Jiný Svět / BTS / ✓

3. Kapitola - Park

~^~

Mira zavřela dveře. Ten muž, Park Jimin, odešel. Než se vůbec stačila celým tělem otočit k mágovi, aby ho viděla, oslovila ho: „Sugo..." Mág zdvihl hlavu. Věděl, co má teď na mysli. „Máš otázky." Řekl jednoduše. Mira přikývla a o pár kroků se k němu přiblížila. „Vypadal jsi... jinak. Celou dobu, co tu byl jsi ho tak divně pozoroval. Musím se zeptat." Vysvětlila. Suga ale vysvětlení nepotřeboval. Věděl, že se bude ptát tak či tak. „Ten Park Jimin. Říkal, že se znáte už od střední?" Zeptal se. Mira přikývla. „Chodil sice do jiné třídy, ale jo. Potkali jsme se tam."
„Takže ho znáš dlouho..." Suga začal přemýšlet. Ani nevěděl, jestli jí má říct ten fakt, že její nejlepší kamarád už od střední, je démon. Netušil, jak by to pobrala.
„Cokoliv, co máš teď na mysli... řekni mi to, prosím." Mira řekla. Suga nečekal její prosbu a podíval se jí do očí. Myslela to vážně. Suga si povzdychl, podíval se na chvíli jinam a potom znovu na ní. „Je to démon." Mira sice lehce vykulila své oči, ale nevypadala tolik překvapeně, jak si Suga představoval. Mira se hned po tom uchechtla. „Myslela jsem si, že řekneš něco takového." A sklonila hlavu. Suga jí neviděl do očí ani do tváře, a tak nevěděl, co si doopravdy myslí.
Netušil, jaký krok má udělat teď. Zlepšit ji nějak náladu? Ujistit ji, že je v bezpečí?
Nevěděl, co si vybrat, anebo jestli si má vůbec vybírat.
„Vypadá to, že nedělá žádné problémy." Promluvil Suga. Mira zdvihla hlavu a tázavě se na něj podívala. „Kdyby ti chtěl něco udělat, udělal by to už dávno." Ujistil ji. Mira přikývla. Pak nastalo hrobové ticho.
Suga se otočil k oknu na jeho levé straně a přišel k němu. Podíval se skrz něj do dálky, na ostatní domy, ale hlavně na oblohu, která se barvila do příjemné a krásné červené barvy. „U-Už je skoro tma. Pokud chceš, můžeš tu přespat." Mira z nenadání řekla. Znělo to, jako by nechtěla, aby mezi nimi bylo tak hrobové ticho. Chtěla si s ním povídat o dalších nadpřirozených věcech, které nezná, ale věděla, že to jen tak nepůjde. Z její strany, Suga vypadal jako velmi chladný mág, který se nezajímá o nic jiného než jen o své mise, které dostává.
„Um... přinesu ti sem deku a nějaký polštář, abys tu měl alespoň něco." Řekla a rychle vyběhla nahoru po schodech. Suga se na ní díval přes jeho rameno, když odcházela. Po chvíli se opět otočil zpět. Přemýšlel, co udělá s tímto démonem. Zbavit se ho? Nic zatím neudělal. Nechat ho jít? Mohl by něco udělat v budoucnu. Čekalo ho těžké rozhodnutí a Suga nevěděl, které si vybrat.

~^~

Ranní sluneční paprsky osvítily bledou tvář mága, který ležel na gauči. Celou noc lehce spal, protože nevěděl, jestli si pro ni náhodou nepřijde někdo jiný. Ať už by to byl jiný mág a nebo ten démon ze včera. Sluneční paprsky ho vzbudily a donutily ho se zvednout z gauče. Byl ve špatné náladě, když zjistil, že se vzbudil brzy. Podrbal se zezadu na hlavě a potom si prohrábl své sněhově zbarvené vlasy. Potom přišel k oknu a podíval se z něj ven.
Bylo až neklidné ticho. Mira ještě spala a Suga neměl v plánu ji budit. Zatímco se díval na ranní oblohu, přemýšlel, co si o tomhle všem Mira asi myslí. Včera vypadala, že jí to velmi zajímá a nejraději by se chtěla dozvědět všechno, co si nestihla přečíst v Zakázaném deníku.
Suga se nakonec otočil směrem k vchodovým dveřím, když začal přemýšlet o Zakázaném deníku. Musí ho najít za každou cenu a přivést ho zpět do jeho světa. Nikde jinde než tam není v bezpečí. Přišel zpět ke gauči a oblékl si svůj dlouhý tmavý kabát a boty. Hned po tom vyrazil ven, směrem k parku, odkud přišel. Všechno kolem něj bylo velmi klidné, což ho trochu znepokojovalo. Vždy, když je klid, něco se stane. Nebo aspoň to si tento mág na základě jeho zkušeností myslí. Sykl a jednou rukou si prohrabal své vlasy. Nechtěl vůbec přemýšlet o tom, že by se hned po ránu někdo na něj chtěl vrhnout. Nechal své myšlenky odplavat pryč a na chvíli přestal přemýšlet, jen vnímal to až podezřelé ticho a šel dál. 
Ani pořádně nevěděl, co by měl v tom parku hledat. Nějaké stopy? Nadpřirozené síly? Bude hledat cokoliv, co by mu dalo jakoukoliv stopu či vodítko k Zakázanému deníku. Pokud nic nenajde v parku, bude se muset podívat na jiná místa v tomto městě. Nebo se bude muset dokonce zeptat i Miry.

