Krok vpřed

6.

Zrovna jsme šli s partou ze školy, když se nás blondýnka optala: „Nechcete dneska něco podniknout, děcka? Když už je ten víkend." Lili pohledem přelítla naší skupinu, která se oficiálně rozrostla o Melissu a Olivii. Soupeření a podrážděnost mezi Lili a Olívii se už trochu uklidnilo, a dokonce spolu dokázaly docela dobře vycházet - zázraky se přeci jen dějí.

Vanesa se při zmínce společného víkendu rozzářila. „Co takhle dát přespávačku u nás na chalupě? Je kousek za městem a je to tam dokonalý. Táta by mi klíčky určitě půjčil, kdybych ho poprosila." Navrhla tmavovláska nadšeně. A mně to vůbec nepřišlo jako špatný nápad. Vlastně to znělo vcelku fajn, navíc hlásili na víkend pěkný počasí a toho by se takhle, dalo dobře využít. Oliver s Lili ihned jednohlasně souhlasili, stejně tak i Olivie s Mel vypadaly dost nadšeně z její nabídky. Nakonec jsme se tedy všichni shodli, že je to super nápad.

Ještě než jsme se rozešli každý jiným směrem, dohodli jsme se na čase a místě, kde se všichni potkáme a společně pak půjdeme na nedalekou chalupu.

Cesta domů pak uplynula dosti rychle, vzhledem k tomu, že jsme většinu času cesty s Mel strávily vtipkováním a kecáním. Konverzace s ní byla pokaždé tak plynulá a nenucená, že nám nikdy nedošlo téma.

Pak jsme se prozatím rozloučily a šly si sbalit věci, potřebné na společně strávený víkend.

***

Mezi balením, mě Oliver stihl hned třikrát vyrušit. Poprvé mi volal kvůli tomu, že zapomněl kdy že se máme sejít. Podruhé volal kvůli tomu, že se ptal Vanesy, jestli by se k nám mohl přidat i Derek, aby nebyl jediný kluk mezi holkama. A tak jsem zase musela nechat balení a jít se zeptat svého mladšího sourozence, jestli by s námi nechtěl jít. Ten samozřejmě souhlasil, což by samo o sobě nebylo tak hrozný – kdyby za mnou každých pět minut nechodil a neptal se mě co si s sebou má sbalit a co bude potřebovat. Takže jsem se musela sebrat a pomoct mu se sbalit, jinak by jsme se nejspíš nikdy z domu nevyhrabali.

Když mi pak Oliver volal potřetí, měla jsem sto chutí ho skrze telefon uškrtit.

„Olivere co je?! Zkus mi zase volat kvůli nějakýmu hovnu a už ti fakt něco udělám."

„Fuuu... klídeček Kelnerová..." Snažil se mě ten hňup uklidnit, což mě ještě více vytočilo. „Volám kvůli tomu... mám si s sebou vzít radši boxerky a nebo slipy, protože jestli budeme hrát svlékacího pokera –" V tu chvíli jsem hovor ukončila a předstírala, že Oliver vůbec nevolal. Bože to je vůl...

***

Když jsem konečně dobalila těch pár věcí, které jsem si brala, už byl skoro čas vyrazit na domluvené místo. Proto jsem si přes ramena přehodila svůj batoh a popohnala Dereka, který se neustále crcal.

Rozloučili jsme se s babi a připomněli jí, že budeme neustále na telefonu, kdyby se něco dělo.

Venku jsme přibrali Mel, která vypadala trochu zaraženě když za mými zády uviděla Dereka. Nakonec, ale zdvořile pozdravila, stejně jako můj bratr. Trochu jsem přidala do kroku, a tak se od těch dvou aspoň trochu vzdálila. Snažila jsem se Derekovi poskytnout možnost se omluvit za svoje minulé, nevhodné chování. Ihned té příležitosti využil a začal se Melisse nervózně omlouvat. Zbytek jejich konverzace jsem už raději neposlouchala – nebyla jsem zrovna ten typ lidí, co odposlouchával rozhovory jiných. Ačkoli by mě docela zajímalo, o čem se ti dva tak mohli bavit.

Třeba se Derek zrovna snažil balit Melissu. A ona mu to mohla oplácet.

Prudce jsem zavrtěla hlavou. Proč mi ta představa tak neskutečně pila krev?