Není lektvar jako lektvar

15.kapitola

Fascinovaně sledoval, jak se ozubená kolečka v Potterově mozku zastavují a začínají se znovu otáčet (špatným směrem). Jak Potter dokázal tak dlouho přežít, když se s ním dalo tak lehce manipulovat? Vždyť nepředstavoval žádnou výzvu.

V reakci na Dracovu výtku se Potter náhle zamračil, zuby vytrhl zátku a jen s krátkým zaváháním se napil. Dracův pohled okamžitě zaměřil na Potterův krk (na němž posmutněle bledly jeho značky) a on s potěšením sledoval svaly na Potterově hrdle, když polykal.

Harry odtáhl lahvičku od úst a znovu se zamračil. "Je to - chutná to trochu zvláštně," prohlásil nejistě.

"Hm," souhlasil Draco. "Možná proto, že to vlastně není voda."

Potter vydal podivný přidušený zvuk. "Ty parchante!" Odhodil lahvičku, a když dopadla na zem, poslední zbytky tekutiny se rozlily po koberci. "Cos mi to dal?"

"Lektvar," řekl Draco tiše. "Lektvar touhy, abys mě chtěl tak moc, jako já chci tebe." Potter zaklel. "Nevím, jak moc to bude fungovat," pokračoval Draco a ignoroval ho, "protože jsem objednal ten, co mohl být nejrychleji doručený. Ale účinky ráno vyprchají, to vím jistě."

Potter na něj zíral s divokým výrazem ve tváři. "Ráno vyprchají, ano? Ach fajn, tím je všechno vyřešené. Je mi jedno, žes mi podal lektvar, o kterém nic nevíš, protože... no hele... vždyť to ráno skončí!"

Draco odmítal sklopit pohled. Neměl by cítit vinu, Potter byl ten, kdo nechtěl spolupracovat. To on strávil minulý týden celý den s Dracem, líbal ho, hladil po vlasech a udělal se mu do pusy, a pak se ho už ani nedotkl. Takže vážně, Draco byl v právu, jasný?

"Mrzí mě to," vyhrkl a okamžitě by sám sebe nejraději proklel. "Jenže já z toho už začínal šílet, neumíš si to představit. Zvlášť po tomhle týdnu, jen jsem... Merline, Pottere, tak moc tě chci."

Zmijozel... Nejen, že klečel na kolenou a zoufale toužil po Potterově penisu, ještě se mu za to omlouval. Měl by přejít do Mrzimoru. Ale do té doby...

"Už to brzy začne."

Ihned na to, co ta slova vyšla z Dracových úst, ze sebe Potter vyrazil překvapené zlostné zasténání a zavrávoral. Jeho oči se rozšířily, lapal po dechu, padl na kolena a chytil se za hrdlo, brýle mu sklouzly z nosu na zem a on jen bezmocně zašátral po zemi. Na prchavý okamžik Draca zachvátila panika. Co když se to pokazilo? Co když bude zodpovědný za vraždu Harryho Pottera?

Už se k němu chtěl rychle skočit, když se Potter zakymácel a upadl, na poslední chvíli se zachytil na rukou a těžce dýchal. V Dracovi, který se k němu přestal přibližovat, se míchalo očekávání s doutnající úzkostí. Teď nastala ta důležitá chvíle a to poslední, co chtěl Draco udělat, bylo ji přerušit.

Potter, jak se zdálo, se konečně uklidnil. Nebo alespoň do sebe pomalu natáhl kyslík, jako napůl utopené zvíře. Merline, tohle bylo vážně agresivní. Orexis Votumnebyl ani zdaleka takhle násilný (za což byl Draco velmi vděčný).

"Pottere?" zkusil to váhavě. Potter zvedl hlavu a Draco zatajil dech. Jeho oči byly rozšířené a tak temné, že vypadaly černé. Díval se upřeně na Draca, který se - Merline - nikdy v životě necítil tak nahý.

Pomalu se postavil, přičemž ani na okamžik od Draca neodtrhl pohled. Jeho pohyby byly úplně jiné než normálně, pohyboval se jako had. Na tváři se mu objevil zlověstný úšklebek.

Draco nevědomky tiše zakňučel. Potterův obličej se nezměnil, ne doopravdy, ale přesto tam bylo něco nového - slib vyrytý do každého rysu jeho tváře a Dracovo tělo se ocitlo v ohni; náhlý pocit zranitelnosti a vzrušení mu přeběhl pod kůží a úplně ho ochromil. Najednou bylo složité i dýchat.