Jiný Svět / BTS / ✓

20. Kapitola - Návrat

~^~

„Můj plán je jednoduchý," Začal mladý démon. „na již zmíněné a domluvené schůzce se Krále budu jednoduše ptát na otázky, jednající se panování." Všichni kolem ho tiše poslouchali. Yoongi, i přes to, že jeho nápad také poslouchal s ostatními, s ním i tak nesouhlasil. Byl příliš bezstarostný. Takhle jednoduché to určitě nemůže být. Musel v tom být nějaký háček, který nikdo neviděl. Taehyung zbytek svého plánu vysvětlil. Na konci toho všeho Krále jednoduše zabije vlastní rukou, aby se mohl správně stát Králem. Stylem, kterým jim vysvětloval jeho plán, byl až moc jednoduchý. Plánoval Taehyung vůbec někdy? Yoongi si tímto nebyl vůbec jistý, protože ho několik let neviděl. Znal ho jako dítě, které potřebovalo zachránit od jeho vlastního otce, proto jen chápal jeho důvod tohoto plánu. 

„Jungkooku, Min Yoongi... zúčastníte se tohoto boje?" Otočil se k mágům, které znal. Každého z jiného, lehce zvráceného, důvodu. Yoongi sice měl na tváři bezcitný pohled, ale uvnitř byl překvapený jeho otázkou. „Počkej," Mág před sebe natáhl ruku, aby se mohl pozastavit nad tím, na co se právě zeptal a pozastavil tak tím i Jungkookovu bezohlednou odpověď. „ty chceš abychom s tebou šli do světa démonů? Proč?" Taehyungovi zmizel úsměv z tváře, když slyšel jeho otázku. Podíval se svému bývalému učiteli do očí a přemýšlel, jak má odpovědět. Musí nějak zakrýt pravdu.
„Předpokládám, že je to kvůli tomu, abys měl svědky, že Krále opravdu zabiješ?" Ozvala se Královna. Taehyung se chytil tohoto nápadu. „Ano, přesně tak." Na Královnu se pousmál na náznak vděku, který ona samozřejmě v jeho úsměvu nepoznala.
„Pořád se mi to nelíbí." Oznámil Yoongi a založil si ruce na prsou. Démon se podíval na svého bývalého učitele a povzdychl si, když viděl jeho chladný pohled. Prokoukl ho. „Abych byl upřímný," Začal a sklonil při tom hlavu. „chtěl jsem, aby se mnou šli i jako pomoc, kdyby se něco zvrtlo." Hlavu po chvíli zvedl a podíval se na Královnu. Yoongi si oddychl. Měl radost, když mu jeho instinkt správně poradil. Bez něj by ho opravdu asi neprokouknul.

„Jsem rád, že jsi se nakonec rozhodl být upřímný, Taehyungu." Královna se na něj usmála a zvedla se z trůnu. „...Dobrá. Nechám je s tebou jít. Pokud ale Krále nezabiješ, tak jak tu celou dobu slibuješ, bude tě čekat trest. Najdu si tě, i když budeš schovaný v démonském světě, princi Kim Taehyungu." Yoongi byl jejím verdiktem šokovaný. Myslel si, že když nebude souhlasit, Královna jeho slova zváží, ale očividně ho v rozhodnutí vůbec nezahrnula. Takže opravdu bude muset jít, i když vyjádřil jasný nesouhlas. Mág si nad tímto hlasitě povzdychl. Jungkook se na něj starostlivě otočil a pak se jen usmál. „Nebojte se, Yoongi-ssi. Budu hned za vámi." Tato slova Yoongiho spíše více zneklidnila, než aby ho utěšila. 

Yoongi vykročil vpřed. „Pokud už je to vše, Královno, dovolte mi odejít." Sklonil před ní hlavu a lehce se uklonil. „Pročpak tak náhlý odchod, Min Yoongi?" Yoongi zvedl svou hlavu. „Návštěva Jimina." Stručně ji vysvětlil a čekal na její svolení. Taehyung se za mágem otočil, když uslyšel jméno svého nejlepšího přítele. „Dobrá, můžeš jít. Děkuji, Min Yoongi." Yoongi přikývl a odcházel z místnosti.

„Jimin? Ty víš, kde je?" Jen co vešel do chodby se velmi blízko za ním objevil Taehyung. Yoongi si povzdychl. Tohle jako malý vždy dělal. Plazil se za zády ostatních, hlavně jeho, a ptal se na nejrůznější otázky. Hlavně ho chytal za pera z jeho křídel, když je ještě měl. Oba byli v tu dobu mladí, ale Taehyung byl mladší, a tak nevěděl, kdy s tímto taháním za křídla přestat. Občas se mu i zdálo, že ho částečně i vychovává. „...Jo. Je na ošetřovně." Odpověděl mu se slyšitelným povzdechem, značící únavu z něj. „Jestli ti to nevadí, Yoongi, mohl bych se jít za ním také podívat?" Zeptal se ho a o pár kroků od jeho zad odstoupil. Yoongi jen na jeho otázku přikývl a dále na něj nemluvil.
„Pamatuju si, že jsme takhle chodili po chodbách v paláci Krále." Taehyung se uchechtl nad jeho vzpomínkou. „Vždycky jsem tě tahal za křídlo, protože jsem se bál, že se ztratím." Zatímco šli Yoongiho tempem, Taehyung pozvedl hlavu a podíval se na strop nad ním. „Někdy ses ke mně opravdu choval jako starší bratr, víš?" Démon se s trapností podrbal na zátylku a narovnal svou hlavu. „A když jsi potom zmizel-" Yoongi se zastavil v chůzi, otočil se na Taehyunga a chytil ho jednou rukou za límec jeho oblečení. I když byl Taehyung o pár centimetrů vyšší než on, pořád měl z Yoongiho strach. A mágova naštvaná grimasa na obličeji to teď ani moc nezlepšovala. „Ř-Řekl jsem něco špatně?" Se zakoktáním se opatrně zeptal.
„Už nikdy.. nikdy nemluv o téhle minulosti, rozumíš?" Řekl mu s naštvaným tónem a čekal na jeho odpověď. Taehyung nechápal, co je na ní tak špatného, ale přikývl na souhlas. Yoongi ho potom pustil a pokračoval dál v chůzi, nechávající šokovaného démona za ním, dokud se pořádně nevzpamatoval a nerozhodl se ho dál následovat.