Jiný Svět / BTS / ✓

14. Kapitola - Volba

~^~

„Jak mu je?" Yoongi přišel do místnosti.

Hoseok, nejbližší člověk u něj, se k němu otočil a pousmál se, když viděl svého přítele. Zdravého a živého. „Má zvýšenou horečku, ale bude v pohodě." Oba se poté podívali zpět před sebe. Na lůžku, speciálně pro nemocné, ležel Jimin. Oči měl zavřené, dech měl pravidelný, ale na jeho grimase bylo pořád vidět, že je v bolestech. Dokonce bylo vidět, že měl na čele pár kapek potu a necítí se dobře.

„Vím, že nevypadá moc v pohodě, ale je mu líp, než jsi ho poprvé našel." Dodal. Yoongi si povzdechl. Vzpomněl si na výhled, který se mu naskytl po otevření těch dveří. „Když jsem ho našel..." Sklonil hlavu. Jakožto bývalý démon, nedokázal si představit, že by vydržel tak velikou bolest. Hoseok se na něj podíval a položil svou ruku na jeho rameno. „Kdyby ses nevzbudil, možná by už byl i mrtev. Měl štěstí, že ses probudil." Svého přítele se snažil povzbudit, jenže výraz na Yoongiho tváři se nezměnil. Na jednu stranu byl rád, protože věděl, že Yoongiho, kterého zná, je zpět, ale na tu druhou zase netušil, co v hloubi jeho srdce cítí a měl o něj znovu starosti.

„Yoongi!" Dva velmi známé hlasy vyslovily jeho jméno. Než se stačil pořádně otočit, už měl kolem krku Miru. Yoongi byl zaskočený její přítulností, ale nevypadal, že by mu nějak vadila. V hlavě měl chaos a zapomněl, jak se vždy choval. Proto ji pohladil lehce po hlavě, aby věděla, že je v pořádku. Mira se od něj odtáhla a podívala se mu do očí. „Jsem tak ráda, že ses probudil..." V Miřiných očích byly vidět tvořící se slzy. Yoongi, protože byl v citlivém momentě, se na ni pousmál, což Miru mírně zaskočilo.
„To budeme dva." Druhý hlas konečně odhalil svého majitele, když k nim přišel blíže. Yoongi zvedl svou hlavu a naskytl se mu pohled na jeho starého přítele. „Jine." Yoongi ho oslovil a při pohledu na něj se mu koutky rtů nepatrně přizvedly. „Jsem si jistý, že jsme rádi všichni." Do konverzace se pustil i Hoseok. Mira i Jin mu tento fakt odkývali.

„Jak je tomu démonovi?" Zeptal se Jin a vážněji se podíval za ně, kde na lůžku ležel Jimin v bolestné grimase. „Daří se mu. Ale bude potřebovat hodně odpočinku a léčiv." Vysvětlil mu situaci Hoseok. Jin si povzdychl. „Takže mě bude potřeba?" Založil si ruce na prsou a nehezky se pořád díval do dáli na démona. Hoseok si všiml jeho pohledu a se starostným i chápavým pohledem si povzdechl a zakýval hlavou ze strany na stranu. „Vím, že nesneseš démony jako každý jiný, ale byl to právě on, kdo zachránil Yoongiho. Měli bychom mu to alespoň tímto oplatit." Jediného Yoongiho zaskočila Hoseokova věta o Jiminovi. Netušil, že to byl on, který ho zachránil. Ale vysvětlovalo to, proč tu vůbec byl. Věděl, že těsně před tím, než se vzbudil, viděl záblesk padajícího černého pera, ale myslel si, že to je jen kvůli tomu, že on byl v minulosti démonem.
Jak mohl ale takový démon, jako je Jimin, někoho probudit z čisté, nepošpiněné magie? A upřímně, tohle nebyla jeho jediná důležitá myšlenka, která se mu momentálně honila hlavou.

Yoongi si už při příchodu do místnosti všiml nedaleko nich stát Královnu a až teď rozhodl se k ní přijít a projednat jeho návrh. „Královno." Yoongi si stoupl vedle ní. Stála na druhé straně místnosti a také sledovala, jak se její poddaní starají o Jimina a snaží se ho dostat do stabilního stavu. Královna na něj pohlédla a pousmála se. „Vidím, že jsi v pořádku, Yoongi. Jsem ráda." Yoongi lehce přikývl a začal mluvit o myšlence, kvůli které za ní přišel: „Jimin mi říkal že... že by se chtěl stát mágem..." Pomalu začal navazovat na téma. „Tak mne napadlo... je tu šance?" Královna k němu otočila hlavu. „Šance?"
„Šance na přeměnu." Vysvětlil jí. „Oh." Svou hlavu zase otočila zpět a neodpověděla. Yoongiho její reakce znervózněla. „...Je zde šance?" Královna si povzdychla. „Yoongi." Yoongi ji věnoval veškerou svou pozornost a čekal, co mu poskytne za odpověď. „Momentálně mám obavy, že by to nepřežil. I kdyby, byl by na hraně života a smrti. Musíme mu dát trochu času, nechat ho zotavit se... a hlavně, zeptat se, jestli to opravdu chce."
I když Yoongiho trápila její odpověď, věděl, že neměl očekávat dobrou zprávu. Musí počkat, dokud se nevzbudí a bude schopen mluvit. Bude se ho na tohle muset zeptat. A hlavně mu poděkovat.