Konečně přišel před park, ve kterém se původně objevil, když poprvé vstoupil do lidského světa. Suga pomalu vkročil do parku a nechal své smysly dělat svou práci. S roztaženýma rukama do stran se snažil zachytit sebemenší vánek či něco jiného, co mu poskytlo jakoukoli nápovědu. Přišel k jednomu ze stromů v parku a lehce se dotkl dlaní jeho kůry. Zavřel své oči a soustředil se na svou dlaň, dotýkající se kůry. Pod jeho dlaní na kůře i kolem ní se rychle po sobě objevovaly stříbrné žilky, které putovaly do všech směrů. Po chvilce provádění této magie dlaň odtáhl a žilka po žilce zmizely. Otevřel oči. Doufal, že mu strom poskytne nějakou informaci, ale bez úspěchu. Suga si povzdychl a opřel se zády o strom. Založil si ruce na prsou a se zavřenýma očima přemýšlel.
V mžiku však uslyšel kroky, blížící se k němu. Své oči otevřel, podíval se za sebe, a nakonec se rozhodl, že se schová v koruně stromu, o který byl celou dobu opřený. S malou pomocí magie vyskočil na větev stromu a schoval se mezi podzimní listí. Kroky utichly. Mág ještě pár chvil čekal, než se rozhodl rozhlédnout se kolem stromu, na kterém se schoval. Hned pod stromem uviděl pro něj velmi známou osobu. „Miro." Řekl nahlas její jméno a seskočil ze stromu. Mira, která stála pod tímto stromem, se vylekala jeho nečekaným seskokem a o pár kroků ustoupila. „Vyděsil jsi mě!" Vyjekla. Suga ji ignoroval. „Co tu děláš?"
„Vzbudil jsi se dost brzo. Nevěděla jsem, proč jsi zmizel, a tak jsem si řekla, že tě zkusím najít. A vyšlo mi to, nemyslíš?" Usmála se. Suga si povzdychl. „Nemáš tu co dělat. Nevíš, na co nebo na koho narazím." Mira se pozvedla obočí. „Něco hledáš?"
„Zakázaný deník. Snažím se najít stopu, která by mě k němu zavedla." Odpověděl ji upřímně. Nemá smysl to před ní skrývat. Konec konců, její vzpomínky na tohle všechno budou smazány hned po tom, co ten deník najde.
„Proč hledáš v tomhle parku?" Zeptala se mága. „Je to místo, ve kterém jsem se objevil jako první, když jsem přišel do lidského světa." Vysvětlil ji jednoduše. Miru samozřejmě překvapil fakt, že se sem odněkud teleportoval. Netušila, že žijí v jiném světě. Suga najednou ucítil něčí přítomnost a automaticky chytil Miru jak za její ruku, tak i za pusu, aby nevyjekla a použil kolem nich maskovací kouzlo, které je skrylo. Potom se opatrně o pár kroků vzdálily od cesty, která byla před nimi a Suga čekal, kdo přijde. Tahle přítomnost je zcela jiná, než když cítil Miru. Pustil Miru, ale pořád jí držel blízko u sebe, aby nepřekročila přes okraj bubliny, která je zanechávala neviditelné. Mira nejdříve netušila, proč tohle udělal a chtěla se ho zeptat, ale když uviděla Sugův výraz, raději nic neřekla. Mira po chvilce pochopila důvod jeho výrazu a tohoto maskování. Někdo se přibližoval.
Suga čekal, kdo to bude.
A koho by tu teď nečekal, je mladý démon, kterého potkal minulý den. Park Jimin.

Pozn. autora: 
Zdravím, omlouvám se za tak obrovskou neaktivitu u této knihy. 
Nedávno jsem totiž začala psát novou knihu, která je prozatím jen jako koncept zde na Wattpadu. Je to jedna z knih, do kterých dávám maximum svých spisovatelských dovedností a znalostí a těším se, až vydám prolog!~