Vběhla jsem do poloprázdné třídy odkud akorát lidé vycházeli. Mark byl mezi posledními a já na něj zvedla obočí. Kývl hlavou, vzal si věci a pokračoval za mnou. Vůbec jsem nevěděla co si o něm teď myslet. Ničemu jsem nerozuměla.
,,Copak?" zeptá se a usměje se. Dělá jakoby se nic nestalo. Jak klasické, dělal to pořád. Něco ošklivého mi řekl a potom další den přišel jako ten nejlepší kamarád zpátky. S žádnou omluvou. S ničím.
,,To mi řekni ty. Nechal jsi zmlátit Matta?" zeptala jsem se a zamračila se na něj. On jen zvedl obočí a neodpovídal. Nedělal vůbec nic. ,,Odpověz, sakra!" vyjedu na něj a on konečně pokývá na znak souhlasu. Rozhodím rukama a otočím se k odchodu.
,,Je to kretén a nezaslouží si tě," zamrmlá a já se s šokovaným výrazem ve tváři otočím. Jdu blíž k němu a v hlavě si přemítám slova, která bych mu ráda řekla ale nejsou dost sprostá.
,,Ale vždyť my spolu nechodíme!" dupnu si a nevěřícně si povzdechnu.
,,Vždycky ve dvě ráno byl u tebe. Nebo snad ne?" dodá když vidí, že už to vzdávám a sahám rukou po kulaté klice. Jsme v té třídě sami a věřte nebo ne, teď nezní zrovna přátelsky.
,,Jsme jenom kamarádi," zašeptám když ucítím jeho dech na mém zátylku. ,,Mám ho ráda a nechápu proč jsi mu ublížil." řeknu už hlasitěji a otočím se mu čelem.
,,Nechápeš? Kvůli tobě? Všechno jsem udělal proto, aby ti už nelezl do života." odsekne a rozhodí rukama. Doširoka se usměje a pohladí mě po tváři. Na tohle už nemám žaludek, takže se otočím a vypadnu z té zatracené třídy kde jsem s tím člověkem, co jsem ho brala za přítele strávila zatracených deset minut. Musím znovu mluvit s Mattem.
,,Collinsová, co tady chceš? Neřekl jsem ti to snad jasně?" vyjede na mě protivným hlasem a já se pomalu postavím, jelikož jsem seděla na zemi u jeho auta už přes hodinu. Přejedu mu lehce přes modřinu kterou má na oku a on po chvilce ucukne. ,,Co tady děláš?" zopakuje znovu a pomaleji.
,,Přišla jsem ti to vysvětlit. Musíš mě poslouchat," zaprosím a on uhne pohledem. Kývne k autu a poté co se rozhlédne okolo, nasedne. Zmateně si nastoupím taky a připásám se. Nastartuje a rychle vyjíždí ze školního parkoviště. Černé vlasy, které má ještě mokré si prohrábne a hodí po mně pohledem. Zastaví na vyhlídce a vypne světla. Bojím se, že mě nebude poslouchat.
,,Matte," zašeptám a on se na mě s bolestivým pohledem v očích. ,,Neřekla jsem nikomu aby ti ublížil. Vyzvedl mě Mark po tom, co jsem od tebe utekla. Já vím, že jsi pil a proto jsi udělal, co jsi udělal, ale vyděsil si mě," vysvětlím a on pokývá hlavou. Přejedu ho očima a pokračuju;
,,A on mě odvezl domů, zeptal se jestli můžeme být ještě přátelé a ráno ve škole jsem se dozvěděla tohle. Řekl, že to udělal pro mě. Aby jsi mi nelezl do života."
,,Nepolezu do něj. Nehodíme se k sobě, pořád do sebe jen ryjeme a když jsme zkusili spolu vyjít, tak jsem to zkazil." řekne tiše a já rychle utřu jednu neposlušnou slzu.
,,Matte, ne." zaprosím a chytím ho za ruku. ,,Já to chci zkusit, chci s tebou bejt." zašeptám a sama nechápu kde se to ve mně bere. Půl roku zpátky bych řekla, že je to líný, povalečský prase. Ale teď? Teď je to jiné a nemůžu tvrdit, že mě to neděsí.
,,Proč? Chtěl jsem něco, co ty nechceš. Tlačil jsem na tebe, ponižoval tě a-"
,,Vždycky jsem ti to oplatila," namítnu a on se uchechtne. Kývne na znak souhlasu a pokračuje;
,,Ublížil jsem ti. Bojoval jsem za to, abys to se mnou zkusila a nakonec jsem to já, kdo to zkazil. Mrzí mě to. Strašně moc." zašeptá a já vezmu jeho tvář do dlaní. Usměju se na něj a přitáhnu si ho ke svým rtům. Chvíli nic nedělá, ale nakonec začne spolupracovat. Svoje ruce si ale hlídá, ale nakonec povolí a přesune je na můj pas. Odtáhnu se abych se nadechla a zvednu obočí.
,,Já ti to odpouštím." řeknu pořád s jeho tváří ve svých dlaních a znovu ho políbím. Tentokrát jen přiložím své rty na ty jeho a usměju se. ,,Odpouštíš i ty mně?" zeptám se a pustím jeho tvář.
,,Nebyla to tvoje vina. Zabiju jeho, ne tebe." zamrmlá a zasměje se společně se mnou. Zavrtím hlavou a tentokrát nechám jeho aby si mě přitáhl blíž a znovu políbil. Bože, zamilovala jsem se do jeho rtů, které chutnají tak sladce.
Po několika polibcích, objetích a zase dalších nekonečných polibcích jedeme domů. Teda, on veze domů mě. Ne, že tam budeme spolu. Moc mluvím. Ani nedokážu popsat svoje pocity. Nikdy dřív jsem se tak necítila. Tak volně a šťastně. Je to prostě, já nevím..jiné. Nikdy dřív jsem tohle nepocítila. A jelikož jde o můj život, tak se musí něco pokazit, že ano. Mark stojící před mým domem a já sedící v autě vedle Matta. Tohle vážně neskončí pohádkově. Mattovi se na tváři objeví naštvaný výraz a dřív než stačím mrknout, tak vystupuje z auta. Zatraceně, proběhne mi hlavou když rychle chytám za kliku a snažím se zastavit něco, co přijde. A nic krásnýho to podle mě nebude.
- další část! Doufám, že si ji užijete ♥
