Závrať mysli

V. Pokoj

,,Dobře, děkuju Tini. Můžeš se za doprovodu sestry vrátit na pokoj." Mluvil na mě psychiatr, zatímco si něco zapisoval do bločku. Nechci jít na pokoj. Chci to skončit. Odejít. Nic jiného jsem si nepřála. Jen být zase sama, přestat se hrabat v mém mozku a v mých vzpomínkách. Pokaždé, když jsem mu něco vyprávěla, jako bych to znovu prožila.

,,Chci se vrátit domů." Řekla jsem potihu. Byla to prosba. Muž na to nehnul ani brvou a dál škrábal perem o papír.

,,Slyšíte? Chci jít domů!" Vyjela jsem na doktora a praštila rukama do stolu.

,,Raději se uklidni Kristino, nedělej problémy a vrať se na pokoj." Řekl lehce panovačně muž a vážně se na mě podíval zpoza sešitu.

,,Není to pokoj, je to bílá depresivní místnost." Odporovala jsem a vstala ze židle. ,,Ale jdi. Musíš tu zůstat dokud to pořádně nevyšetříme. Tak nám to oběma nezhoršuj a jdi, prosím, do svého provizorního pokoje." Mluvil s klidem psychiatr a já se jen s povzdechem vzdala.

Došla jsem ke dveřím, kde na mě čekaly dvě sestřičky, aby mě odvedli ke dveřím číslo F56.

F56...jedná se o bílý pokoj s malou postelí, toaletou a okny s mřížemi. Nic jiného tu není. Ani zrcadlo. Ani jakýkoliv stůl. A ani umyvadlo. Jen malé ručníčky, takové ty, co do nich sotva utřete ruce.

Na oběd jsme chodili do takové obrovské místnosti se stoly. Musím naznat, že tu byli úplní blázni. Vrahové, psychopati, ale i lidi, co se honili za přízraky. Prostě spodina. Já k nim nepatřila. Teda, alespoň ne tolik.

Můj bratr, Jimi, byl asi v podobném blázinci, ale asi v něm nebylo tolik psychopatů. Neměl tak závažnější problém. Stejně bych ráda věděla, jak se má. Nemůžu ho nijak kontaktovat.

Sestra mě odvedla do F56 a já si jen tak sedla na zem. Nic se tu nedalo dělat. Jen tak pro informaci, jsem tu asi tři dny a už teď to tady nesnáším. Každý den máme různé terapie, koupání, jídlo a pak další terapie a další a další. Všichni tu s námi zacházejí...jako s blázny. Stali jsme se pro ně podlahou lidské civilizace. Vlastně mi to tu dost připomíná kriminál.

Ale stejně, nechápu co mě tu drží. Ostatní, to oni jsou fakticky magoři. Já jsem proti nim kliďas. Fakt! Je tu nějaká ženská, co si povídá s plyšovým medvědem, týpek, co loví upíry, myslím, že tu je i středověký rytíř a mimozemšťan. Zní to jako z hodně nepovedenýho televizního sitcomu.

Jedinou mojí nadějí na odchod z tohoto ústavu je, že vypovím co nejrychleji svůj příběh doktorům a přesvědčím je, že mě moje minulost už nepronásleduje. Bohužel toto tvrzení není tak úplně pravda...