Krok vpřed

1.

Zase tančila.

Každé ráno, když by člověk nejraději ještě spal, ona si pustila hudbu a ladně pohybovala boky.

Tančila do rytmu písně, která jí zrovna hrála do uší a já jen obdivovala její ladnost. Její rozpuštěné světlé vlasy tančily spolu s jejím tělem a dopadaly na skromné pyžamo, které tvořilo pouze tílko a krátké kraťasy.

Byl to nádherný pohled a však jen do té doby než se v odrazu mého okna objevila urostlá postava mého mladšího bratra. „Zase na ní zíráš." Konstatoval. Já se otráveně zvedla z okenního výklenku a popadla svou školní tašku. „Co by se asi stalo kdyby naše krásná sousedka zjistila, že jí šmíruješ?" Uvažoval schválně nahlas tak, aby mě vyprovokoval. „Co by se asi tak stalo, kdyby babi zjistila, že jí kradeš peníze?" Oplatila jsem mu to stejnou mincí, načež mu zbledl celý obličej... trefa do černého.

Při cestě ze svého pokoje jsem ho ještě poplácala po rameni a popřála pěkný den, jeho výraz v obličeji byl k nezaplacení.

Seběhla jsem schody, které vedly do prvního patra rodinného domku, kde čekala babča se svačinou. „Už jsem myslela, že jste zaspali." Svěřila se mi s nenaplněnými obavami postarší žena, která pro mě znamenala celý svět. Vzala jsem si od ní pytlík se svačinou a následovně ho hodila do tašky, kterou jsem si zběžně nasadila na záda. „Musím běžet, Lili na mě čeká. Děkuju za svačinu." Rozloučila jsem se, odpovědí mi byl bábinky široký úsměv a zamávání drobnou ručkou.

Rychle jsem vklouzla do svých bot na basket a vyrazila ven ze dveří.

Než jsem je za sebou stihla zavřít, zabručel mi mobil v kapse. Ani jsem se nemusela podívat na displej abych věděla kdo mě nahání.

Lili: Kde jseš ty lachtane? Oli na nás už čeká!

Ellie: No to nesmíme Olíka nechat čekat! :o

Lili: Hrozně vtipný... doval se sem do pěti minut nebo jdu bez tebe.

Po přečtení Liliiny výhružky jsem si mobil zandala zpět do kapsy a u toho stihla zabouchnout vchodové dveře. S Lili jsme měly spicha každý den na tom stejném místě, v ten samý čas. Stará kašna u které na mě vždy čekala, ležela přesně dva bloky od mého domu. Proto jsem nějak nespěchala a ještě jsem si stíhala pustit do uší hudbu. Zrovna byla na řadě píseň Silence od Khalida. Ta píseň se mi vážně líbila a tak jsem zvýšila hlasitost skoro až na max, neříkám, že mě z toho neboleli uši, ale za ten chvilkový požitek to stálo.

Písnička ani nestihla dohrát, jelikož už jsem byla na místě. Liliina drobná postava se ihned dala do pohybu směrem ke mně. Její rozpuštěné zlaté vlasy jí vlály v teplém letním větru a tím jí tvořily takovou malou osobní svatozář. Kéž by byla opravdu takový andílek jak se z dálky mohlo zdát.

„No to je dost! Oli mi už psal kde jsme, pohni!" Nenechala mě si ani v klidu zandat sluchátka s telefonem do tašky a už mě vláčela za sebou. „A co ti ještě Oli psal, hm?" Použila jsem provokativní tón, díky kterému okamžitě zrudla a na místo odpovědi mi dupla na nohu. Musela jsem se kousnout do jazyka, abych nevypustila nějakou nehezkou nadávku.

Jen aby jste chápali - Oliver a Lili jsou přátelé snad odjakživa, znají se tak dobře, že si v restauraci objednávají jídlo navzájem, jelikož vědí na co má ten druhý chuť (což jim docela závidím, jelikož já nikdy sama nevím co si objednat, natož ještě dokázat objednat pro někoho jiného), ale to není podstatné. Podstatné je to, že minulý rok se mi Lili svěřila s tím, že ke svému nejlepšímu kamarádovi začala chovat city. A když říkám chovat city, tak vážné a hluboké pocity, které můžeme vidět u zamilovaných dívek. Naneštěstí si Oliver v tu dobu kdy si Lili začala své pocity k němu plně uvědomovat, našel přítelkyni a Liliiny malinké naděje se rozpadly na prach. Vzpomínám si na probdělé noci, když mi má kamarádka plakala do mobilu a snažila se z hlavy vymazat ten fakt, že je Oliver zadaný. „Stalo se něco? Si tišší než obvykle." Otázala se po chvíli ticha má společnice, načež jsem jen zavrtěla hlavou. Nic co bys už nevěděla...