Ty Odlišné

2

,,No tak vstávejte z té postele holky. Snad nebudete spát až do oběda. Máte dole hotovou snídani."vzbudil nás taťka Ester

Úterý 20.4, což znamená, že jsme zase o rok starší. Je velká náhoda narodit se ve stejný den a k tomu být i nejlepší kamarádky. K tomu přispěli naši rodiče.
Normálně bychom šly do školy, ale dnes nám dali ředitelské volno kvůli volbám. Není nic lepšího než se na své narozeniny válet v posteli, jak dlouho chceš, vstávat v kolik chceš a nemít otravnou školu.

Když je táta vzbudil, hned vstaly, protože oslavy se obě nemohly dočkat. Oblékly se slavnostně do krásných šatů, sčesaly vlasy do copu a decentně nalíčily.
No a konečně mohly sejít dolů na oslavu.

,,Všechno nejlepší holky." zakřičeli naráz rodiče

,,Mami! Tati! Co tu děláte?" ptala se nadšeně Ashley

,,Omluvili jsme se z práce abychom byli s tebou. Přece nemůžeme přijít o tvé narozeniny."odpověděla mamka Ashley

,,Tak a tady máte jahodový dort. Váš nejoblíbenější." položila ho na stůl máma Ester

,,Moc děkujeme. Tak pojď Ester, nakrojíme spolu dort."

Ester zamyšleně stála u okna a koukala ven na prázdnou ulici.

,,Ester děje se něco? Jsi v pořádku?"zeptala se její mamka

,,Jo děje a nejsem v pořádku!" vyjela na ni Ester

,,Co se děje Ester? Proč si naštvaná?" zeptala se Ashley

,,Ashley pojď sem. Musím s tebou mluvit. Dneska ráno jsem to zkusila v koupelně znovu a stalo se to zas. Co se to děje Ashley? To není normální!"

,,Klid Ester. Vím, že si z toho zmatená stejně jako já, ale teď na to nemysli a pojď si užít naše narozky. Vždyť nám je už 15 a to se musí přece pořádně oslavit."

,,Máš pravdu Ashley. Jdeme."

,,Hele a jestli to alespoň trošku pomůže, řekneme to odpoledne po oslavě rodičům."

,,Stejně nám neuvěří a nic s tím neudělají. Nezmění to."

,,No a co. Alespoň o tom budou vědět a my budeme klidnější. Třeba o tom něco vědí."

Vrátily jsme se ke stolu, vzaly si nůž, nakrojily dort a všem nandaly kus na talíř.

,,Broučku, co se děje?" strachovala se mamka Ester

,,Už nic mami. Musela jsem si jen něco vyjasnit s Ashley. A promiň za to jak jsem na tebe vyjela. Opravdu jsem to tak nemyslela." omluvila se Ester

,,To je dobrý. Hlavně, že si už vpohodě. Kdyby se něco dělo, tak se mi můžeš kdykoliv svěřit." usmála se její mamka

Když všichni dojedli, rodiče jim dali jeden jediný společný dárek.
Roztrhly červený balící papír a vevnitř byla obálka.
Otevřely ji a uvnitř byly dvě letenky do NewYorku.

,,Panebože! "vykřikly jsme naráz

,,Ashley! My poletíme do NewYorku!"

,,To byl vždycky náš společnej sen a teď se splní. Strašně moc se těším!" vyhrkla Ashley

Byl to jejich největší sen, aby spolu mohly navštívit NewYork. Ten dárek je obě tak dojal, že se štěstím rozbrečely.

,,To je ten nejlepší dárek, jaký jsme mohly dostat. Strašně moc děkujeme." řekla Ester a pokračovala dál

,,Jenom bychom vám chtěly ještě něco říct. Začneš prosím Ashley?"

,,Dobře. Včera jsme normálně byly s Ester ve škole. O přestávce jsem šla na záchod, když najednou tam přišla skupinka kluků. Chtěla jsem jít nenápadně pryč, ale dveře udělaly ránu. Jeden z nich mě otravoval, nechtěl mě pustit a já už to nevydržela a dala mu facku. Nebyla to ani nějaká velká rána, ale on odletěl několik metrů ode mě. Bylo to zvláštní. Nikdy před tím se mi to nestalo." dořekla Ashley

,,Mě se to stalo taky. Toho stejného kluka jako Ashley jsem strčila a on odletěl až ke školním popelnicím. S Ashley jsme si říkaly, že se nám to možná zdálo nebo to byla náhoda, ale ještě večer se to stalo a mně i ráno, proto jsem byla na mamku nepříjemná. Jsem z toho zmatená a upřímně nevím, co mám dělat. Bojím se, že bych mohla někomu ublížit" dovyprávěla Ester

,, Tak to mohla být asi vaše superchopn..." prořekl se táta Ester

,,Cože?! Jaká superschopnost tati?" zeptala se Ester

,,Ať můj omyl, co jsem způsobil je napraven a obě..."

,,Tati, okamžitě přestaň! Místo toho, abys nás začaroval nám to vysvětli."

,,Ester, já vám to nemůžu a ani nechci vysvětlit. Je to pro vaše dobro. Já, mamka i rodiče Ashley nechtějí, aby se vám něco stalo."

,,Tati, je nám 15. Měly by jste nám to říct. Jsme už dost starý a i když nám to teď neřeknete, jednou se to stejně dozvíme."

,,Máš pravdu, že už jste velký, ale my si slíbili, že vám to neřekneme. A naše rozhodnutí musíte obě pochopit."

,,A vy musíte pochopit, že když nám to neřeknete, tak se nenaučíme ovládat tu schopnost a můžeme něco způsobit."

,,No tak dobře. Kdyby jsme vám to neřekli, mohlo by se něco stát. Bylo to tajemství, ale pak se stalo to, co se stát nemělo." řekl smutně taťka Ester

,,Takže jsme?"

,,Ano, jste z kouzelnické rodiny, vaši předkové byly kouzelníci, my jsme kouzelníci, umíte kouzlit a měly by jste chodit do kouzelnické školy,ale nebudete!" začala mamka Ashley

,,Cože? Ale proč ne?" vykřikly jsme najednou

,,Už o tom nebudeme mluvit!"

,,Mami, řekni taky něco!" řekla rozčíleně Ester

,,Holky, dneska o tom mluvit nebudeme. Promluvíme si o tom někdy jindy. Za patnáct minut máme zamluvený bowling, tak si pohněte ať to stihneme."

,,Navrhuju, že si o tom promluvíme až přijedem z bowlingu. Souhlasíte?"

,,Tak dobře." souhlasily jsme

Pokračování příště

Ahoj všichni , máme tu další kapitolu .❤Doufáme že se vám příběh líbí a budete ho číst dál Budeme rádi za každý váš hlas a přečtení⭐Určitě nám napište i do komentáře vaše názory💜A ahoj u další kapitoly😊