Ty Odlišné

5

Ester přiběhla zpět k Ashley.

,,Ester co se děje?" zeptala se vystrašená Ashley

,,Nejsme spolu na pokoji! Já to nechápu. Když jsme sem nastupovaly, rodiče jim říkali, že chceme být spolu ve třídě i na pokoji."

,,Tak pojď za ředitelem, třeba nám pomůže." navrhla Ashley

,,To je nápad. Pojď."

,,Hned teď?" udivila se Ashley

,,Jo, hned."

Nehledaly jsme ředitele příliš dlouho, protože byl hned vedle v jídelně a něco řešil s kuchařkou.

,,Dobrý den, pane řediteli. Mohly bychom s vámi mluvit?" začala Ester

,,Ale samozřejmě. O co jde?" odvětil mile ředitel

,,Jsme nespokojeny s ubytováním. Chtěly bychom být jen spolu na dvoulůžkovém pokoji. Nenašel by se ještě jeden pro nás?"

,,Vím to. Vaši rodiče mi vše řekli, ale bohužel vás přihlásili pozdě. Jen tak tak jsme vás do naší školy přijali. Všichni ostatní už byli přihlášeni a rozděleni na pokoje. Vy jste přišli bohužel pozdě. Takže na jakém pokoji bylo alespoň jedno místo volné, tam jsme vás šoupli."

,,Takže už nemáte žádný volný pokoj?" otázala se Ashley

,,Obávám se, že ne, ale zeptám se školnice. Ta má pokoje na starost. Tak si zatím nevybalujte. Po večeři za vámi dojdu a řeknu vám, co jsem zjistil."

,,Moc  Vám děkujeme. Na shledanou." řekly jsme naráz

Před večeří jsme se šly projít po okolí. Kouzelnická škola byla proti té naší staré lidské něco neuvěřitelného. Byla obrovská a postavená v moderní stylu. Hned vedle školy byl okruh pro létání na koštěti a koberci. Také se tu nacházelo několik hřišť a kurtů na nejrůznější sportovní aktivity. Za školou ležela veliká, nádherná zahrada. Kolem plotu bylo zasazeno několik druhů květin. Od růží, tulipánů, přes tropické a rostliny, které pro nás byly neznámé.
A před školou bylo parkoviště a kolem něj stromová alej.
Pomalu nám začínala být zima, a tak jsme se rozhodly vrátit zpátky do školy. Na lavičku, která stála u topení ve školní chodbě jsme se posadily a povídaly si až do té doby, než najednou jsme uviděly pana ředitele, který si to namířil přímo k nám.

,,Tak holky, máte veliké štěstí. Školnice má poslední volný dvoulůžkový pokoj, ale musíte si z něj vyklidit pár věcí. Doteď sloužil spíš jako takové menší skladiště. Zvládnete to?"

,,Ano zvládneme. A kam máme dát ty vyklizené věci z pokoje?" zajímalo Ester

,,Stačí je položit před pokoj. Školnice je potom uklidí do hlavního skladu. Až to bude vyklizené, přijde uklízečka, která vám utře prach, vyluxuje podlahu a povleče postele."

,,Dobře, děkujeme."

,,Není zač děvčata. Jo a abych nezapomněl, je to pokoj v 5. patře číslo 32." dodal pan ředitel

V pokoji byly plné krabice nějakých krámů, obrazů a nějaké staré školní pomůcky. Po vyklizení jsme konečně viděly, jak pokoj ve skutečnosti vypadá.
Byl celkem maličký, ale útulný. Vedle dveří byla veliká černá šatní skříň. Na zdi pověšené zrcadlo a pod ním komoda. Pod oknem byla manželská postel, vedle které stát dřevěný zaprášený stůl, u něj tři židle a nad stolem byly dvě obyčejné poličky.

,,Ashley jdu si pro tašku. Jdeš se mnou?"

,,Běž sama. Počkám tady na tu uklízečku."

,,Tak dobře. Za chvilku jsem zpátky."