Jiný Svět / BTS / ✓

2. Kapitola - Návštěva

~^~

„Co jsi to právě řekla?" Mira se vylekala jeho tónu, kterým se zeptal. „V-Vím, kde je Zakázaný deník..." Zopakovala to, co řekla před několika sekundami. „Kde- Jak o něm víš?" Suga nevěděl, na co se zeptat dříve. Teď to byl on, kdo měl hromadu otázek. Zakázaný deník byl vždy v rukách mágů, ale v posledním desetiletí se ztratil a nikdo ho od té doby nikdy neviděl. Spekulovalo se, že ho nějaký mág ukradl a odnesl ho na neznámé místo, nebo byl poslán do světa smrtelníků. Nikdo o něm od té chvíle neslyšel.
„...Měla bych ho mít nahoře ve svém pokoji." Mira odpověděla a co nejrychleji prošla kolem Sugy a vyběhla po schodech nahoru. Suga ze začátku sledoval její pohyb, když se ale potom ztratila z jeho dohledu, vydal se nahoru za ní. Na rozdíl od Miry, šel po schodech velmi pomalu.
Když došlápl na poslední schod, jediné, co viděl, byla Mira, jak vbíhá z místnosti do jiné. Bylo slyšet, jak se začala prohrabovat ve svých věcech. Něco nebylo v pořádku. Suga pomalu pokračoval směrem k jejímu pokoji.
„..Sakra! Sakra, kde je?!" Suga uslyšel Miru hlasitě nadávat. Když už mág stál u zárubně dveří jejího pokoje, nakoukl do místnosti a díval se, co Mira dělá. Vypadala vystresovaně. Pobíhala ve svém pokoji tam a zpátky a vypadalo to, že zmatkuje. „Miro," Suga na ní promluvil. Mirou to nijak neotřáslo a dál hledala všude možně, dokonce i rozhazovala své vlastní věci po celém pokoji. „..Miro." Ozval se znovu. „Musí... Musí tady někde být! Vím to! Ještě včera tu byl! Včera večer jsem si z něj četla!" Rozkřikla se. Sugu to zarazilo. „Četla jsi si z něj..?" Zašeptal si pro sebe.

Než Mira stihla udělat další pohyb, Suga se těsně u ní objevil a chytil ji za paži, aby nikam neutekla a hlavně aby se zastavila. „Sugo!" Vyjekla a zastavila se. „Proč jsi tak vystresovaná? Kdyby tu ten deník byl, vycítil bych ho." Mira byla zmatená. Znamená to, že ji nevěří? „Je propojen s magií." Vysvětlil jí jednoduše. „T-takže tu opravdu není? J-já... přísahám, že tu byl!" Suga ji neposlouchal a ani se na ní nepodíval. Místo toho se koukal kolem sebe, jestli ho náhodou nezachytí.

Povzdychl si a podíval se na Miru. Mira byla nepříjemně napjatá. Nevěděla, co se stane dál. „Byl tu. Někdo ho musel vzít těsně před tím, než jsi přišla domů." Miře se ulevilo, ale na druhou stranu ji zase vystresovalo, že Zakázaný deník není u ní a že se jí někdo pravděpodobně vloupal do domu a ukradl ho. „Neměla jsi tu někoho? Kamarádky, přítele..? Má do tvého domu někdo přístup?" Suga ji okamžitě zahrnul hromádkou otázek. Mira si připadala jako u vyslýchání. „N-ne. Navíc, žádného přítele nemám. Nikdo nemá přístup do domu kromě mých rodičů." Snažila se odpovídat co nejjasněji na Sugovo pokládané otázky. Když Suga viděl, že už nezmatkuje, pustil její paži a o pár kroků odstoupil. „Tvoji rodiče o nás neví?" Zeptal se pro jistotu. Mira otázkou byla zaskočená, ale rychle odpověděla: „Neví. Jsem jediná."
„Ani o démonech?" Zeptal se nečekaně. „Co? To vůbec!" Mira byla druhou otázkou zaskočena. Proč by její rodiče věděli o mázích, nebo ještě hůře, o démonech? „Proč se na démony vůbec ptáš? Myslíš si, že jsou moji rodiče posedlí?!" Naštvala se na něj. Proč by podezříval její rodiče? Nedávalo jí to smysl. Ještě před chvílí by si myslela, jak jsou mágové úžasní, ale teď? Názor na ně jasně změnila. Nebo alespoň na toho, který stojí před ní.

Suga nehodlal mít konverzaci, když má takový tón, a otočil se na odchod z jejího pokoje. „Su- Počkej! Kam jdeš?" Vykřikla na mága, který rychle odcházel pryč. „Musím najít ten deník." Odpověděl ji stručně a pokračoval po chodbě dál ke schodům, odkud předtím přišel. „Huh? Proč? Neříkal jsi, že tady není? Navíc, proč je tak důležitý? Nechápu to. Sugo!" Volala na něj a sledovala ho na chodbu. Než mág sešel schody, zastavil se a otočil se na zmatenou dívku. Ta se zastavila pár metrů před ním. „Proč ho chceš jít hledat teď? Je snad důležitější než má znalost o vaší existenci?" Zkusila se ho zeptat znovu. „Ten deník..." Suga nakonec promluvil. „je důležitější než tvůj, nebo dokonce i můj, život." Mira byla zaskočená. Nečekala takovou odpověď. Když ho četla, nic tolik důležitého tam nenašla. „Co je na něm tak důležitého? Když jsem ho četla, jediné, co tam bylo napsané, byly druhy magie, které dokáže mág ovládat. To samé démoni..." Snažila se pochopit, formou hlasitého myšlení, co je na tom deníku tak důležitého, ale na nic nepřicházela.
„Takže dál jsi se nedostala.." Promluvil Suga, který na místě silně přemýšlel. „Co tím myslíš?" Zeptala se. Mág na ní upřel zrak svým chladným pohledem, kvůli kterému proběhl mladé dívce mráz po zádech. Bála se jeho pohledu, protože nevěděla, co Suga udělá. V jeho očích to nebyla schopna vyčíst.

