Druhá tvář Černého kocoura

24.12.

Jen jsem mlčky přihlížel na ten popel, zbytek usměvavé dívky. Nemohl jsem tomu uvěřit, ani pohnout se mi nešlo.
Nechápal jsem to, vždyť já jsem měl zemřít a ne Mari, ona byla nevinná.
,,Mari?" Hlesl jsem do ticha. Zase mi bylo zle, nevěděl jsem co mám najednou dělat. Jen jsem klečel u té malé hromádky popela a bál jsem se ho byť jen dotknout, aby nezmizel úplně.
,,Omlouvám se Mari, za všechno. Je mi to tak líto."
Už jsem neskrýval slzy, už ne. Pustil jsem svůj žal napovrch a nechal se unášet na vlnách pláče. Bylo to daleko horší než když mě napadl démon. Viděl jsem jak mi černají ruce, ale bylo mi to jedno.
,,Kéž bych to mohl být já." Zašeptal jsem s hrdlem stáhlým bolestí a úzkostí.

Nejdříve začala blikat světla, pak se rozsvítilo a světlo začalo nabývat zlaté barvy. Musel jsem si zastínit ruce, protože to zlaté světlo bylo jako tisíc sluncí, neskutečné.
Náhle se objevila, mně již známá postava, ta ona bytost ze dne mého prokletí. Cítil jsem, že to ona za vše mohla. Měl jsem vztek.  Zářila tak jasně, že jsem si tvář zakryli rukou a mhouřil oči.

,,Přišel tvůj čas Gabriele Agreste!" Vzpomněl jsem si na své jméno, Adrien, najednou jsem věděl kdo jsem a bylo mi nějak lépe. Srdce mi stále bušilo ohromnou rychlostí, ale dech se zpomalil.
,,Jsem si toho vědom." Řekl jsem trochu více nahlas než jsem chtěl, zdálo se mi,že to světlo vydává i jakýsi zvláštní zvuk, který slyším jen nějak okrajově ve své mysli.
,,Nyní zemřeš ve strašlivých bolestech ať pykáš za své činy!"
,,Jsem ochoten přijmout svůj trest, ale vraťte prosím život Marinette."
,,Proč bych to dělala?! To ona tě zavedla na cestu, kdyby nebylo jí, pomůžeš jiným a budeš žít!"
Ne, ta zlatá věc mluvila nesmysly.
,,Tak to není! Mari mi už od začátku pomáhala, snažila se najít východisko, byla mi pomocná při všech aktivitách a hlavně mi do poslední chvíle věřila! Prosím, nechte ji žít! Ona si to zaslouží."
,,Gabrieli Agreste! Jsi nenapravitelný hříšník. Démon tě sžírá, už jen pár hodin a bude po všem!"
,,Hodin? Já chci zemřít teď! Nemá smysl žít bez jejího úsměvu! Oživ ji ty zlatá stvůro!"
,,Půlnoc je čas kdy zemřeš Gabrieli! Proč si tak moc přeješ život někoho kdo ti ten tvůj zničil?! Řekni důvod a bude po tvém."
Ten její hlas mi brněl v hlavě, bolely mě z toho uši.
,,Protože je nevinná! Nic z toho co jsi teď řekla není pravda."
Až teď jsem si u uvědomil, že ta bytost je vskutku malá, možná metr. Létala nad zemí, vyluzovala zlatou záři a nenávistě mě propalovala bílýma očima bez zorniček.
,,To není pravý důvod Gabrieli Agreste! Řekni pravý důvod!"
,,Já to řekl! Ona za nic nemůže, já jen nechtěl žádný skutek udělat, ona se snažila."
,,Lžeš!" Ukázala na mě prstem. Měl jsem toho tak akorát dost.
,,Je to pravda!"
,,Lžeš!"
,,Fajn! Miluju ji! Zamiloval jsem se do Marinette a nechci aby zemřela! Spokojená?!!" Takhle frustrovaný jsem ještě nikdy nebyl. Řekl jsem to, opravdu jsem to řekl nahlas. Dýchalo se mi těžko a tekl ze mě pot.
,,A chceš tedy, aby Marinette žila? Abys ji nemohl milovat, spokojíš se s domněním, že je šťastná bez tebe?"
,,Ano, ale oživ ji, prosím." Klečel jsem na kolenou, slzy z očí kapaly na podlahu.
,,Dobrá Gabrieli Agreste! Marinette bude žít, ty máš čas do půlnoci a pak."
Naznačila podříznutí hrdla. Polkl jsem a ulevil si když se ta bytost rozplynula.
Sledoval jsem jak se Mari mění zpět, jak její tělo leží na zemi. Nehýbala se.
Přikročil jsem k ní.
,,Marinette?" Zatřepal jsem s ní. Nic.
,,Mari!" Silněji jsem nemohl s ní zatřást.
Otevřela jedno ze svých oceánově modrých očí a pak druhé. Posadila se.
,,Co se stalo?"
Usmál jsem se a vydechl úlevou. Byla dost překvapená když jsem ji objal, slzy tekly proudem, ale už mi to bylo všechno jedno.
,,Jsi v pořádku Mari."
,,Jo, jsem."

