19

23 3 0
                                    

,,Jane, koukej co jsem našla." Clair ukázala na papír, který držela v ruce

,,Vždyť to je obyčejný papír a na něm nějaký čísla." řekla Jane

,,Ty to nepoznáš? Ten, kdo to udělal byl vězeň."

,,No jo, máš pravdu."

,,Tohle je přece identifikační číslo. Máme první důkaz. Někam ho musíme schovat."

,,Musíme ho dát na bezpečné místo, ale kam?"

,,Třeba do trezoru." řekla Jane

,,Tam ne. Ten se dá lehce otevřít."

,,Ale já nemyslím ten obyčejný, já myslela ten u ředitele v kanceláři. Ten může otevřít přeci jen on sám, nebo ten komu dá ředitel tu speciální kartu." odpověděla Jane

,,Dobrý nápad. Jenom jeden takový problém, jak to tam chceš dostat? Nemůžeme tam přijít a říct mu, jestli si tu můžeme nechat schovat kus papíru."

,,Hele, nech to na mě. Nic mu říkat nemusíme, stačí nám ta karta."

Clair byla trochu v rozpacích, ale věřila tomu, že má Jane svůj nápad dobře promyšlený. Jane šla k řediteli do kanceláře a Clair ji poslušně následovala. Zaklepala na dveře ředitelny, které se po chvíli otevřeli a ve dveřích se zjevil pan ředitel.

,,Dobrý den milé dámy, co byste potřebovaly?"

,,Dobrý den pane řediteli. Bohužel nemohu nikde najít svou knihu, kterou potřebuji k výuce. Hledala jsem všude, ale nikde nebyla a jediné místo, které mě napadlo byla ještě vaše kancelář. Možná jsem ji tu včera nechala, když jsme měli poradu. Mohla bych se tady prosím porozhlédnout?" zeptala se Jane

,,Ale samozřejmě kolegyně, teď musím jít učit, takže až budete odcházet prosím zavřete dveře." usmál se ředitel a odešel

Jakmile se za ředitelem zavřely dveře, Jane hlídala a Clair se šla podívat po kartě. Prohledala šuplíky ,mrkla se i do skříňky pod oknem, ale nikde nic.
Až potom si všimla nevýrazné černé krabice pod stolem. Otevřela ji a bingo!
Vzala kartu, rychle otevřela trezor a číslo schovala pod nějaké staré vzácné knihy. Nakonec trezor zamkla, kartu vrátila na své místo, uklidila vše, co rozhrabala a mohly jít pryč.
Při cestě z ředitelny se každá vydala svou cestou do třídy, kde měly výuku.
Jane náhodou potkala pana ředitele, který si zrovna šel pro nějaké pracovní listy ke kopírce.

,,Tak co? Máte svou knihu?" zeptal se jí vlídně ředitel

,,Bohužel ani tam nebyla, asi ji mám zahrabanou někde v kabinetu." usmála se Jane a šla dál

Vyučování utíkalo jako voda a na odpoledne už byl program jasný. Jede se pro holky do nemocnice!

Nasedli jsme do auta a vyrazili do nemocnice, kde na nás už čekaly holky. Když jsme zaparkovali před nemocnicí, rozdělili jsme se a každý si šel pro svého maroda.

,,Dobrý den, my si jdeme pro Ester Jininksovou." pozdravila Clair doktora

,,Ano, pojďte za mnou do mé ordinace. Nejdříve si s vámi chci promluvit o samotě."

,,Je snad něco špatně?" zděsil se Peter

,,Nemusíte se ničeho bát, jen vám chci říct, abyste dávali na své dítě pozor. Bylo velké štěstí, že jste zavolali sanitku včas. Ještě pár minut a mohla mít doživotní následky. Snad jsem vás nijak neznejistil a teď už vás zavedu k Ester." usmál se doktor a vedl rodiče ke své dceři

Ester seděla na posteli v černé teplákové soupravě a četla si.
Tašku měla sbalenou a položenou u nohou postele.

