Není lektvar jako lektvar

11.kapitola

Neschopen čekat ještě déle se Draco brzy omluvil Pansy (a Crabbeovi s Goylem, kteří si na něj počíhali na odchodu ze společenské místnosti) a zamířil rovnou do sedmého patra.

Potter tam stále byl. Seděl u stolu u okna a hrbil se nad svitkem pergamenu.

"Pěkná postel," řekl Draco, aby o sobě dal vědět, směrem k majestátnímu lůžku s nebesy z tmavého dubu, které stále stálo u zdi. Potter se rozhlédl kolem sebe a přitažlivě zčervenal.

"Jo," řekl rozpačitě. "Požádal jsem o ni, ehm abych si mohl trochu odpočinout předtím než... ale teď nechce zmizet. Netuším, co je špatně."

Draco měl podezření, že ví přesně, co je se děje - většina jeho myšlenek se točila kolem Pottera a ta komnata to určitě věděla - ale nic neřekl. Nechal Pottera topit se ve své vlastní nevinnosti. Zavrhnul myšlenku na to, že by "Zlatý chlapec", kdy uvažoval o sexu.

Mozek mu však připomněl, že pokud dnešní odpoledne alespoň něco potvrdilo, tak to, že Potter určitě o sexu už něco víc. Vzpomínky tančily pod Dracovými víčky dnes snad už po sedmačtyřicáté a on, navzdory tomu, že během posledních dvou hodin zažil svůj dnes už třetí orgasmus, cítil, jak opět tvrdne.

"... jinak."

Draco lehce potřásl hlavou, aby se zbavil obrázků ve své hlavě. "Cože?"

"Vypadáš jinak," zopakoval Potter. "Udělal sis něco s vlasy?"

Jeho ruka vystřelila vzhůru a on si rozpačitě odhrnul vlasy z očí. "Jo," řekl a pozorně sledoval Potterovu tvář. "Líbí se ti to?"

Potter, Merlin mu žehnej, opět zrudl. Draco předstíral, že si toho nevšiml. "Je to... v pohodě," řekl Potter. "Určitě je to jiné."

"Jo, na to jsem myslel," povzdechl si Draco a klesl na tmavou koženou pohovku. "Ale hrozně otravné. Nechápu, že ti to nevadí... mít vlasy neustále v očích."

Potter se posadil vedle něj a Draco zavřel oči, užívajíc si opar potěšení, který ho obestřel, když se Potter přiblížil. "Docela se to hodí," slyšel Pottera neurčitě říkat. "Však víš, s tou jizvou a tak."

Ach, konečně se dostáváme k Potterovu sentimentálnímu příběhu, pomyslel si Draco. Ucítil známý záchvěv zlosti rozehřívající ho i přes brnění způsobené lektvarem. Překvapilo ho, že vydrželi celý týden bez toho, aby Potter vyprávěl svůj smutný příběh o životě dospívající celebrity. Chudák Potter, ve škole mu projde prakticky cokoliv, dokonce i Ministerstvo kouzel nad ním čas od času přimhouří oko, ale on by si prostě jen přál být jako ostatní.

Taková kopa sraček.

Nakonec na to Draco nic neřekl. Zůstával opatrný, kdyby se Potter rozhodl, že by měl Draco trpět za své názory. Potter dal sice jasně najevo, že stojí proti Temnému pánu, ale sám by jeho místo zastal obstojně.

"Víš, Seamus si myslí, že mám přítelkyni," řekl Potter po chvíli jakoby nic.

Dracovy se zvedl žaludek a rozbušilo se mu srdce. "Ale nemáš, že?" zeptal se ostře.

"Samozřejmě, že ne," odpověděl Potter a Draco se mohl opět dýchat. Ten stupidní lektvar ho donutil žárlit na Potterovu imaginární přítelkyni. "Ale myslel jsem si," pokračoval Potter, "že bych to mohl předstírat."

"Fajn...," řekl Draco pomalu. "Bez urážky, Pottere, ale nemyslíš si, že je to trochu smutné?"

Potter se zatvářil zmateně, ale pak se zahihňal. "Tak to nemyslím. Napadlo mě, že by to mohlo odlákat pozornost od tebe. Všichni budou z té představy u vytržení a budou se dohadovat, kdo to asi je, takže se nikdo nebude zajímat o to, co děláš. Jsem zvyklý vyhýbat se lidem, takže na nás nepřijdou. Nejspíš se to objeví i v novinách."