala a přestěhovala o patro níž k babičce." ,,Bydleli ve stejném domě, že?" Ozval se muž. Mlčky jsem přikývla a pokračovala:
,,Jenže moje "chřipka" neustávala. Když už jsem nedokázala ani nic sníst, což byl zhruba týden po návštěvě doktorky, rozhodla se mě máma odvézt k doktorce znovu.
Zase jsme jely samozřejmě autobusem. Při cestu na něj jsem jí omdlela, takže mě mamka musela nést. Byla to děsná situace.
Naštěstí moje doktorka měla dovolenou a my musely jít k jiné, která rozhodla, že musím zůstat na pozorování.
No a pak se odehrávala velká sranda v Boskovické nemocnici, krvavé zážitky, nechuť k jídlu a děsivě živé sny.
V Boskovicích jsem trčela tři dny a nic tam se mnou neudělali! Nic!
Naštěstí se mě rozhodli převézt do Brna, kde mi zjistili, po cca dvou týdnech, že mám encefalitidu. Zachránili mi tam tehdy život.
No a víte, kdo mi přijel jako první na návštěvu??? On! Já byla tehdy nadšená, že ano, ale dnes už to vidím tak...tak jasně!
Mamka se k němu prostě zase vrátila. Rozhodla se, že nebude trhat rodinu, když její dítě umírá. Velkorysé."
,,Takže jste ho nevystěhovali." Poznamenal inteligentně doktor. ,,Ne." Odpověděla jsem a napila se vody.
ČTEŠ
Závrať mysli
RandomCover vytvořila skvělá @CassiniHuygens Podle nich jsem duševně chorá. Je to pravda, nebudu jim to brát. Nehodlám se hádat a ospravedlňovat za to, kdo jsem. Na druhou stranu všechny ty věci, které ze mě udělaly mě nejsou tak jednoduché jak tyto dvě s...
