,,Prosím, otevři to okno," ozvalo se jemné zatlapkání na okno a já jen protočila očima. Ignorovala jsem ho už dobrou půl hodinu a on pořád ne a ne odejít. ,,Prosím! Klidně tu i přespím, ale neodejdu."
,,Grr, seš nesnesitelnej!" křikla jsem tišeji, přece jenom - dole byli rodiče a otevřela balkonové dveře. Vpadl do nich a třásl se zimou. ,,Co chceš?" zeptala jsem se a založila si ruce na prsou.
,,Ty víš, že tě mám rád," zašeptal a díval se mi do očí. ,,Vynadej mi, říkej mi jak chceš, ale odpusť mi to." zamrmlal a já zvedla obočí.
,,Oh fajn," našpulila jsem pusu a dělala, že přemýšlím. ,,Tak v tom případě ti budu říkat kretén, ostatně tak jako většina školy," odmlčela jsem se a narovnala se. ,,A teď vypadni. Nikdy ti to neodpustím."
