Reset in 221B Baker Street

9

Sherlock se polepšil. Už má v ,, kuchyni" kakao.
Jak to vím? Piju ho. V naprostém šoku. Je mi příšerně. Až teď jsem si plně uvědomila, co se stalo. Spíš to na mě spadlo, jako klavír na nějakou zlou postavu v animáku.

Postřelila jsem člověka. Vyhrožovala jsem mu. Ano, musíme přihlédnout na to, že se mě dvakrát pokusil zabít a že já jsem na to, že bych ho zabila nepomyslela ani na chvíli a ano, bylo to v sebeobraně. Ale  stejně....ten pocit.

Jestli vás zajímá, co jsem udělala se zbraní...
Schovala jsem ji na dno šuplíku s ponožkami. Zachránila mně, nemůžu se jí zbavit. Co kdybych ji ještě potřebovala.

Sherlock tu ještě není. Otevřela mi paní Hudsonová. Byla u kadeřnice. Nevěděla co se děje a já vážně něměla náladu jí to vysvětloval. Jen jsem jí řekla že už ode mě zase může čekat měsíční nájemné.

Sedím v Sherlockově křesle. Dívám se ven. Na ulici. Přemýšlím, kolik lidí, co teď prošlo má za úkol mně zabít. Jsem paranoidní, já vím. Ale kdo by nebyl?
Sakra! Před asi dvěma hodinami jsem postřelila vraha! Držela jsem pod ukazováčkem jeho život! Kdo by z tohohle nebyl v nervech! Bože, už nemůžu. Nezvládám...to hnusný ticho. Musím si pustit televizi, nebo mi prasknou uši.

Jen co ji zapnu, objeví se hlavní kanál BBC, zprávy. Ale ne...

V dnešních odpoledních hodinách neznámý střelec postřelil hledaného nájemného vraha Sergeje Gregoroviče hledaného po celém území Británie, Ukrajiny, Francie a Švédska. Neznámá žena zavolala krátce po incidentu policii a záchranáře. Policisté po ní pátrají. Není vyloučeno, že nebyla svědkem celé události, takže by mohla pomoct určit pachatele, nebo by pachatelem mohla být ona sama.

Sakra! Do hajzlu! Půjdu do vězení. Mobil...kde mám mobil?! Musím rychle vyndat SIM kartu a zničit ji.  Když jsem  volala z odtamtud, mobil museli zaměřit.
Sáhla jsem po něm na stolek,vyndala jsem SIMku a zlomila ji.

Při reportáži viděla obličej toho chlapa. Křivil se bolestí ale stejně dál se ztrážci zákona zápasil.
Pak přišel další šok, když jsem si uvědomila, že policie Sherlocka často využívá protože oni sami jsou tak hloupí, že by na polovinu věcí nikdy nepřišli. Jestli si TAM pozvou Sherlocka...co když se dopátrá až k ní. To by vlastně ani nemusel, zamířil by rovnou do Baker Street. Vlastně by tam ani nemusel chodit. Stačilo by kdyby viděl reportáž.
Počkat...proč by ji Sherlock měl nechat zatýkat, když za to všechno stejně může on?

A tu se dole rozrazily dveře, dva mužské hlasy se hlasitě dohadovali takže nebylo slyšet co říkají. Na schodech už byl Sherlock slyšet líp:

,, Musíme jí najít Johne. Dřív než to udělá Scotland Yard. Musela být vyděšená, neměla v té chvíli nejspíš nejmenší tušení co se děje a... "

Vtrhli a jejich nervózní pohledy padly na mě, jak sedím na zemi, opřená o křeslo, v dece a sleduju televizi. Vážně by mě zajímalo, co se jim v tu chvíli honilo hlavou.

,,Grace!"

Dalo by se říct, že John byl jedním skokem u mě a hnedka mě začal prohlížet svým doktorským pohledem a ptal se mě, jestli mě něco někde bolí, jestli mi ublížil a jestli jsem v pořádku, když jsem mu na dvě předešlé otázky řekla ne. Sherlock jen stál u dveří a držel si kořen nosu.