,,Ahoj holčičko." řekla Clair

,,Ahoj mami, moc jste mi chyběli." vstala z postele a rodiče objala

,,Ty nám taky holčičko, moc." řekl Peter

"Dokonce i ta škola mi chyběla." zasmála se Ester

,,Já myslím, že až uvidíš co všechno si musíš doplnit, tak to nadšení přejde." zasmál se Peter

,,Au." zamumlala Ester a chytla se za břicho

,,Co se děje?" zeptala se nejistým tónem Clair

,,Klid paní Jininksová, ještě stále má lehké křeče, ale to vše brzy pomine.
Hlavně musíte dodržovat dietu. Nesmí alespoň týden nic mastného ,těžkého na žaludek a ani tmavé pečivo." řekl pan doktor a doprovodil je před nemocnici

,,Na shledanou." řekla Ester a její rodiče

,,Na shledanou. A dávej na sebe hezky pozor a vy na ni taky. I když ji bylo strašně špatně, tak pusu měla v pořádku a tu nezavřela ani na minutku kromě spaní. Všichni z ní máme hlavu jak balónek." zavtipkoval pan doktor a šel zpět dovnitř

,,Tak šup, šup. Už tam na nás určitě čekají." řekl Peter

,,Kdo na nás čeká?" zeptala se Ester

,,No, kdo asi. Přece Lukas, Jane a Ashley."

,,Fakt? Už ji chci tak moc vidět a obejmout."

,,Hele v klidu, máš se ještě šetřit. Tvůj stav nebyl zrovna nejlepší." řekla Clair

,,Ale mě už je dobře."

Došli jsme k autu, kde už na nás čekali. Ester se rozběhla k Ashley a objala ji. Rodiče mezitím naložili tašky do kufru auta a mohlo se vyrazit.

,,Ahoj, tak co? Jak se máš?" zeptala se Ester

,,Hele, už je to mnohem lepší. Proč si vlastně byla v nemocnici i ty? Co se ti stalo?" zajímalo Ashley

,,Někdo mě otrávil, tak mi udělali výplach žaludku a nechali si mě tu na pozorování."

,,Cože? Proč by tě někdo chtěl otrávit?"

,,No, tobě to někdo udělal taky naschvál." odpověděla Ester

,,Vážně? Já myslela, že jsem neuměla létat a panikařila." podivila se Ashley

,,Já jsem si jistá, že nám to někdo dělá naschvál." řekla Ester

,,A proč s tím naši rodiče něco neudělají?" zeptala se Ashley

,,Nevěří mi. Myslí si, že to byla náhoda. Takže jsme v tom asi samy." odpověděla Ester

,,My to zvládneme i samy." řekla sebevědomě Ashley

,,Holky, tak pojďte už. Čeká se jen na vás." řekla Jane

Holky nasedly do auta a celou cestu si povídaly. Když přijeli ke škole, holky měly ještě půl hodiny než vyučování skončí ,proto si šly do pokoje a vybalily si věci z nemocnice.
Pokoj byl úplně stejný, jen bylo vyměněné povlečení a záclony.
Povlečení bylo světle fialové s bílými pruhy a záclony byly bílé s krásně vyšívanými vzory kytek.
Chvíli před tím než měly hotovo zazvonilo a už byl čas na oběd.
Někdo zaťukal na dveře a vešel dovnitř.

,,Máme oběd. Pojďte do jídelny." přišel pro ně Lukas

,,Jojo, už jdeme." 

V jídelně byla úplná tma, nic neviděly, protože bylo zhasnuto.
Najednou uslyšely nějaký šepot, vrzání a najednou se světlo rozsvítilo a obě naráz vyjekly.

Pokračování příště

Další kapitola je tady💕Tuto kapitolu bychom chtěly věnovat našim hodným čtenářům, kteří nás v psaní tohoto příběhu podporují. Vždy nám píšou milý komentář pod každou kapitolu a toho si moc vážíme.
Vánoce už jsou za dveřmi a my pro vás máme na Štědrý den skvělé překvapí!🎄Ale to se dozvíte až 24.12.😊Napište nám do komentářů co si budete přát k Vánocům, abychom načerpaly inspiraci, co dostanou Ester a Ashley🎁❤

Ty OdlišnéKde žijí příběhy. Začni objevovat