Není lektvar jako lektvar

13.kapitola

Parkinsonová! To není tak, jak to - "

"Sakra, Pansy, když už se konečně naučíš klepat?"

"Brzké odpoledne, sobota. Nemyslela jsem si, že je to potřeba," řekla slabě s rukou stále na klice.

Malfoyova ruka stále zůstávala zasunutá pod lemem Harryho trička. Harry se zavrtěl a pokusil se od Malfoye odsunout, ale ten neustoupil. "Chystáš se zavřít dveře?" zeptal se Malfoy podrážděně a jakmile se k nim Pansy otočila zády, střelil po Harrym pohledem, který jasně říkal: "Drž hubu a věř mi!". Harry si nebyl tak úplně jistý, jestli je moudré rozhodnutí Malfoyovi věřit, ale měl snad jinou možnost?

"Fajn," řekla Pansy krátce poté, co za sebou zabouchla dveře ložnice (o čemž si Harry také nemyslel, že byl nejlepší nápad; jak se mu povedlo zamknout se v ložnici se dvěma Zmijozely?). "Vysvětli to."

Malfoy Harrymu bolestivě stiskl zápěstí (což si Harry přeložil jako výzvu k mlčení) a začal. "No, ehm. Jsme tady uprostřed... něčeho." Harry se začal vzpouzet na protest, ale Malfoyovy nehty se mu zaryly do kůže a tentokrát už to doopravdy bolelo. Harry dál mlčel.

Očividně nebylo potřeba, aby něco říkal.

"Nevěřím ti," prohlásila Parkinsonová, "dokaž to."

"Dokázat - ?!"

"Co chceš, abychom udělali?"

Naklonila hlavu na stranu a přemýšlela. Byla to zdaleka ta nejděsivější věc, kterou Harry kdy viděl. "Chci, abyste se muckali," rozhodla.

Malfoy se ušklíbl. "To vůbec není problém, že ne, Harry?"

Harry s ním z hloubi svého srdce nesouhlasil. "Opravdu si nemyslím, že -"

"Ale no tak," přerušil ho Malfoy bezstarostným tónem, který byl poněkud v rozporu s tím, jak tisk Harryho zápěstí a koulel očima. "Nedělej, jako bychom to předtím už nedělali."

No, tohle byla v podstatě pravda, to však Harrymu nepomohlo, aby se v téhle situaci cítil příjemně.

"Nikdy ne před někým jiným," zamumlal ve snaze nezpochybnit Malfoyovu krycí historku tím, že by řekl něco jako 'No ano, ale bylo to jen proto, žes mě nasral. '

"Rozkošné," řekla Pansy stroze. "Ale měli byste vědět, že pokud se během příštích deseti vteřin nic nestane, vydám se rovnou zpět do společenské místnosti a všem řeknu, že Harry Potter je ve tvé ložnici, Draco."

"Pansy!"

"Neměl jsi přede mnou nic tajit... sedm vteřin."

"Pottere, prosím."

"... pět ... čtyři ... tři ..."

Nakonec to byl Malfoyův beznadějný výraz, který ho přesvědčil. Proklínaje svůj život sedmi různými způsoby se Harry naklonil dopředu a nemotorně přitiskl svá ústa na Malfoyova. Naštěstí to netrvalo dlouho, a když se spěšně odtáhl, pohlédl na Parkinsonovou.

Nevypadala, že by to na ni udělalo dojem.

"No, jestli je to to nejlepší, co zvládnete..." otočila se ke dveřím.

"Ne, Pansy, počkej!" Malfoy měl v očích divoký pohled. "Pottere, poslouchej mě," řekl Harrymu polohlasem. "Budeš to muset udělat pořádně. Prostě mi věř, ano? Bude to mnohem jednodušší i v dlouhodobějším horizontu, když to teď uděláme. Přísahá, prosím."

Harryho oči zoufale přeskakovaly pohledem mezi zmijozelskými. Parkinsonová stojící zády ke dveřím se založenýma rukama přivřela oči; Malfoy se na Harryho díval prosebně, chytil ho za zápěstí tak tvrdě, že se Harry doopravdy začínal bát o své kosti.