Bylo po večeři, seděli jsme na pohovce.
,,Mám pro tebe dárek kocoure."
,,Jsem Adrien Agreste. Už jsem si vzpomněl."
Podivně se usmála, jakoby netušila kdo to je, nedivil jsem se. Byl jsem obyčejný městský kluk.
Podala mi docela velký dárek.
,,Oh, děkuju. Taky pro tebe něco mám, ale není to nic extra."
Začervenala se když jsem jí podal malý dárek zvláštně zabalený s tunou izolepy.
,,Balení není moje silná stránka, jak holek tak dárků."
Zasmála se mému žertu a já s radostí sledoval její překvapení když viděla fotoalbum s datumy.
,,Z každého dne jedna fotka." Řekl jsem. Byly tam fotky sněhuláků, punče, dárků, světýlek, stromečku, našich hádek, cukroví. Jen jedna fotka neseděla, ta poslední.
,,Co je tohle?"
,,To je dnešní."
Zrudnul jsem.
,,Ta už tam byla, kouzlo."

,,Dneska se mi líbilo jak jsi blahopřál těm lidem. Přišlo mi to dojemné, tolik lidí."
,,Tys tam byla?"
Kývla a z kapsy vynadal malou sošku kočky. Nevěřícně jsem se usmál.
,,Ehm,asi bych ti měl říct, že mám čas jen do půlnoci, pak budu pryč."
Posmutněla.
,,A co s Helmutem?"
,,Po vánocích ho jeď vypustit do nějakého rybníka a vzpomeň si na mě."
Smutný úsměv.
,,Ty, ale nesmíš umřít. Já ti to nedovolím."
Založila si ruce na prsou.
,,S tou podivnou bytostí bych si ráda promluvila. Nemůže mi tě jen tak vzít. Na to tě mám až moc ráda."
Pohladila mě po tváři.
,,Kocoure, pokud zemřeš já chci taky."

Jakmile to pronesla, zablesklo se. Objevila se mnou nenáviděná postava.
,,Jsi zachráněn Gabrieli Agreste. I přes tvoji černou duši tě někdo má rád. Jsi osvobozen od démona!" Zahřměl její hlas. Cítil jsem jak mi brní celé tělo. Jak naštvaný démon zloby opouští mě vyčerpané tělo, jak se do mě kůže vrací barva, bylo to dokonale osvobozující.
Náhle jsem cítil jak mě démon za celou tu dobu oslabil. Bylo těžké pro mě stát a tak jsem zůstal sedět. Zlatá bytost zmizela a já byl volný.

Marinette začala radostí brečet.
,,Jsi zpátky! Navždycky!" Objala mě.
,,Ehm Mari, já jen, potřebuju ti něco říct. Víš, odhodlával jsem se k tomu dlouho, ale až dnes mi to doopravdy došlo. Já se do tebe za těch pár dní zamiloval."
Vyvalila na mě oči. Dlouho neodpovídala.
Z ničeho nic se však naklonila a políbila mě.

Přesně tak jak to bylo na poslední fotografii.

Šťastné a veselé!!😊😱🎄🎁👑❄✨😇
Konečně dopsáno💖
Děkuju za tolik přečtení❤😊😱

Poslední co si přeju je, aby mi každý zanechal jeden krátký či dlouhý komentář💖 fakt prosím, je to pro mě důležité.❤😊

Užijte si svátky a ať se tu znovu setkáme v příštím roce✨😇

@AdlABakovML✨❤