Krok vpřed

7.

Další den ráno, po pohodově strávené snídani ve vířivce (přesně tak – ve VÍŘIVCE) nám od Vanes byla navrhnuta koupačka v nedalekém lomu. Já i ostatní jsme byli všemi deseti pro. A tak jsme se ještě po chvíli klábosení sbalili, převlíkli do plavek a vyrazili.

Opět jsme šli ve stejných skvadrách... Olívie s Vanes vzadu (venku už tak bylo horko jako kráva...a díky nim se ještě víc oteplovalo xdd) pak já, Oli společně s Lili a nakonec Mel a Derek vepředu. Z jedné strany mě to fakt štvalo se na ně takhle dívat, ale z té druhé jsem měla zase super výhled na Melissin zadek v bikinách... bylo to sporný.

Chvíli jsme takhle v poklidu šli, bylo docela ticho, každý nejspíš vedl svojí vlastní konverzaci ve svojí hlavě. Kromě mě – já se zabývala pouze pozadím mé dlouholeté kamarádky... až teď mi dochází, jak blbě to zní.

Pak ale otevřela pusu Lili: „Mel? Nepálí tě náhodou zadek?" Melissa měla stejně nechápavý pohled jako já, Oliver se z neznámého důvodu řehtal jako malé dítě a Lili vypadala, že se dobře baví. Pak ta blbá blondýna pokračovala – „Já jen že Ell ti do něj pohledem už tak deset minut propaluje další díru."- a já měla chuť jí na místě uškrtit. V tu chvíli se Oliver začal smát ještě víc... jestli to tedy ještě víc vůbec šlo. Dementi.

Věděla sem, že jsem nejspíš rudá až na prdeli, Melissa na tom byla, ale ještě o něco hůř. Noooo do háje. Ještě než jsem se stihla omluvit a vysvětlit to, se Mel v rychlosti otočila a pokračovala v chůzi. Bylo mi jasný, že se snažila dělat jakoby nic, její růžové uši však prozrazovaly že se něco přeci jen stalo. Proto jsem se sebrala a doběhla jí, u běhu jsem ještě stihla hodit po Lili pár dokonale vražedných pohledů.

Když jsem jí doběhla, spustila jsem: „Promiň jestli tě to nějak urazilo, vůbec jsem to nějak nemyslela - jen... prostě si šla přede mnou a nešlo se koukat jinam. Do prdele, to z ní dost úchylně, ale-"

„To je v pohodě Ellie i já na plavečáku koukala... sice na něco jinýho-" sjela pohledem moje břicho (dobře nechci se chlubit děcka, ale na sto pro právě očumovala moje pracně vydřený, čokoládou prokládaný břišáky)... a mně z toho běhal příjemný mráz po zádech. „- ale koukala." Dokončila svou větu, když očima pomalu přejížděla zase k těm mým. Ehm ehm. Asi nemusím psát jak rudý jsme obě byly.

„Cítím blížící se globální oteplování." Nezapomněla si ihned rýpnout zezadu Olívie. „Myslím že o to jste se s Vanes už dostatečně postaraly." Poslala jsem jí zpátky jeden ze svých nejsladších úsměvů, doprovázený Melissiným a Oliverovým smíchem.

***

Zbytek cesty jsme se pak všichni dál se smíchem popichovali, já šla spolu s Mel vepředu a užívala si její přítomnost. S ní konverzace nikdy nevázla. Kdykoli došlo téma už se rozbíhalo další. Byla jsem s ní zkrátka uvolněná... příjemný to pocit.

„Tak jsme tady!" Prohlásila Vanes po dvaceti minutách cesty.

Jedno slovo – WOW. Ten lom byl naprosto dokonalý. Krásně průzračná, vířící voda vás lákala ihned skočit. Jenže mateřské pudy Olivera a Lili nám v tom ještě chvíli bránily. Museli jsme si rozprostřít ručníky, hezky jeden vedle druhého, napít se a namazat se opalovacím krémem. První dva úkoly našich maminek jsme úspěšně splnili v tom třetím nás však přerušily zvuky pobaveného jekotu.

Na druhé straně lomu zrovna skákala do vody nějaká parta děcek, řekla bych že vysokoškoláků a vypadali že se dost baví. Mezi všemi těmi tvářemi jsem zachytila pohled jedné tmavovlasé slečny, která se ihned usmála a zamávala na nás.