Sledoval jsem svůj odraz v zrcadle se znepokojením. Byl jsem vyhublý což jak řekla Mari není možné v období vánoc. Měl jsem černé kruhy pod očima a oči zarudlé jako bych se koupal v přechlorovaném bazénu a také jsem byl šedý jak poznamenala Marinette již dříve. Jako by moje kůže ztratila ten správný odstín, najednou mi chyběl kožní pigment. Vypadal jsem zkrátka jako unavená socha a navíc jsem měl čtyři dny, poznamenal jsem v duchu.
Včera večer jsem dlouhou do noci sděloval Helmutovi svoje problémy a ten kapr mi jen mlčky sloužil jako vrba.
Dál jsem se prohlížel v zrcadle a na zádech objevil další škrábance, narozdíl od šedé pokožky byly jasně rudé.
Do koupelny vešla rozespalá Marinette, byl to zajímavý pohled. Její dva culíky, ve kterých zřejmé usnula, měla různě pokroucené a vlasy, které jí z gumiček vypadly, trčely do všech stran. Nevšimla si mě a slepě se potácela k umyvadlu.
,,Dobré ráno Mari." Trhla s sebou a leknutím skončila na podlaze.
,,Co mě lekáš? Já si jen šla umýt obličej?!" Zamžourala na mě svýma očima a snažila se zaostřit.
,,Pardon, že jsem pozdravil."
Protáhl jsem obličej do uražené grimasy a protočil oči.
,,Máš poškrábaná záda." Řekla jen tak mimochodem a ukázala na ty nové šrámy. Pokrčil jsem rameny a řekl, že nevím od čeho jsou. Jen kývla.
,,Dáš si k snídani cereálie?" Zívla si.
,,Klidně."
Po rozhovoru v koupelně a po snídani už Marinette vypadala opět jako člověk, vlasy ve dvou culících a na tváři úsměv. Zato já zřejmě vypadal pořád stejně, střapaté vlasy rozházené do všech stran a v očích mdlý výraz nezájmu.
,,Tak mě napadlo Mari, hezky zpíváš. Nechceš mi něco zazpívat, třeba vánoční písničku."
Zarazila se se lžičkou u úst, přimhouřila oči jako by vyčítala nějakou levárnu.
,,Proč si myslíš, že hezky zpívám?"
,,Ehm, poslouchal jsem tě když jsi byla ve sprše a zpívala sis Thousand years či jak se to jmenuje."
Zrudla snad až po kořínky vlasů.
,,Ty šmejde, ty mě špehuješ když jsem ve sprše?!"
,,To jsem neřekl, jen jsem ti pochválil hlas a ty už tu ze mě děláš úchyla."
,,Takže mě nesleduješ? To jsem jako hnusná? Nebo jako nejsi zvědavej či jak to je?"
Tak právě teď přišel jeden z těch okamžiků, ve kterým jsem vůbec netušil co mám jako dělat, sledoval jsem ji tak nechápavým pohledem, že by snad i moje matikářka uznala, že tu látku nechápu a konečně ji vysvětlila v mém rodném jazyce a ne hovorovou svahilštinou.
,,Ehm..." Nic jiného jsem za ty dvě minuty nevymyslel.
Ani jsem nemusel, protože se rozesmála až málem spadla ze židle.
,,Dělám si legraci kocoure, klid. Vypadáš jako bys neuměl do dvou napočítat, obvykle vypadáš, že umíš alespoň do pěti."
Nějak moc skvěle se bavila na můj účet.
,,Ale stejně mi zazpíváš."
Založil jsem si ruce na prsou.
,,A co když ne?"
,,Nikdo se tě neptal, prostě budeš zpívat."
Tohle mě bavilo, hádat se o hloupostech jak malý děti.
,,Jedině pod podmínkou, že budeš zpívat se mnou."
Tohle byla rána pod pás, ale vzhledem ke svým znalostem jsem věděl, že za chvíli buď ztratí nervy nebo ohluchne. Taky nutno podotknout, že jsem naposledy zpíval ještě před změnou svého hlasu, takže teď to bude ještě větší katastrofa.
,,Fajn, beru."
Zasmála se jak malý ďáblík, vstávala od stolu a začala všechno chystat.
Tohle nebude jen zpěv, to bude koncert pro půl Paříže, když jsem viděl jak nese dva mikrofony.
