Krok vpřed

9.

Uběhl týden po naší malé "párty" u Mel. Nikdy jsme se s holkama nedozvěděly, co po Mel její ex přítel chtěl... a asi se to už nedozvíme, jelikož se tmavovláska očividně svěřit nechtěla. Ten večer skončil tak, že ostatní holky pak začali řešit svoje ex, což skončilo brekem, kapesníkama a několika vypitých lahví vína. Já s Lili jsme se šly uklidit do Melissina pokoje, protože se nám tohle téma úplně nezamlouvalo. Místo toho jsme řešily Liliin vztah s Oliverem... což bylo naše nejčastější téma.

Nicméně teď byla středa a náš basketbalový tým + roztleskávačky měli dnes odjíždět na soustředění a hned potom na zápas proti konkurenční střední škole. S týmem jsme se svojí bagáží seděli před školou a čekali na náš autobus. Roztleskávačky stály o něco dál, nejspíš řešily kdo bude s kým na pokojích. Já seděla vedle Alex, která mi zrovna vyprávěla jak moc si užila včerejší rande s Olivkou... popravdě sem poslouchala jen jedním uchem. Moc sem toho na dnešek nenaspala, Derek se mnou prokecal celou noc o tom jak se dá s Mel co nejdříve dohromady, což mě stálo dosti sil poslouchat.
„Baf!" Vyjekla mi za zády Mel a skočila mi okolo ramen. Nevím jestli sem se odtáhla kvůli tomu jak sem se lekla, nebo spíš kvůli pocitu zrady vůči svému bratrovi. Protože po včerejší noci, jsem se rozhodla si dát od Mel odstup... nechtěla sem do toho spadnout ještě více a prožívat stejná muka jako můj bratr, nebo mu pak začít lézt do zelí. „Jaaaaj v klidu kapitánko... to sem jen já." Smála se mi Mel spolu s Alex, která to celé sledovala. Jen aby bylo jasné, před chvíli sem seděla na svém báglu, teď sem se válela na zemi. A jediné na co sem se zmohla byl chabý kostrbatý smích. Alex už nedávala pozor a věnovala se své přítelkyni, která dorazila spolu s Mel... zatímco tmavovláska si mě zkoumavě prohlížela. Chtěla něco říct, ale motor přijíždějícího autobusu jí v tom zabránil. Místo toho mi položila otázku jestli budu v autobuse sedět vedle ní, přičemž mi pomáhala zvednout se na nohy. Poděkovala sem jí za pomoc, vzala svou tašku a šla směrem k autobusu, doufajíc že si nevšimla mé zazdění její otázky. Spolu s dalšími dívkami jsem hodila bágl do úložného prostoru autobusu a šla si sednout. Autobus už byl z poloviny plný, jen pár slečen seděla sama, většina měla spolusedící, se kterými se buď něčemu smály, nebo spolu koukaly na nějaká videa. Já sama si to namířila do prázdného dvousedadla, opřela sem hlavu o překvapivě čisté okno autobusu a do uší nacpala sluchátka. Nechala sem přehrávat jeden ze svých oblíbených mixů a zavřela oči, doufajíc že za tu tří hodinovou cestu dospím aspoň trochu z probdělé noci.

Nestihla se přehrát ani první písnička a já už cítila jak usínám, nicméně někdo prostě nechtěl abych se dnes aspoň trochu vyspala. Na vedlejší sedadlo hupsla blonďatá Gabi, z Melissinina malého večírku a vytrhla mi sluchátka z uší. „Snad nebudeš spát Kelnerová, na to máš noc... pokud si místo spaní teda neklátila nějakou slečnu." Zahihňalo se mým směrem to ďábelský stvoření, sabotující můj spánek. No tak to vážně chybělo. Zůstala sem na ní civět, jelikož sem stále byla v mikrospánku a taky, protože sem vůbec netušila co to mele. „Gabi? Mohla by sis sednout jinam?" Překvapivě to nevyšlo z mé pusy, ale z Melissiny, která nad námi momentálně stála s docela pochmurným výrazem. Gabi se jenom zašklebila, vrátila mi sluchátka zpátky do uší a odkráčela o dvě sedadla dál, sednout si vedle Riry. Melissa v tu dobu seděla už vedle mě a zpátky nasazená sluchátka, mi opět sundala. Chtěla sem se jenom v klidu vyspat a poslouchat u toho písničky... copak toho chci tak moc?

„Ty se se mnou nebavíš?" Tmavovláska si složila dlaně na svá stehna a upřeně se mi dívala do očí. Kdyby byla kříženec supermana, nejspíš by mi svým pohledem vypálila zrak. „Já... jasně, že se s tebou bavim. Promiň, jen sem toho na dnešek moc nenaspala, takže sem trochu mimo." Odpověděla sem s mírným, omluvným úsměvem a doufala že už se nebude dál ptát. Výmluva to byla docela dobrá, navíc i docela pravdivá. Jenže Mel to očividně nestačilo a dál si mě měřila pohledem. „Poslední dobou se chováš divně, vím že ti potrvá si ke mně znovu vybudovat tu stejnou důvěru jakou jsme k sobě kdysi měly... ale mně můžeš říct všechno, ať už tě trápí cokoli." Ujišťovala mě, přičemž mě bezmyšlenkovitě chytila za ruku, nejspíš aby posílila sílu svých slov. Byl to příjemný pocit.