Reset in 221B Baker Street

6.

S otupělými smysly a absolutně přeleženým celým tělem se probouzím na svojí posteli v mém pokoji v Baker Street. Pak si vybavuji, co se to stalo v parku. Hned po tom mi v hlavě vyskakuje plán, jak spolehlivě zabít Sherlocka a nafigovat to jako nešťastnou náhodou. Dále si všímám toho, že mám v ruce píchlou kanilu která mi do krevního oběhu čerpá jakousi bezbarvou kapalinu, co visí zastavená v plastu na kovovém stojanu na kolečkách vedle postele. Obzvlášť divné je ale, že jsem převlečená do pyžama. Je dost možné, že mi byl přidělen nějaký doktor, který za mnou bude pár dní dojíždět, protože jsem na tom nebyla tak vážně abych musela být v nemocnici, ale kdo mě převlékl?? Doufám že ne Sherlock... Sice zarputile tvrdí, že je sociopat, ale co já vím? Co se se mnou mohlo dít, když jsem byla v bezvědomí?? Ne... dobrý. Sherlock nic dělat nemohl. Byl v rauši stejně jako já takže...

,, Konečně jsi se probrala!"

Na vteřinu se mi zastavilo srdce ale hned tu další jsem samím leknutím vyjekla tak, že jsem se sama divila, že nepopraskaly tabulky v oknech.

,, Do háje Sherlocku!! To neumíš klepat? Nebo prostě dát o sobě nějak vědět předtím, než sem vtrhneš?? Počkej. Jak je možný, že do tebe nikdo nečerpá žádnou chemickou slátaninu, po tom, co jsi se sjel jak doga?? Prosím, řekni mi žes to nebyl ty, kdo mě převlékl do pyžama."

,, Za prvé, já zfetovaný nebyl a za druhé, tobě by to snad vadilo?"

,, Ovšem že by mi to vadilo. Známe se jen pár týdnů, ke všemu spolu nechodíme a měl bys mě vidět v..."

Nebyla jsem si jistá, jakou podprsenku jsem měla na sobě, tak jsem se letmo koukla výstřihem a obličej se mi zkřivil hrůzou.

,,...v podprsence, kterou jsem si vzala jen tak jako aby se neřeklo?"

Krajka toho totiž moc nepodrží a nezakryje.

,, O to spíš víc by ti to pak mohlo být jedno, když jsme jenom známí."

,, Má mi být jedno že mě viděl člověk kterýho vlastně vůbec neznám?!"

,, No vidíš! A přece jsi se k němu nastěhovala."

,, Sherlocku! To si ani nemůžu dojít pro svačinu do obchodu aby jsi té chudince zas něco neprovedl?!"

Křikl odněkud ze schodů Johnův hlas.

,, Ale no tak. Teď jsi to zkazil."

,, Zato ty vůbec. Chudák holka. Nejen že jí zfetuješ tak, že z toho měla malém otravu, ale ještě jí budeš trápit sotva se probere."

,, Vždyť si za to mohla sama. Já jí ty náplasti nenalepil."

,, Kdybys je ale nenalepil sám sobě, nenalepila by si je na sebe ona když ti chtěla pomoct. Takže prakticky za to opravdu můžeš."

,, Děkuju Johne. Kdybys neměl přítelkyni, dala bych ti pusu."

Johnovi zrůžovely tváře.

,, Nezapomeň Johne na Mary..."

Řekl Sherlock polohlasem.

,, Zato tobě bych dala loktem mezi žebra! Přijdeš sem, po tom, co mě zfetuješ, děláš si ze mě legraci a ani se mi neomluvíš. Dovol mi tedy poslat tě do háje a především pryč z MÉHO pokoje. Ten jako jedinou část bytu spolu nesdílíme. Děkujeme za návštěvu, opravdu jste se nemuseli obtěžovat a ať vás ani nenapadne přijít znovu."

Teď jsem byla fakt naštvaná a trochu mě to i mrzelo. Ale jestli bude zlej on, já budu dvakrát víc. Chtěl něco říct, ale John ho zadržel.

,, Sherlocku, teď ne. Stačilo. Dej jí chvíli."