,,Tak jakou písničku první?"
,,Něco pusť, koledy moc neznám."
Pustila hudbu a text a začala zpívat. Její hlas, nedá se popsat slovy. Byl jemný, ale silný, byl jako sílící bouře, jako hurikán. Byl jako orchestr, lahodil mému uchu. Její hlas byl stvořením dokonalosti, zvučný a melodický jako hrom nesoucí se do dáli. Každá buňka v mém těle se pokoušela tento prchavý okamžik udržet navždy, marně.
Když se vše začalo opakovat, snažil jsem se přidat.
,,Noël nouvelet, Noël chantons ici,
Devotes gens, crions a Dieu merci!
Chantons Noël pour le Roi nouvelet, Noel!
Chantons Noël pour le Roi nouvelet,
Noel nouvelet, Noel chantons ici!
L'ange disait! pasteurs partez d'ici!
En Bethleem trouverez l'angelet.
Noël nouvelet, Noël chantons ici,
Devotes gens, crions a Dieu merci!
Chantons Noël pour le Roi nouvelet, Noel!
Chantons Noël pour le Roi nouvelet,
Noel nouvelet, Noel chantons ici!
En Bethleem, etant tous reunis,
Trouverent l'enfant, Joseph, Marie aussi."
Začalo mě to opravdu bavit, zamiloval jsem se do zvuku jejího hlasu a v souznění ani ten můj nezněl tak zle. Marinette na mě otočila překvapený pohled. Já ji však ignoroval a soustředil se na text a tak jsme pokračovali.
,,Noël nouvelet, Noël chantons ici,
Devotes gens, crions a Dieu merci!
Chantons Noël pour le Roi nouvelet, Noel!
Chantons Noël pour le Roi nouvelet,
Noel nouvelet, Noel chantons ici!
Bientot, les Rois, par l'etoile eclaircis,
A Bethleem vinrent un matinee.
Noël nouvelet, Noël chantons ici,
Devotes gens, crions a Dieu merci!
Chantons Noël pour le Roi nouvelet, Noel!
Chantons Noël pour le Roi nouvelet,
Noel nouvelet, Noel chantons ici!
L'un partait l'or; l'autre l'encens bem;
L'etable alors au Paradis semblait.
Noël nouvelet, Noël chantons ici,
Devotes gens, crions a Dieu merci!
Chantons Noël pour le Roi nouvelet, Noel!
Chantons Noël pour le Roi nouvelet,
Noel nouvelet, Noel chantons ici!"
A najednou byl konec, melodie mi snad výřila až v žaludku. Dlouho jsme oba mlčeli dokud neskončila poslední nota.
Pak přišlo ticho, hluboké a plné pocitů.
,,Zpíváš nádherně Mari, tvůj hlas je nesmírně okouzlující."
Šokovaně na mě pohlédla.
,,Kocoure, já- já nemám slov. Ty zpíváš dokonale. Myslela jsem si, že ohluchnu, ale tvůj přesný baryton je úžasný. Skvěle ladíš výšky, už dlouho jsem neslyšela někoho takhle zpívat."
Její úžas se odrazil i v jejích očích, byla mnou přímo dojatá a mně to vykouzlilo úsměv na tváři.
Spolu jsme pak zpívali ještě pár dalších hodin, oba okouzleni tím druhým.
Myslím, že mám novou fóbii😕🤔 strach, že nevydám kapitolu před půlnocí😂😂 jako dnes to tak vypadalo. V autě jsem sledovala film Sirotčinec slečny Peregrinové při podivné děti💖👌 kdo nevi, dokonalost❤
Btw, tu koledu jsem vybírala tak půl minuty takže ji radši ani nehledejte na ytb😂 ani já ji neslyšela, jen mi prostě přišlo, že má super slova😇🎁🎄 už se nám to blíží lidi😵💖
Já jdu do školy naposled zítra a vy?
Mějte se, smějte se a zítra čuus🤘😂
ČTEŠ
Druhá tvář Černého kocoura
FanfictionMěl jsem dvě já. Zní to možná trochu divně, ale je to pravda. Byl jsem milý, přátelský a usměvavý, ale měnil jsem se ve zlého, krutého kluka, který touží po strachu ostatních. Den ode dně to bylo horší a desivější a já stále méně času trávil jako do...