Suga odvrátil od Miry zrak. „Měl být dobře chráněn, ale i tak ho někdo ukradl.." Zašeptal a otočil svou hlavu na stranu. V jeho očích by teď bylo možné vidět, že znovu přemýšlí. Miře se ulevilo. Už na ní nezíral tím chladným pohledem. Cítila se být zase v bezpečí okolo tohoto chladného mága.
„Takže... um... jak ten deník chceš najít?" Mira se snažila prolomit to hrobové ticho mezi nimi, ale moc jí to nezabíralo. „Já..." Řekla tiše. Chtěla Sugovi pomoct. Jakkoliv. „Možná vím, kde se ten deník vyskytuje." Touto větou si vyžádala veškerou mágovu pozornost. Podíval se jí do očí a vyžadoval už jen jeho pohledem odpověď. „Myslíš si, že víš, nebo opravdu víš?"
„Um... myslím si?" Odpověděla mu upřímně. Suga si povzdychl a odvrátil od ní pohled. Nakonec se otočil a sešel pár schodů, dokud si Mira neuvědomila, že má v plánu opět odejít. „Park!" Vykřikla za ním. „Myslím, že by mohl být v parku! Tam jsem ho poprvé našla..."

~^~

„Takže," Začala. „proč jsi mi nesmazal vzpomínky, když jsem ti přímo řekla, kde ho najdeš?" Mág se uchechtl a přivřel oči. „To... je otázka, na kterou momentálně nemám odpověď." Dívka s odpovědí samozřejmě nebyla spokojená a rozhodla se dále se vyptávat. „Musí to mít nějaký důvod, ne?" Mág se na ní otočil a podíval se jí do očí. „Víš, kde by mohl být. Což znamená, že možná víš ještě něco. Kdybych ti předtím vymazal vzpomínky, ani bych nevěděl, že jsi Zakázaný deník držela v rukou zrovna ty." To už Miře jako odpověď stačilo. Na nic dalšího se ani ptát už nechtěla. Protože kdyby se dál ptala, akorát by mága otravovala a nakonec naštvala. A to nechtěla. 

Mág po chvíli ticha opět promluvil: „Půjdu ten park prozatím prozkoumat. Ty zůstaň tady." Miru to zaskočilo. „P-počkej! T-teď? Vždyť-!"Než něco stihla říct, zazněl zvuk zvonku. Oba dva se hned utišili a zůstali stát na místě. Suga se na ní podezřelým pohledem podíval, ale Mira jen pokrčila rameny na znamení, že netuší, kdo by to mohl být. Suga jí tedy pobídl lehkým kývnutím hlavy, aby šla a dveře otevřela. Mira pomalu přišla ke dveřím a nejdříve se podívala kukátkem. Její nervozita, společně se strachem, rázem vyprchala a rychle otevřela vchodové dveře.

„Jiminie!" Usmála se na člověka za dveřmi a obejmula ho. Suga byl v šoku. „Miro! Můžu jít dál?" Zeptal se pro mága neznámý muž. „Jistě!" Mira mu okamžitě kladně odpověděla a pustila ho dovnitř. Hned, co vešel, dveře zavřela.
Neznámý muž se po pár krocích zastavil a s mágem navázal oční kontakt. „Máš hosty?" Zeptal se a s úsměvem se pořád díval na mága. Mág takovou otázku určitě nečekal. Normální člověk by mága vidět neměl. Že by o nich také věděl? Nedávalo mu to nejmenší smysl. Buď mu Mira lhala, nebo je Jimin někdo úplně jiný, než člověk. „Oh.." Mira nevěděla, co říct. Prosebně se na mága podívala a čekala, že za ní něco vymyslí. 

„Eh," Suga začal. „Jsem... Jsem její bratranec. S Mirou jsem se dlouho neviděl tak mě napadlo, že jí přijedu navštívit." Z mága vypadla první věc, co ho napadla. Mira se k této lži přidala. „J-jo! Bratranec. Neřekla jsem ti o něm, protože bydlí hodně daleko." Pro Miru i Sugu musela být tato situace opravdu nečekaná. A Suga měl pocit, že až tento mladík, Jimin, odejde, tak bude mít Mira hromadu otázek na to, jak je možné, že ho viděl. „Oh, chápu." Jimin se pousmál a přistoupil blíže k mágovi. Podal mu ruku. „Jsem Park Jimin. Jsem Miry spolužák a dobrý kamarád. Známe se už od střední. Těší mě." Mág chvíli váhal, ale pak jeho ruku přijal. „Říkají mi Suga." Představil se na oplátku. Možná to nebylo poznat, ale Suga maskoval svůj pocit podezření. Jakmile totiž Jiminovu ruku stiskl, vycítil, že člověk opravdu není. A to, co hned viděl po tom, mu jen potvrdilo jeho obavy a pocit podezření. Na Jiminových zádech se totiž objevila velká, černá křídla, která pravděpodobně nedokázal déle schovat. Myslel si, že je v bezpečí. Mezitím se Sugova krev začala pomalu vařit. Tato bytost před ním je démon.